ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1624.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 1624/2019-508
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně GUAPEX a. s. , se sídlem v Brně, U Leskavy 733/39, identifikační číslo osoby 27753361, zastoupené JUDr. Richardem Tomankem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 57/142a, proti žalované SILCO Česká republika s. r. o. , se sídlem v Brně, Stránského 421/11, identifikační číslo osoby 29226902, zastoupené JUDr. Petrem Matějkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 1005/23, o ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 2/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 12. 2018, č. j. 7 Cmo 208/2018-481, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 12. 2018, č. j. 7 Cmo 208/2018-481, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2018, č. j. 17 Cm 2/2018-466, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 9. 2018, č. j. 17 Cm 2/2018-466, žalobu ze dne 8. 1. 2018 v rozsahu II. výroku petitu odmítl.
Žalobou ze dne 8. 1. 2018 navrhla žalobkyně zahájit řízení proti žalované ve věci ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání. Usnesením ze dne 13. 7. 2018, č. j. 17 Cm 2/2018-438, Krajský soud v Brně podle §43 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalobkyni, aby žalobu ze dne 8. 1. 2018 opravila tak, že ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř. odstraní neurčitost II. výroku petitu spočívající ve formulaci, která nejednoznačně a nekonkrétně vymezuje způsob používání a odkazování na technickou dokumentaci a zároveň nejednoznačně a nekonkrétně označuje technickou dokumentaci ve vlastnictví žalobkyně. Krajský soud v Brně uvedl, že i když žalobkyně byla poučena dle §43 odst. 2 o. s. ř., přesto žalobu ze dne 8. 1. 2018 ve vadné části řádně neopravila. Podání ze dne 26. 7. 2018, kterým žalobkyně reagovala na výzvu k opravě, opět neobsahuje ve výroku II. určitý petit. Způsob užívání či odkazování na technickou dokumentaci žalobkyně nebyl v podání vůbec uveden a taktéž technická dokumentace žalobkyně nebyla doposud jednoznačně a určitě označena. Krajský soud v Brně uzavřel, že protože se soudu nepodařilo vady podání ze dne 8. 1. 2018 odstranit a jde o takové vady řízení, pro něž nelze v řízení pokračovat, o čemž byl účastník poučen, bylo podle §43 odst. 2 o. s. ř. podání žalobkyně ze dne 8. 1. 2018 ve vadné části, tj. v rozsahu II. výroku petitu, odmítnuto.
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobkyni vyzval k odstranění vad žalobního petitu v části, v níž byl nepřesný a neurčitý. V soudem stanovené lhůtě žalobkyně na výzvu reagovala podáním, kterým dle názoru odvolacího soudu zčásti vytýkané vady žalobního petitu odstranila, když vymezila a konkretizovala, v jakých případech je žalovaná povinna zdržet se užívání a odkazování na technickou dokumentaci tím, že uvedla, že se tak má dít při výrobě, nabídce, prodeji, distribuci a propagaci výrobků. Soud prvního stupně však žalobkyni vyzval rovněž k odstranění nejednoznačného a nekonkrétního označení technické dokumentace ve vlastnictví žalobkyně. V tomto směru již žalobkyně vytýkanou vadu žalobního petitu neodstranila, když výrobní dokumentaci blíže nespecifikovala. Pokud v odvolání žalobkyně odkazuje na bod 8 žaloby, kde dle jejího názoru je technická dokumentace určena, pak v tomto směru nelze s touto námitkou souhlasit, neboť z obsahu žaloby ani z poukazovaného bodu 8 žaloby žádná bližší konkretizace technické dokumentace nevyplývá. Pouze to, že žalobkyně požaduje uveřejnění rozsudku, nemůže být důvodem pro přijetí neurčitého žalobního petitu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně má za to, že se jedná o otázku, která doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka má za to, že pojem technické dokumentace, tak jak byl užit v návrhu výroku II., je s přihlédnutím ke znění čl. III. bodu 8. žaloby dostatečně určitý, přinejmenším v jeho částech nelze mít pochyb, o jaké konkrétní listiny se jedná. Namítá též, že z vyjádření soudu prvního stupně (jehož postup shledal odvolací soud správným) nelze zjistit, neboť se lze pouze domýšlet, v čem spočívá nejednoznačnost technické dokumentace, případně jakým způsobem by měla být technická dokumentace označena, aby byla dostatečná.
K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení (dovolatelkou předestřené) otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolání je též i důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. a mimo jiné z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o. s. ř.).
Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. – účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Vyžaduje-li zákon, aby bylo ze žaloby patrno, čeho se navrhovatel domáhá, jde o požadavek obsahový. Takový požadavek žalobce splní, jestliže ze žaloby jako celku zřetelně a nepochybně vyplývá, čeho se domáhá. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 152).
Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen vždy učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí (tak, aby ji bylo možné z obsahu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209).
Pouze soud rozhoduje o formulaci výroku svého rozhodnutí a případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí není vázán. Musí však dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (srov. například již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 909/2003).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o. s. ř.).
Výzva k odstranění vad podání musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o tom, že řízení bude zastaveno (podle současné právní úpravy odmítnuto), jestliže podání nebude včas opraveno nebo doplněno; výzvu činí soud formou usnesení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod č. 36/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 7. 2018, č. j. 17 Cm 2/2018-438, vyzval žalobkyni dle §43 odst. 1 o. s. ř, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení opravila podání ze dne 8. 1. 2018 (žalobu) tak, že odstraní neurčitost výroku petitu spočívající ve formulaci, která nejednoznačně a nekonkrétně vymezuje způsob používání a odkazování na technickou dokumentaci a zároveň nejednoznačně a nekonkrétně označuje technickou dokumentaci ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně reagovala na výzvu podáním ze dne 26. 7. 2018. Soud prvního stupně poté uzavřel, že technická dokumentace žalobkyně nebyla doposud jednoznačně a určitě označena a žalobu v rozsahu II. výroku petitu odmítl. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobkyni vyzval k odstranění vad žalobního petitu v části, v níž byl nepřesný a neurčitý. Soud prvního stupně žalobkyni vyzval rovněž k odstranění nejednoznačného a nekonkrétního označení technické dokumentace ve vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud přitom dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v tomto směru již žalobkyně vytýkanou vadu žalobního petitu neodstranila, když technickou dokumentaci nijak blíže nespecifikovala.
Takto obecně formulovaná výzva obsažená ve shora uvedeném usnesení však nevede žalobkyni k náležitému individuálně potřebnému odstranění nejednoznačného a nekonkrétního označení technické dokumentace, protože, jak sama dovolatelka uvádí, „lze se pouze domýšlet, v čem spočívá nejednoznačnost technické dokumentace, případně jakým způsobem by měla být technická dokumentace označena, aby byla dostatečná“. Dovolací soud přitom již v minulosti zdůraznil, že zastavení řízení (od 1. 1. 2001 odmítnutí žaloby) ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. nelze spojovat s vadou žaloby (byť objektivně existující), na kterou soud neupozornil nebo ve vztahu ke které nepodal konkrétní poučení o způsobu jejího odstranění (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1997, sp. zn. 2 Cdon 308/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, číslo 12, pod pořadovým číslem 91, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod č. 1/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud tedy soud prvního stupně ve výzvě uvedl, že žalobkyni vyzývá, aby odstranila neurčitost II. výroku petitu spočívající ve formulaci, která nejednoznačně a nekonkrétně označuje technickou dokumentaci ve vlastnictví žalobkyně, pak jde pouze o obecně formulovanou výzvu k odstranění nedostatku žaloby spočívající v neurčitosti žalobního petitu, a taková výzva neodpovídá náležitostem řádné výzvy ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř., neboť postrádá poučení o tom, jak konkrétně nejednoznačnost či nekonkrétnost označení technické dokumentace odstranit. Dovolatelka tedy nebyla ve výzvě učiněné soudem prvního stupně usnesením ze dne 13. 7. 2018 řádně poučena o tom, jakým konkrétním způsobem má vytčenou vadu spočívající v neurčitosti žalobního petitu odstranit. Jestliže pak výzva soudu prvního stupně neobsahovala řádné poučení, nemohl soud prvního stupně na jejím základě žalobu v rozsahu II. výroku petitu odmítnout (srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 308/96, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 186/2002). Potvrdil-li pak odvolací soud správnost postupu soudu prvního stupně, pokud jde o výzvu k odstranění vad žalobního petitu v části, v níž byl nepřesný a neurčitý, je jeho právní posouzení věci co do závěru, že byly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby, nesprávné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu