ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.2287.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 2287/2019-395
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce H. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Fiedlerem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Klicperova 1266/1, proti žalované Alfa Plastik, a. s., se sídlem v Hradci Králové, Bratří Štefanů 1070/75a, Slezské Předměstí, PSČ 500 03, IČO 60793791, zastoupené Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, o zaplacení částky 6 998 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 161/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. srpna 2018, č. j. 47 Co 120/2018-299, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 22 409 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. února 2018, č. j. 10 C 161/2016-189, zamítl žalobu na zaplacení částky 2 473 250 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. srpna 2018, č. j. 47 Co 120/2018-299, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a ve výroku II jej změnil tak, že žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 146 245 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasně podaným dovoláním, které však není přípustné, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř..
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013.
Podle citovaných rozhodnutí dovolacího soudu také platí, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, je způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. K tomu viz opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013.
Dovolatel ve svém dovolání sice uvedl, že přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ovšem převážná většina dovolatelovy argumentace se vztahovala k vadám odlišného soudního řízení zahájeného dne 1. listopadu 1998 u Krajského soudu v Ostravě, v němž se dovolatel původně domáhal žalované částky a které skončilo zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Argumentace dovolatele vztahující se k tvrzeným procesním pochybením soudů v uvedeném řízení a judikatura, na kterou v tomto kontextu dovolatel odkazuje, ovšem není relevantní pro nyní probíhající řízení a nezaloží tak přípustnost dovolání. Námitky, že uvedené řízení nemohlo být zastaveno, a to z důvodu, že před zastavením došlo k jeho přerušení prohlášením konkursu na majetek žalobce, by mohly být významné pro ono původně probíhající řízení, nikoli v nyní řešené věci. Námitky dovolatele vztahující se k průběhu dřívějšího soudního řízení nejsou pro nyní probíhající řízení relevantní a napadené rozhodnutí tak nemůže spočívat na jejich posouzení. K povinnosti dovolatele formulovat v dovolání právní otázku, na které napadené rozhodnutí závisí (tj. která je pro dané řízení relevantní), viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013.
Způsobilost založit přípustnost dovolání mají v souladu s §237 o. s. ř. pouze otázky, na jejichž řešení spočívá napadené rozhodnutí. V řešené věci by touto otázkou mohla být dovolatelem formulovaná otázka promlčení jeho nároku, u níž ovšem dovolatel neuvedl, od jaké rozhodovací praxe se odvolací soud při jejím řešení konkrétně odchýlil, ačkoliv přípustnost dovolání dovolatel spatřoval právě v odchýlení se od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Na základě výše citované judikatury tedy nezbývá než uzavřít, že dovolatel u této otázky neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Dovolatel v dovolání rovněž navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem žalobce na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.
Nejvyšší soud dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 7. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu