ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1228.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 1228/2019-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně HAGEMANN a. s. , se sídlem v Ostravě, Hradní 27/37, identifikační číslo osoby 26826925, zastoupené JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Masařská 323/6, proti žalované Bamboo exclusive s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 290/16, identifikační číslo osoby 01640194, o zaplacení částky ve výši 18.338 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 115/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2018, č. j. 15 Co 318/2018-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 28. 11. 2017, č. j. 12 C 115/2017-38, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.338 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Žalovaná svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 18.338 Kč s příslušenstvím a zaplatit žalobkyni náklady řízení.
Za situace, kdy dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, přičemž nešlo ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy, ani o vztah pracovněprávní, není dovolání žalované podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat nedostatkem povinného zastoupení žalované v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Ve smyslu §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, Obvodní soud pro Prahu 2, coby místně a věcně příslušný soud (§3 odst. 1 citovaného zákona), neopomene vybrat soudní poplatek za dovolání, jež bylo pro nepřípustnost odmítnuto podle §238 o. s. ř., a to ve výši 7.000 Kč (pol. 23 bod 1 písm. a/ Sazebníku soudních poplatků).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2019
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu