ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1228.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 1228/2017-1391
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně – Štýřicích, Kamenná 835/13, PSČ 639 00, IČO 2578450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, za účasti vedlejších účastníků na straně žalobce a) České národní banky , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, PSČ 115 03, IČO 48136450, b) Tapovan, s.r.o. , se sídlem v Pardubicích, Polabiny, Fáblovka 404, PSČ 533 52, IČO 29021791, zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, PSČ 110 00, c) Management Investment Group Inc. , ID:3746180, se sídlem 16192 Coastal Higway, Lewes, Delaware 19958, The United States of America, d) TIS & Co s.r.o. , se sídlem v Mělníku, Českolipská 776, PSČ 276 01, IČO 27209326, e) GATEWAY INVESTMENT, INC. , se sídlem 1821 Logan Avenue, Cheyenne, Wyoming 82001, The United States of America, ID: 000458272, zastoupeného Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Türkova 2319/5, PSČ 149 00, f) P. B. , bytem XY, g) K. I. , nar. XY, bytem XY, h) Rozhodčí centrum a.s. , se sídlem v Praze 4, Nusle, Na Pankráci 404/30a, PSČ 140 00, IČO 27494756, proti žalovanému LLAINFAIR CARAINION CWNI DALLIANNOL Ltd. (dříve TROWMART LIMITED), se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Londýn, Suite 319-3 32 Treadneedle Street, EC2R8AY, zastoupenému JUDr. Martinem Salokou, advokátem, se sídlem v Košicích, Zvonárska 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného 1. MOLA AQUARIA, s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 33, PSČ 110 00, IČO 27193586, zastoupené JUDr. Marinou Machytkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1043/11, PSČ 110 00, 2. M. S. , bytem XY, 3. I. V., bytem XY, 4. OOO KOMFORT , IČ 10777602117017, se sídlem Projezd Iĺmenskij 15/STR. 1, 127 238 Moskva, Ruská federace, 5. JUINVEST Plynární s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, IČO 28242408, 6. OOO Strajps , se sídlem Pereulok partijnyj 1 57 STr. 1, 115 093 Moskva, Ruská federace, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2015, č. j. 18 Co 50/2015-533, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2015, č. j. 18 Co 50/2015-533, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 11. 2014, č. j. 65 C 101/2014-377, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, č. j. 18 Co 313/2015-809, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, č. j. 18 Co 413/2015-811, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 25. 11. 2014, č. j. 65 C 101/2014-377, neprominul žalovanému zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2014, č. j. 65 C 101/2014-199.
Opatrovnice žalovaného požádala dne 17. 11. 2014 o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2014, č. j. 65 C 101/2014-199. Svoji žádost odůvodnila tím, že v době od 28. 9. 2014 do 19. 10. 2014 absolvovala komplexní lázeňskou péči, na kterou téměř bezprostředně navázala její dočasná pracovní neschopnost, která nadále trvá.
Výše uvedená usnesení byla spolu s usnesením o ustanovení opatrovníkem žalovaného ze dne 7. 10. 2014, č. j. 65 C 100/2014-320, doručena opatrovnici žalovaného do datové schránky dne 9. 10. 2014, přičemž poslední den lhůty k podání odvolání byl 24. 10. 2014. Soud zjistil, že lázeňská péče opatrovnice žalovaného trvala od 28. 9. do 19. 10. 2014 a její pracovní neschopnost započala dne 24. 10. 2014. Soud prvního stupně měl za to, že opatrovnice žalovaného měla v rozmezí od 19. 10. 2014 do 24. 10. 2014 dostatečně dlouhý časový prostor k podání odvolání, případně mohla v této lhůtě podat odvolání alespoň blanketní, který by odůvodnila v dodatečné lhůtě. Z uvedených důvodů nespatřoval soud prvního stupně naplnění důvodů pro prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání a návrh žalovaného zamítl.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2015, č. j. 18 Co 50/2015-533, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Podle odvolacího soudu soud prvního stupně vyšel při posouzení žádosti žalovaného ze standardního výkladu, že omluvitelným ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř. může být nejen důvod vyplývající z objektivních okolností, ale i zaviněné jednání nebo opomenutí, pokud je lze považovat s ohledem na okolnosti konkrétního případu za omluvitelné. Vzal správně na zřetel zásadu, že prominutí zmeškání lhůty je opatřením výjimečným, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení. Odvolání žalovaného není podle odvolacího soudu způsobilé zvrátit závěry soudu prvního stupně, které v tomto směru učinil.
V projednávané věci opatrovnice ani netvrdila žádnou objektivní okolnost, pro niž nebylo možné podat odvolání včas, když připustila, že v období od 20. 10. 2014 vyřizovala jinou agendu. Tvrzený důvodů zmeškání lhůty k podání odvolání tedy zavinila opatrovnice sama tím, že se rozhodla provést procesní úkony v dané věci (podání odvolání) až v poslední den odvolací lhůty. Toto organizační pochybení nelze považovat za omluvitelné ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř. právě vzhledem k okolnostem případu. Z připojených listin nevyplývá, že opatrovnice byla během pracovní neschopnosti, zahájené 24. 10. 2014, hospitalizována, opatrovnice je advokátkou, tedy odbornicí v oblasti procesního práva. Nápravu situace, kterou opatrovnice svým organizačním rozhodnutím způsobila, bylo i za nově vzniklých okolností – pracovní neschopnost - možné zjednat odesláním včasného banketního odvolání elektronickou poštou.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, kterým jej napadl z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřuje žalovaný v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, případně se odvolací soud při řešení těchto otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel formuloval následující otázky:
1. Zda je soud ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř. povinen prominout zmeškání lhůty, jestliže tuto lhůtu účastník nebo jeho zástupce zmeškal z omluvitelných důvodů, za situace, kdy překážka zakládající omluvitelný důvod nastane až v průběhu, resp. v poslední den této lhůty, respektive zda skutečnost, že překážka, která způsobila zmeškání lhůty, nastala až v průběhu resp. v poslední den lhůty, má vliv na omluvitelnost zmeškání lhůty.
2. Zda pracovní neschopnost zahájená rozhodnutím ošetřujícího lékaře až v průběhu, resp. v poslední den zmeškané lhůty a trvající i v poslední den zmeškané lhůty je omluvitelným důvodem ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř., a to bez dalšího nebo pouze za určitých podmínek.
3. Zda omluvitelnost důvodu zmeškání lhůty podle §58 odst. 1 o. s. ř. je rázu objektivního či subjektivního, tedy zda soud má při posuzování omluvitelnosti přihlédnou k osobě toho, kdo lhůtu zmeškal, tedy například k tomu, zda se jedná o osobu bez právního vzdělání, osobu s právním vzděláním či advokáta, a případně jaká jsou kritéria subjektivního posuzování.
4. Zda na posuzování omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty má vliv skutečnost, že tento důvod nastal u opatrovníka, který je na straně žalovaného jedinou osobou, jíž byla doručena předmětná rozhodnutí, o nichž žalovaný samotný vůbec nevěděl a nemohl se proti nim sám odvolat.
5. Zda na posuzování omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty v podobě pracovní neschopnosti zahájené rozhodnutím ošetřujícího lékaře až v průběhu, resp. v poslední den zmeškané lhůty má vliv i předcházející dlouhodobá komplexní lázeňská péče (jež je také dočasnou pracovní neschopností) končící až v průběhu zmeškané lhůty.
Podle dovolatele by se měl dovolací soud jasně a komplexně vyjádřit k vztahu mezi pracovní neschopností a omluvitelností důvodu zmeškání lhůty, když má za to, že se jedná o otázku v praxi nikoli výjimečnou a mnohdy zcela zásadní, dosud však Nejvyšším soudem dostatečně neřešenou. V dovolání žalovaný citoval závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1376/2009, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. I. ÚS 396/01.
Žalovaný v dovolání především akcentoval, že 15 denní lhůta k podání odvolání je stanovena ve prospěch ochrany práv účastníka řízení a že účastník nemůže být nucen předvídat zcela objektivně nepředvídatelné okolnosti, které mu mohou bránit v potřebných procesních úkonech. Nelze tudíž klást k tíži účastníka, že se jeho opatrovnice nevyjádřila již před započetím své pracovní neschopnosti. Žalovaný navíc zdůraznil, že opatrovnice žalovaného se o skutečnosti, že je opatrovnicí žalovaného se sídlem v zahraničí, dozvěděla až s předmětnými usneseními, proti nimž podávala odvolání. Mezi soudem a opatrovnicí neproběhla před ustanovením opatrovníkem jakákoliv neformální přípravná komunikace, neboť soud by pak nepochybně nemohl jmenovat opatrovníkem osobu s vážnými zdravotními problémy a toho času v dočasné pracovní neschopnosti – uprostřed komplexní lázeňské péče na druhém konci republiky. Opatrovnice žalovaného byla v pracovní neschopnosti celkem 11 dnů z 15 denní lhůty k podání odvolání. Současně se dovolatel ohradil proti závěrům obou soudů, podle nichž měla opatrovnice žalovaného podat alespoň blanketní odvolání, když takový institut o. s. ř. nezná a takové odvolání je zpravidla svým obsahem v rozporu přinejmenším s §205 odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně i odvolacího soudu, odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. III. ÚS 3132/07, a na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se tzv. blanketního odvolání a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, příp. zamítl.
Vedlejší účastník na straně žalobce Tapovan s.r.o. ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. aby bylo zamítnuto, přičemž zejména zdůraznil, že k žádosti o prominutí zmeškání lhůty byl připojen mj. formulář rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti s datem 24. 10. 2014, s otiskem razítka lékaře a nečitelným podpisem, na němž nebylo vyplněno ani to, jaké osoby se má dočasná pracovní neschopnost týkat; dále byly povolené vycházky na 24. 10. 2014 od 10.00 hod. do 16.00 hod. Opatrovník tak mohl během těchto šesti hodin podat alespoň blanketní odvolání, případně sehnat způsobilého substituta k podání odvolání. Opatrovník netvrdil ani nedoložil, že by zde byl důvod, který byl jednak omluvitelný, jednak jej vyloučil z podání odvolání a trval až (alespoň) do patnáctého dne předtím, než podal žádost o prominutí zmeškání lhůty.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se dovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání žalovaného je přípustné, neboť odvolací soud se při posuzování otázky, co jsou omluvitelné důvody zmeškání lhůty k podání odvolání, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, např. od usnesení ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016, či usnesení ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5379/2015.
Podle §58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.
Odpověď na všechny dovolatelem výše formulované otázky poskytl Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016, v němž vyložil, že „účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu (on nebo jeho zástupce) "z omluvitelného důvodu". Po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu (jeho zástupci) zabránila provést procesní úkon včas. Tato překážka nebo jiná okolnost - má-li být důvodem k prominutí zmeškání lhůty - musí představovat "omluvitelný důvod"; příčina toho, proč účastník řízení (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Omluvitelným důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (jeho zástupcem) způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze za dané situace považovat za omluvitelné (za důvod ospravedlňující zmeškání lhůty). Za omluvitelný důvod, pro který účastník řízení zmeškal lhůtu, je tedy třeba ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 věty první o. s. ř. považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení (jeho zástupcem) případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka řízení (jeho zástupce) - za omluvitelnou (srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 30/2015, které bylo uveřejněno pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016).“
V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dále vyložil, že „dočasná pracovní neschopnost představuje právem uznanou dočasnou nemožnost výkonu pojištěné činnosti u osoby, která je pojištěná podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (ve znění pozdějších předpisů); nemocenského pojištění mohou být účastny též osoby samostatně výdělečně činné, a tedy i advokáti. Ten, kdo byl uznán dočasně práce neschopným, není po dobu trvání této překážky povinen vykonávat pojištěnou činnost, která je zdrojem jeho výdělku (příjmů); je-li účasten nemocenského pojištění, má právo na nemocenské. Byl-li tedy advokát uznán dočasně práce neschopným, znamená to (mimo jiné), že po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti není povinen poskytovat právní pomoc, aniž by bylo samo o sobě významné, do jaké míry nepříznivý zdravotní stav advokáta ho vyřazuje z možnosti (objektivně vzato) provést jednotlivé úkony právní pomoci.“
Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí rovněž zdůraznil, že pokud advokát soudu doložil, že byl v době uplynutí předmětné lhůty v pracovní neschopnosti, a proto nebyl povinen poskytovat právní služby, bylo třeba tuto skutečnost pokládat za omluvitelný důvod pro zmeškání lhůty ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř., aniž by bylo významné, z jakých konkrétních zdravotních důvodů byl tento advokát uznán dočasně práce neschopným. Není přitom významné, zda měl v době své pracovní neschopnosti přístup k datové schránce či „e-mailové adrese“, prostřednictvím které byl (jinak) schopen „komunikovat se soudy“ (srov. usnesení ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016).
V usnesení ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, Nejvyšší soud zdůraznil, že „pro závěr, zda žalovaná zmeškala lhůtu k podání odporu proti platebnímu rozkazu, není významné, kdy (v jaké okamžiku běhu lhůty – zda na jejím začátku, v průběhu či na konci) k uvedené události mělo dojít. Stanoví-li zákon k podání odporu proti platebnímu rozkazu patnáctidenní lhůtu, bylo zcela v dispozici žalované, aby této lhůty stanovené ve prospěch ochrany jejích práv využila. Nelze jí proto klást k tíži, že ho nepodala dříve – srov. mutatis mutandis nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 396/01 ze dne 5. 12. 2001 (N 194/24 SbNU 457), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1376/2009“.
Z výše uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle nějž tvrzený důvod zmeškání lhůty k podání odvolání zavinila opatrovnice sama tím, že se rozhodla provést procesní úkony v dané věci až v poslední den odvolací lhůty, a že toto organizační pochybení nelze považovat za omluvitelné ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř., je nesprávný a rozporný s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Ze skutkových zjištění se nepodává, že by se opatrovnice „sama rozhodla provést procesní úkon v dané věci až v poslední den lhůty“, nýbrž to, že prvních 10 dní lhůty jí v tom bránila objektivní překážka, neboť podstupovala komplexní lázeňskou péči, a poslední den lhůty započala její dočasná pracovní neschopnost; skutečnost, že poslední den lhůty započala její pracovní neschopnost, a že neučinila předmětný procesní úkon před touto pracovní neschopností (ve zbylých 4 dnech lhůty), nemůže jít (bez dalšího) opatrovnici, resp. žalovanému k tíži. Skutečnost, zda byla opatrovnice během pracovní neschopnosti hospitalizována či nikoli, či zda mohla nápravu vzniklé situace zjednat odesláním včasného blanketního odvolání elektronickou poštou, je přitom bezvýznamná. Důvody, pro něž odvolací soud stejně jako soud prvního stupně odmítly prominout zmeškání lhůty k podání odvolání, jsou v rozporu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu.
Závěrem lze připomenout, že výše uvedené judikaturní závěry se nepoužijí v situaci, kdy by bylo zjištěno, že opatrovnice byla uznána dočasně neschopná práce, ačkoliv to ve skutečnosti neodůvodňoval její zdravotní stav, ani jiný v zákoně stanovený důvod (srov. opět usnesení ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016). V projednávané věci však nic takového nebylo zjištěno ani tvrzeno.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné a nejsou splněny předpoklady pro to, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil, Nejvyšší soud aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které dovolací soud rozhodnutí zrušil, platí též pro rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil též jeho rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud současně podle §243e odst. 2 věty třetí o. s. ř. zrušil i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, č. j. 18 Co 313/2015-809, jímž byla odmítnuta odvolání žalovaného ze dne 17. 11. 2014 a ze dne 16. 1. 2015 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2014, č. j. 65 C 101/2014-199, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soud uložil žalovanému konkrétní povinnosti, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, č. j. 18 Co 413/2015-811, jímž byla odmítnuta odvolání žalovaného ze dne 17. 11. 2014 a ze dne 11. 9. 2015 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, jímž byla odložena vykonatelnost rozhodčího nálezu ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. Rsp 286/14, která jsou na zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu