ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.2096.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 2096/2019-552
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce M. H., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Viktorem Klímou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, PSČ 110 00, proti žalované G. V., se sídlem XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Alexandrou Langošovou, advokátkou, se sídlem v Hranicích, K. Čapka 1049, PSČ 753 01, o zaplacení částky 64 967 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 3/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2018, č. j. 15 Co 428/2017-468, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 21. 9. 2017, č. j. 8 C 3/2014-367, zastavil řízení do částky 4 126 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 3. 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu do částky 60 841 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 30. 10. 2013 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III, IV a V).
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 11. 2018, č. j. 15 Co 428/2017-468, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II co do částky 51 241 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 11. 2013 do zaplacení změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 51 241 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 11. 2013 do zaplacení [výrok pod bodem I.a)], tento výrok co do částky 9 600 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 600 Kč od 1. 11. 2013 do zaplacení potvrdil [výrok pod bodem I.b)]a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II, III, IV a V).
Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně jeho výroku pod bodem I.b) a proti výrokům o náhradě nákladů řízení pod body IV a V, podal žalobce dovolání. Ohledně přípustnosti dovolání odkázal žalobce na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla zřejmě vyřešena. Důvodem dovolání je podle žalobce nesprávné právní posouzení věci, které spatřuje v nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé argumentaci odvolacího soudu. Dovolatel v podstavě nesouhlasí s oprávněností zápočtu pohledávky žalované vůči žalobci ve výši 9 600 Kč, neboť podle jeho názoru žalované nevznikl nárok na zaplacení této částky. Dovolatel tak neshledává jediný důvod, proč by neměla být částka 9 600 Kč žalobci soudem přiznána. Jedná se podle dovolatele o náklad za ubytování tchyně žalované, která byla zkonzumována plněním dovolatele ve prospěch tchyně provedením drobných prací v domě. Jejím přiznáním by podle dovolatele došlo k zaplacení této částky dvakrát. K akcesorickkým výrokům o náhradě nákladů řízení dovolatel uvedl, že to není on, kdo náklady na řízení zavinil, nýbrž žalovaná, která odmítla doplatit nesporných 60 841 Kč, a soudy obou stupňů, které zcela zbytečně odročovaly soudní jednání, čímž zvyšovaly cestovní výlohy.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud změnil napadenou část výroku rozsudku odvolacího soudu tak, že žalovaná je povinna zaplatit dovolateli i částku 9 600 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 11. 2013 do zaplacení a náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 128 583 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 38 977 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení dovolacího.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že žalobce nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nevymezil ani důvod dovolání. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. aby bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, nejprve posuzoval, zda dovolatel v dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál, neboť dovolatel takovou právní otázku výslovně neformuluje a ani z obsahu dovolání není patrné, kterou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem. K podání žalobce ze dne 16. 9. 2019 přitom dovolací soud podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. přihlížet nemohl, neboť toto podání bylo učiněno po uplynutí lhůty k dovolání. Dovolací soud je přitom při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu §238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu §237 o. s. ř.
Pokud se týká části dovolání směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. odstraněna, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat, resp. dovolání není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu