ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1434.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 1434/2017-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce A. K., nar. XY, bytem XY, PSČ XY, zastoupeného JUDr. Františkem Vyskočilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, proti žalovanému R. Mo., se sídlem v XY, PSČ XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, o zaplacení částky 109 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě žalovaného, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 247 C 217/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2016, č. j. 28 Co 82/2015-188, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, č. j. 247 C 217/2009-160, zastavil řízení ohledně 8,5% úroku z prodlení z částky 109 000 Kč od 7. 7. 2009 do 17. 7. 2009 (výrok pod bodem I), uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 109 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 18. 7. 2009 do zaplacení oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému jím namontovaný solární systém v nemovitosti žalobce na adrese XY, PSČ XY (výrok pod bodem II), zamítl vzájemnou žalobu žalovaného, aby bylo žalobci uloženo zaplatit mu částku 144 822,85 Kč se stanoveným úrokem z prodlení (výrok pod bodem III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body IV a V).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. 28 Co 82/2015-188, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II potvrdil (výrok pod bodem I), změnil výrok o náhradě nákladů dosavadního řízení (výrok pod bodem II), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem IV (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjádřené např. v jeho rozsudku ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, ve kterém dospěl k závěru, že pokud soud důsledně neodliší odborné (tj. skutkové) závěry, jež přísluší znalci, a právní závěry, jež přísluší soudu, a mechanicky převezme závěr znalce, který nemá skutkovou, nýbrž právní povahu, popřípadě pokud určitý skutkový závěr učiněný soudem na základě znaleckého posudku není projevem zásady volného hodnocení důkazů, nýbrž výsledkem mylného právního názoru soudu na právní sílu toho kterého důkazu, a takové pochybení je uplatněno dovoláním, nejde o (nepřípustné) uplatnění dovolacího důvodu nesprávného skutkového zjištění, nýbrž o uplatnění (způsobilého) dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Odvolací soud při svém rozhodování věc nesprávně právně posoudil, když při svém rozhodování neodlišil odborné závěry, jež přísluší znalci a právní závěry, jež přísluší soudu. V této souvislosti pak dovolatel kritizoval postup znalců a závěry obsažené v jejich znaleckých posudcích, poukazoval na závěry obsažené v jejich posudcích a další dovolatelem navržené důkazy, důkazy soudem provedené a na skutkové okolnosti soudy nezjištěné.
Dovolatel dále formuloval 2 otázky, které podle jeho názoru mohou rovněž založit přípustnost dovolání, neboť dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešeny. Jedná se o otázky:
1. Zda lze v případě, že je dodáno vše podle smlouvy o dílo a dodávka je funkční, odstoupit od smlouvy podle ustanovení §550 obchodního zákoníku za situace, že teprve v případě dokončení díla – montáže všech prvků smlouvy o dílo lze dílo vyzkoušet, zda funguje, a průběžná kontrola díla tudíž není možná.
2. Zda může soud konstatovat, že má dílo vady (v tomto případě solární systém), i když znalec v posudku uvede, že solární systém obsahuje všechny prvky, které jsou předmětem smlouvy o dílo.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání žalovaného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelem formulovaná otázka pod bodem 1, není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na jejím vyřešení nezávisí napadené rozhodnutí. Ač odvolací soud vyslovil svůj dílčí závěr, že na činnost žalobce, který žalovanému sděloval nefunkčnost systému (čímž mu vytýkal vady díla, jež nemohou být vytýkány s příslušnými právními důsledky před řádným předáním a převzetím díla), lze nahlížet ve smyslu §550 obch. zák., své rozhodnutí nepostavil na závěru, že žalobce oprávněně odstoupil od smlouvy z důvodů uvedených v §550 obch. zák., nýbrž z důvodu prodlení žalovaného s řádným předáním díla. Žalovaný současně při formulování předmětné otázky vycházel ze skutkových okolností, které neodpovídají skutkovým zjištěním soudů, když jako předpoklad uvedeného právního posouzení uváděl, že je vše dodáno podle smlouvy o dílo a dodávka je funkční. Taková skutková zjištění však z rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. Soudu odvolacího nevyplývají. Dovolací soud je přitom vázán skutkovým stavem, který zjistil soud prvního stupně, případně soud odvolací. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2166/2015).
Rovněž otázka formulovaná pod bodem 2 není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se uvedenou otázkou nezabýval. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně ani odvolacího soudu se nepodává, že znalec v posudku uvedl, že solární systém obsahuje všechny prvky, které jsou předmětem smlouvy o dílo. Jak uvedeno výše, uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Přípustnost dovolání konečně nezakládá ani poslední žalovaným formulovaná námitka, jíž dovolatel vytýká odvolacímu soudu jeho mechanické převzetí závěrů (včetně právních) obsažených ve znaleckých posudcích, aniž by odlišil odborné závěry, jež přísluší znalci, a právní závěry, jež přísluší soudu, čímž se měl odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014.
V předmětném rozsudku Nejvyšší soud vyjádřil, že „pokud soud důsledně neodliší odborné (tj. skutkové) závěry, jež přísluší znalci, a právní závěry, jež přísluší soudu, a mechanicky převezme závěr znalce, který nemá skutkovou, nýbrž právní povahu, popřípadě pokud určitý skutkový závěr učiněný soudem na základě znaleckého posudku není projevem zásady volného hodnocení důkazů, nýbrž výsledkem mylného právního názoru soudu na právní sílu toho kterého důkazu, a takové pochybení je uplatněno dovoláním, nejde o (nepřípustné) uplatnění dovolacího důvodu nesprávného skutkového zjištění, nýbrž o uplatnění (způsobilého) dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci“.
Z napadeného rozhodnutí se však nepodává, jak tvrdí dovolatel, že by odvolací soud neodlišoval mezi skutkovými a právními závěry, které učinil znalec, resp. že by mechanicky přebíral právní závěry obsažené ve znaleckém posudku. Odvolací soud naopak v napadeném rozhodnutí hodnotí i jiné důkazy než jen znalecký posudek, resp. znalecké posudky Ing. Matějčka a ČVUT v Praze, a právní závěry činí sám na podkladě učiněných skutkových zjištění. Závěry obsažené ve znaleckých posudcích o tom, že nainstalovaný systém nebyl funkční a že obsahoval řadu chyb a faktických vad, konfrontoval odvolací soud i s dalšími v řízení zjištěnými skutečnostmi vyplývajícími z jiných provedených důkazů, především pak s obsahem smlouvy o dílo, když dospěl k závěru, že dílo tak, jak bylo zhotoveno, neodpovídalo smluvním ujednáním účastníků, podle nichž měl solární systém sloužit k ohřevu akumulační nádoby pro ohřev TUV a pro přitápění, a to pro 6 osob. Soud prvního stupně (na jehož skutkové závěry odvolací soud plně odkázal) rovněž provedl výslech zpracovatele posudku ČVUT v Praze, který po osobní prohlídce solárního systému dospěl k závěru, že má řadu vad a konkrétně zdůraznil jednu faktickou vadu (chybějící pojistný ventil na akumulačním zásobníku v okruhu otopné vody), která může za určitých podmínek vést k havárii. Podle odvolacího soudu bylo věcí žalovaného jako profesionála, zda solární systém, jenž mu byl případně dodán jiným subjektem, pro konečné využití žalobcem jako zákazníkem, takto zhotoví v jeho úplnosti podle smlouvy tak, aby byla zajištěna ve smlouvě sjednaná a žalobcem očekávaná funkčnost systému (to vše při splnění požadovaného účelu smlouvy) a namontuje jej rovněž tak, aby byl plně funkční. Skutečnost, že žalovaným namontovaný solární systém obsahoval řadu faktických vad a nebyl plně funkční (jak bylo zjištěno ze znaleckého posudku předloženého žalobcem, znaleckého posudku ČVUT v Praze i výslechu zpracovatele tohoto posudku), jde na vrub žalovaného jako zhotovitele. Protože žalovaný vytýkané vady neodstranil ani v dodatečné přiměřené lhůtě (jak vyplývá z dopisů žalobce žalovanému), dospěl odvolací soud k závěru, že dílo nebylo řádně dokončeno a předáno z důvodů na straně žalovaného. Dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu, tj. mechanické převzetí právního závěru obsaženého ve znaleckém posudku či nerozlišování mezi skutkovými a právními závěry znalců, Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí neshledal.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu