ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1685.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 1685/2019-278
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně B. K. , nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 220, proti žalované STAVINVEST Q s.r.o. , se sídlem Písek, Pražské Předměstí, Pražská 305, PSČ 397 01, identifikační číslo osoby 60827106, o zaplacení 224 991 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 239/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, změnil vyhovující rozsudek Okresního soudu v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 7. 2010, č. j. 12 C 239/2009-184, tak, že žalobu na zaplacení 224 991 Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že smluvní strany dne 20. 12. 2017 mezi sebou uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní podle §289 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož se smlouvou o uzavření budoucí smlouvy zavazuje jedna nebo obě strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvu s předmětem plnění, jenž je určen alespoň obecným způsobem. Oba soudy vyšly ze shodného skutkového zjištění, že si strany v čl. 10 předmětné smlouvy sjednaly uzavření budoucí smlouvy tak, že: „budoucí prodávající je povinen zaslat budoucímu kupujícímu výzvu k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotek do deseti dnů ode dne, kdy podle bodu
10.1.1. kolaudační rozhodnutí na budovu nabude právní moci a
10.1.2. budově bude přiděleno číslo popisné a
10.1.3. bude podán návrh na vklad prohlášení vlastníka budovy nebo smlouvy o výstavbě vymezující rozestavěné jednotky v budově do katastru nemovitostí a
10.1.4. proběhne technické přejímací řízení; pokud budou při tomto řízení zjištěny zřejmé vady a nedostatky, pak ode dne, kdy byly všechny zřejmé vady a nedostatky odstraněny a o tomto odstranění budoucí kupující podepsal protokol.“
Zatímco soud prvního stupně považoval ve smlouvě vymezenou dobu k uzavření budoucí smlouvy ve smyslu §289 obch. zák. za určité sjednání určení počátku lhůty pro učinění výzvy k uzavření realizační kupní smlouvy, odvolací soud jeho právní závěr nesdílel, a to z důvodu, že začátek lhůty, od níž se odvíjí povinnost budoucího prodávajícího zaslat budoucímu kupujícímu výzvu k uzavření realizační kupní smlouvy, je vázán na současné splnění celé řady skutečností, o nichž není najisto postaveno, zda vůbec, případně kdy nastanou, a též proto, že takto koncipované ujednání je závislé na rozhodnutí správních orgánů (např. vydání kolaudačního rozhodnutí či přidělení čísla popisného) a je závislé i na technických záležitostech, jako je např. technické přejímací řízení, odstranění vad a nedodělků, apod. Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva, která jednoznačně neurčuje dobu, do které má být kupní smlouva uzavřena, je absolutně neplatná pro její neurčitost podle §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného v rozhodné době (dále jen „obč. zák.“). Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sp. zn. 32 Odo 557/2006. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení smluvní pokuty sjednané v čl. 15.6. smlouvy o smlouvě budoucí pro případ nedodržení termínu (do 31. 1. 2009) odstranění vad a nedodělků bytové jednotky, nebytového prostoru, garáže a odpovídajícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy, ohledně jejichž budoucí koupě se žalobkyně s žalovanou dohodly ve smlouvě o smlouvě budoucí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, platného do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o budoucí smlouvě kupní je neplatná pro neurčité vymezení doby, do které má být kupní smlouva uzavřena. Poukazuje na to, že uzavření budoucí smlouvy kupní, jejíž předmět je ve výstavbě, musí být vázáno na splnění určitých podmínek, tj. aby předmět koupě byl vystavěn v souladu s projektovou dokumentací, stavebním povolením, aby byl předmět koupě bez vad, bylo pro něj vydáno pravomocné kolaudační rozhodnutí a byl zapsatelný v katastru nemovitostí. Podle názoru žalobkyně ujednání v bodech 10.1.1. až 10.1.4. je naprosto pregnantní, jednoznačné a nevzbuzující žádné pochybnosti o tom, jaké mají být splněny podmínky pro počátek běhu lhůty pro uzavření kupní smlouvy. Považuje tedy za správný právní závěr soudu prvního stupně, a jestliže odvolací soud jeho právní názor nesdílí, pak podle dovolatelky pochybil a navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou – žalobkyní (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je ve věci samé přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tím je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o nesprávném právní posouzení věci, které podle dovolatelky má spočívat v nesprávném právním posouzení uplatněného nároku, je naplněn, neboť dovolatelce je třeba přisvědčit, že odvolací soud sice aplikoval správně určený právní předpis (§289 obch. zák. a §37 obč. zák.), ale nesprávně je interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy). Dovolatelce lze přisvědčit, že závěr o neurčitosti ujednání o počátku lhůty pro uzavření realizační smlouvy kupní ve smlouvě o smlouvě budoucí nelze odůvodnit jen tím, že počátek lhůty je vázán na současné splnění celé řady skutečností, jestliže jsou tyto skutečnosti ve smlouvě zcela konkrétně specifikovány, a ani tím, že není uvedeno konkrétní datum splnění vymezených podmínek, je-li počátek lhůty pro učinění výzvy k uzavření realizační kupní smlouvy zcela určitě vymezen tím, že lhůta počíná běžet až po naplnění podmínek vymezených v bodu 10.1. a 10.4. smlouvy, resp. je-li ve smlouvě o počátku lhůty pro uzavření kupní smlouvy zcela určitě sjednáno, jaké skutečnosti musí být splněny pro to, aby kupní smlouva mohla být uzavřena. Dovolatelce lze přisvědčit, že lhůtu pro uzavření smlouvy lze stěží určit konkrétním datem právě s ohledem na probíhající správní a technické přejímací řízení předmětu koupě, který je teprve ve výstavbě. Určitost lhůty nemusí být vymezena jen určitým datem. Určitost smluvního ujednání o stanovení doby pro uzavření kupní smlouvy je ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. naplněna též tím, že počátek běhu pro uzavření kupní smlouvy je vázán na splnění konkrétně specifikovaných podmínek pro počátek běhu této doby. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 32 Odo 506/2006, dospěl k závěru, že právní úkon je neurčitý tehdy, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, přičemž neurčitost (nejednoznačnost) tohoto obsahu nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. a §266 odst. 1 - 4 obch. zák. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1890/2014 - rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Odvolací soud podle uvedené judikatury v dané věci nepostupoval.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o nesprávném právní posouzení věci je naplněn, a proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 o. s. ř., a to bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu