ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1874.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 1874/2019-366
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce R. L., s nar. XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Strojírenská 2269, PSČ 591 01, proti žalovanému V. E., nar. XY, sídlem XY, IČO XY, zastoupenému advokátem JUDr. Arturem Ostrým se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7 PSČ 150 00, o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pd sp. zn. 13 C 133/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2019. č. j. 47 Co 550/2016-336, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. ledna 2019, č. j. 47 Co 550/2016-336, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. září 2016, č. j. 13 C 133/2014–265, v části I. výroku, ve kterém byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), ve zbývající části I. výroku změnil rozsudek prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body III a IV).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolatel v dovolání nejprve uvedl, že má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny či jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. V dalším textu dovolání ovšem dovolatel neformuloval žádnou konkrétní otázku či otázky hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadený rozsudek podle jejího názoru spočíval. Z textu dovolání tedy není zřejmé, o jaké – podle dovolatelových slov – „níže uvedené otázky hmotného a procesního práva“ se mělo jednat. Zbývající text dovolání se věnoval námitkám nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, že žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za porušení smluvního ujednání v článku 2 odst. 8 smlouvy o obchodním zastoupení a nesprávné právní posouzení náhrady nákladů řízení; rovněž zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, že žalovaný zneužil informace a postavení v obchodním styku při obchodování se společností Futaba.
Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění a skutkové závěry odvolacího soudu a podrobuje kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem o porušení zákazu zneužití informací podle čl. 2 odst. 8 smlouvy o obchodním zastoupení, je nutno konstatovat, že dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat napadené rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2019. Č. j.47 Co 550/2016-336 Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2019. Č. j. 47 Co 550/2016-336 Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2019. Č. j. 47 Co 550/2016-336 Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2019. Č. j. 47 Co 550/2016-336právní, což vyplývá ze samotné povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
K namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, které vychází z odlišných skutkových závěrů dovolatele, je nutno uvést, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu, jakožto sjednotitele judikatury, je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného nesplňuje požadavky zákona na obsahové náležitosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, a to z důvodu vad, pro které v dovolacím řízení nelze pokračovat a které nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 6. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu