ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.2323.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 2323/2018-188
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobce J. M. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze, Pařížská 204/21, proti žalované AXA životní pojišťovna a. s. , se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, identifikační číslo osoby 61859524, zastoupené Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1043/11, o zaplacení částky 95.002 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 14/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018, č. j. 28 Co 418/2017-143, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018, č. j. 28 Co 418/2017-143, se v části výroku, jíž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 6. 2017, č. j. 13 C 14/2016-116, ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 23.540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 10. 2013 do zaplacení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 13 C 14/2016-116, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 95.002 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.).
Soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 95.002 Kč s přísl. s odůvodněním, že v roce 2002 uzavřel jako pojistník a pojištěný se žalovanou coby pojistitelem návrh na pojištění osob XY, čímž uzavřel pojistnou smlouvu XY, v rámci které bylo mj. sjednáno úrazové pojištění denního odškodného s indexací a úrazové pojištění pro případ trvalého tělesného poškození, taktéž s indexací. Žalobci byly při podpisu formuláře návrhu na pojištění osob předány Všeobecné pojistné podmínky XY a Zvláštní pojistné podmínky XY. Dne 12. 12. 2012 utrpěl žalobce úraz levého kolenního kloubu, a to v důsledku pádu ze schodů; s tímto úrazem se léčil do 25. 3. 2013, tedy celkem 104 dnů. Žalobce oznámil vznik pojistné události žalované, ta mu oznámila výsledek šetření pojistné události a vyplatila mu pojistné plnění ve výši 20.972 Kč, neboť zařadila tělesné poškození žalobce pod nespecifikovanou položku „oceňovací tabulky“ a stanovila počet dní léčení na 49. Žalobce následně oznámil vznik pojistné události z titulu pojištění trvalých následků úrazu; dle výsledků šetření pojistné události byl předmětný úraz ze dne 12. 12. 2012 zařazen pod položku „oceňovací tabulky“ a trvalé následky úrazu byly ohodnoceny na 5 % částkou 24.538 Kč. Dle žalobce se však oceňovací tabulky vůbec neměly aplikovat, neboť s těmito tabulkami nebyl nikdy prokazatelně seznámen, respektive mu tyto tabulky nikdy nebyly předány. Tyto oceňovací tabulky nebyly součástí pojistné smlouvy, neboť nebyly uvedeny na zadní straně formuláře návrhu pojistné smlouvy, nebyly mu dány ani k nahlédnutí, natož pak předány. Žalobce tak uplatňuje nárok na doplatek pojistného plnění za zbývajících 55 dní pracovní neschopnosti ve výši 23.540 Kč a dále s odkazem na čl. 8 odst. 12 Všeobecných pojistných podmínek VPP-U-0302 a na lékařskou zprávu ze dne 2. 2. 2016, v níž byla předozadní nestabilita kolene žalobce ohodnocena dle položky 140 na 800 bodů dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen „vyhláška č. 440/2001 Sb.“), nárok na pojistné plnění za trvalé tělesné poškození ve výši 71.462 Kč.
Dle skutkových zjištění soudu prvního stupně žalobce s žalovanou uzavřel v roce 2002 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo mj. pojištění denního odškodného za dobu pracovní neschopnosti v důsledku úrazu, ke kterému došlo během trvání pojištění, a dále pojištění pro případ trvalého tělesného poškození. Obě pojištění byla sjednána s indexací. Smlouva byla uzavřena v XY. Z originálu návrhu smlouvy pojištění osob XY vzal soud za prokázané, že součástí tohoto návrhu (zadní strana návrhu) byly Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění VPP-Ž-0302, Všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění XY (dále též „XY“), Zvláštní pojistné podmínky pro životní pojištění XY a Zvláštní pojistné podmínky pro úrazové pojištění XY (dále též „XY“). Jiné pojistné podmínky či tzv. oceňovací tabulky součástí návrhu smlouvy nebyly. Žalobci nebyly oceňovací tabulky předány, ani s nimi nebyl před podpisem smlouvy seznámen. Žalobce dne 12. 12. 2012 utrpěl úraz levého kolenního kloubu, a to v důsledku pádu ze schodů; na základě lékařského vyšetření bylo u žalobce diagnostikováno přetržení menisku. Žalobce byl v důsledku tohoto zranění po dobu od 12. 12. 2012 do 25. 3. 2013, tedy po dobu 104 dnů, v pracovní neschopnosti. Ke dni pojistné události činila výše denního odškodného za dobu pracovní neschopnosti po indexaci 428 Kč. V důsledku tohoto úrazu došlo k trvalému poškození zdraví žalobce spočívajícímu ve viklavosti levého kolenního kloubu. Žalobci bylo poskytnuto plnění za denní odškodnění pracovní neschopnosti v důsledku úrazu ve výši 20.972 Kč a plnění za trvalé tělesné poškození ve výši 24.538 Kč.
Soud prvního stupně uvedl, že sporným mezi účastníky byl rozsah pojistného plnění a otázka, zda bylo pojistné plnění limitováno tzv. oceňovacími tabulkami. Konstatoval, že oceňovací tabulky (Oceňovací tabulka pro denní odškodné a Oceňovací tabulka pro trvalé tělesné poškození), které byly žalovanou předloženy, prokazatelně nebyly součástí tiskopisu návrhu na uzavření pojistné smlouvy. První oceňovací tabulka byla zmíněna v čl. 4 odst. 4, druhá oceňovací tabulka byla zmíněna v čl. 8 odst. 10 XXY a dále v čl. 5 odst. 3 těchto podmínek. Žalovaná byla soudem prvního stupně vyzvána, aby označila důkazy k prokázání, že žalobce byl s uvedenými tabulkami seznámen ke dni uzavření pojistné smlouvy; žalovaná k tomuto žádné důkazy neoznačila. S odkazem na ustanovení §788 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), soud dále uvedl, že oceňovací tabulky nejsou nic jiného než speciální pojistné podmínky a platí tedy pro ně stejná pravidla jako pro ostatní pojistné podmínky, a to rovněž s přihlédnutím k tomu, že zásadním způsobem limitují pojistné plnění a jsou tak zásadní pro samu podstatu pojistného vztahu. V daném případě však nebylo prokázáno, že by obsah oceňovacích tabulek byl žalobci sdělen či že s nimi byl jiným způsobem seznámen; možnost nahlédnutí na obchodních místech pojistitele je v tomto směru naprosto nedostatečná, a to zejména za situace, kdy pojistná smlouva prokazatelně nebyla uzavírána na pobočce pojišťovny, ale zástupcem pojišťovny v místě bydliště žalobce. Navíc z oceňovacích tabulek předložených žalovanou ani není zřejmé, že se skutečně jedná o oceňovací tabulky existující v době uzavření smlouvy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že oceňovací tabulky se nestaly součástí pojistné smlouvy a žalobce má tedy právo na poskytnutí pojistného plnění bez limitace těmito tabulkami. Žalované tak uložil povinnost zaplatit žalobci za oba předmětné nároky celkem částku 95.002 Kč. U pojistného plnění denního odškodného za dobu pracovní neschopnosti soud vyšel z částky denního odškodného ve výši 428 Kč a uložil žalované doplatit žalobci denní odškodné ve výši 23.540 Kč. U pojistného plnění za trvalé tělesné poškození pak soud vycházel v souladu s čl. 8 odst. 12 VPP-Ú z lékařského hlediska, tedy z posouzení poškození ošetřujícím lékařem žalobce, a z vyhlášky č. 440/2001 Sb., a dospěl k závěru, že zde zbývá doplatit částku 71.462 Kč.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. o věci samé změnil tak, že se žaloba na zaplacení částky 23.540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 10. 2013 do zaplacení zamítá, a ohledně částky 71.462 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud uvedl, že v souzené věci bylo prokázáno, že VPP-Ú i ZPP-Ú jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy a oceňovací tabulky jsou dokumenty pojistitele, které obsahují zásady plnění pojistitele za trvalé následky úrazu a za dobu nezbytného léčení úrazu a jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele. Odvolací soud se přitom neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oceňovací tabulky, na které je výslovně odkazováno ve VPP-Ú i ZPP-Ú, nejsou součástí pojistné smlouvy. Ustanovení pojistné smlouvy a pojistných podmínek stanoví způsob určení výše plnění pojistitele na základě dvou veličin, a to jednak denního odškodného ve sjednané výši a jednak maximální doby léčení stanovené v oceňovací tabulce. Užití údajů z oceňovací tabulky při likvidaci pojistné události je součástí stanovení výše plnění. Dle odvolacího soudu skutečnost, že k pojistné smlouvě nebyly připojeny v listinné podobě oceňovací tabulky, neznamená, že by byl dohodnut způsob výpočtu výše pojistného plnění jinak, než jak výslovně uvádí smluvní ujednání pojistné smlouvy, popřípadě, že by byl dohodnut způsob výpočtu pouze v závislosti na trvání doby léčení potvrzené ošetřujícím lékařem pojištěného. Odkázal přitom mj. na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 3079/11, kdy dle názoru odvolacího soudu Ústavní soud v tam řešené věci nepovažoval za rozhodné, že oceňovací tabulky nebyly stěžovatelce předány. Odvolací soud tak uzavřel, že ohledně prvního nároku na pojistné plnění denního odškodného za dobu pracovní neschopnosti žalovaná žalobci vyplatila vše, co mu vyplatit podle smluvních ujednání měla a na co měl nárok podle pojistné smlouvy, a proto žaloba o zaplacení částky 23.540 Kč s přísl. není po právu.
Dle odvolacího soudu pak ohledně nároku na zaplacení částky 71.462 Kč za trvalé následky úrazu soud prvního stupně neprovedl potřebné dokazování a nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav. Soudu prvního stupně vytknul, že nesprávně vyšel ze zprávy ošetřujícího lékaře žalobce, který vyčíslil ztížení společenského uplatnění dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., když předmětem sporu není ztížení společenského uplatnění, ale plnění z pojistné smlouvy. Dle odvolacího soudu má žalobce nárok na takové plnění, jaké si v pojistné smlouvě sjednal, a v takové výši, která odpovídá sjednanému tarifu 220 (WINBODY 2) a 221 (WINBODY 2p). Ohledně tohoto nároku tak soudem ustanovený znalec stanoví rozsah trvalých následků úrazu kolene. V rozsahu částky 71.462 Kč s příslušenstvím jsou tedy dle odvolacího soudu splněny podmínky pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně do části výroku, jíž se žaloba na zaplacení částky 23.540 Kč s příslušenstvím zamítá, podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešené, resp. na otázce hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. §241a odst. 1 o. s. ř., přičemž namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, zda se oceňovací tabulky staly součástí uzavřené pojistné smlouvy, a nesprávně dovodil splnění zákonné podmínky zakotvené v ust. §788 odst. 2 obč. zák., je-li v pojistných podmínkách uvedena pouze zmínka o oceňovacích tabulkách. Dle dovolatele se omezení výše pojistného plnění vyplývající z oceňovacích tabulek na sjednané pojištění nevztahuje, neboť žalobce s těmito oceňovacími tabulkami nebyl před uzavřením pojistné smlouvy žádným způsobem seznámen, takže se tyto nestaly součástí uzavřené pojistné smlouvy.
K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že navrhuje, aby je dovolací soud zamítl s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky, zda se oceňovací tabulky, tj. Oceňovací tabulka pro denní odškodné, v předmětné věci staly součástí pojistné smlouvy dle ust. §788 odst. 2 obč. zák., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je též důvodné.
Dle ustanovení §788 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2004 jsou součástí pojistné smlouvy všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny.
Dle §788 odst. 4 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2004 všeobecné pojistné podmínky obsahují zejména vymezení události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a splatnost pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho výše, způsob, jakým se pojištěný v případě pojištění osob podílí na zisku pojišťovny, pokud tak stanoví pojistná smlouva.
Dle §4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“), jsou součástí pojistné smlouvy pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou §23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.
Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se v rozsudku ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, zabýval posouzením otázky, zda jsou ve smyslu §4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy oceňovací tabulky, na něž odkazují pojistné podmínky, ačkoliv tyto oceňovací tabulky nebyly pojistníkovi při podpisu smlouvy předloženy a nebyl s jejich obsahem seznámen. Ve věci řešené velkým senátem nebylo sporu o tom, že součástí pojistné smlouvy se staly všeobecné pojistné podmínky a speciální pojistné podmínky, na něž pojistná smlouva odkazovala a s nimiž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy seznámena. Spor ovšem panoval ohledně závaznosti oceňovacích tabulek, na něž odkazovaly speciální pojistné podmínky v článku 6 písm. I, které upravovaly rozsah pojištění denního odškodného úrazů. Oceňovací tabulky stanovovaly maximální počet dnů, za které bude sjednané denní odškodné pro příslušnou diagnózu vyplaceno. Oceňovací tabulky nebyly žalobkyni před podpisem pojistné smlouvy předloženy.
Velký senát konstatoval, že dovolává-li se žalovaná aplikace předmětného ustanovení a oceňovacích tabulek, je na ní, aby prokázala, že žalobkyni s těmito pojistnými podmínkami prokazatelně seznámila, a to dříve, než došlo k uzavření pojistné smlouvy. Ztotožnil se přitom s výkladem podaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle něhož ustanovení §4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě představuje zvláštní právní úpravu inkorporace nepřímých smluvních ujednání pro pojistné smlouvy. Nepřímá smluvní ujednání, která obsahují pojistné podmínky, se stanou součástí pojistné smlouvy jen tehdy, jestliže je s nimi pojistník před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen. To platí i v případě, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další (druhou) úroveň nepřímých smluvních ujednání, např. tzv. oceňovací tabulky. Ty musí být inkorporovány za stejných podmínek jako podmínky první. V rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 Nejvyšší soud uvedl, že v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy podle §4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává (v projednávané věci žalovaná), musí prokázat, že pojistník (žalobce) byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy, a dodal, že takováto konstrukce pojistných podmínek – tedy konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání – sice možná je, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.
Velký senát uvedl, že žalovaná část pojistných podmínek vtělila do samostatného dokumentu, na nějž sice odkázala ve speciálních pojistných podmínkách, žalobkyni jej ovšem spolu s ostatními pojistnými podmínkami před uzavřením smlouvy nepředložila. Je jistě akceptovatelné, aby obsah části pojistných podmínek (oceňovacích tabulek) vtělila žalovaná do samostatného dokumentu (zřejmě z důvodu přehlednosti), to ovšem nemůže implikovat vynětí těchto pojistných podmínek též z povinnosti žalované seznámit žalobkyni s pojistnými podmínkami před uzavřením smlouvy. Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v §4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Za předpokladu, že žalovaná nechtěla ve svůj prospěch využít neznalosti obsahu oceňovacích tabulek žalobkyní, není rozumného důvodu, proč žalovaná, když žalobkyni před uzavřením pojistné smlouvy předložila speciální pojistné podmínky i všeobecné pojistné podmínky (a tuto skutečnost nechala žalobkyni písemně stvrdit), stejně nepostupovala rovněž v případě oceňovacích tabulek.
Konečně velký senát též vyslovil, že uvedený závěr nelze vykládat tak, že jediným přípustným a s §4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě souladným způsobem seznámení pojistníka s pojistnými podmínkami je jejich předložení před uzavřením smlouvy, jedná se však o způsob nejprůkaznější, nejtransparentnější a pro smluvní strany nejpřehlednější. Zvolí-li pojistitel postup jiný, je na něm, aby prokázal, že pojistník byl před uzavřením smlouvy prokazatelně seznámen se všemi pojistnými podmínkami. Zmínka v textu pojistné smlouvy či pojistných podmínek o dalších pojistných podmínkách však nenaplňuje zákonem požadovanou intenzitu obeznámení se s obsahem pojistných podmínek, podle níž má být pojistník s pojistnými podmínkami seznámen prokazatelně a před uzavřením smlouvy. Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu ustanovení §4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě nelze považovat údaj, že do pojistných podmínek může pojistník kdykoli nahlédnout, či údaj o tom, že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele.
Předestřené závěry ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se pravidel inkorporace nepřímých smluvních ujednání do pojistné smlouvy jsou přitom aplikovatelné i na nyní řešenou věc, v níž rozhodným bylo ust. §788 odst. 2 obč. zák. a spornou byla otázka, zda se oceňovací tabulky staly součástí pojistné smlouvy, či nikoliv. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že součástí návrhu smlouvy pojištění osob XY (zadní strana návrhu) byly Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění XY, Všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění XY, Zvláštní pojistné podmínky pro životní pojištění XY a Zvláštní pojistné podmínky pro úrazové pojištění XY. Oceňovací tabulky (Oceňovací tabulka pro denní odškodné a Oceňovací tabulka pro trvalé tělesné poškození), které byly žalovanou předloženy, nebyly součástí tiskopisu návrhu na uzavření pojistné smlouvy. Oceňovací tabulky byly zmíněny ve Zvláštních pojistných podmínkách pro úrazové pojištění a ve Všeobecných pojistných podmínkách pro úrazové pojištění. Dle skutkových zjištění žalobci nebyly oceňovací tabulky předány, ani s nimi nebyl před podpisem smlouvy seznámen; nebylo prokázáno, že by obsah oceňovacích tabulek byl žalobci sdělen.
Ve smyslu závěrů výše uvedené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pokud až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další (druhou) úroveň nepřímých smluvních ujednání, na tzv. oceňovací tabulky, musí být tyto inkorporovány za stejných podmínek jako podmínky první; konstrukce pojistných podmínek, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání, možná je, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Pokud tedy ust. §788 odst. 2 obč. zák. požaduje, aby pojistné podmínky byly k pojistné smlouvě připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že oceňovací tabulky, tj. Oceňovací tabulka pro denní odškodné, jsou dle §788 odst. 2 obč. zák. součástí pojistné smlouvy, a žalobu o zaplacení částky 23.540 Kč s přísl. zamítl, ačkoliv ze skutkových zjištění plyne, že oceňovací tabulky nebyly součástí tiskopisu návrhu na uzavření pojistné smlouvy, nebyly žalobci předány, přičemž nebylo prokázáno, že by obsah oceňovacích tabulek byl žalobci před uzavřením smlouvy sdělen či že s nimi byl jiným způsobem seznámen, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
Naopak správně věc posoudil soud prvního stupně, když dovodil, že oceňovací tabulky, tj. Oceňovací tabulka pro denní odškodné, se nestaly součástí pojistné smlouvy. Konečně Nejvyšší soud dodává, že ustanovení §788 odst. 2 obč. zák. pro inkorporaci pojistných podmínek do pojistné smlouvy též požaduje, aby se pojistná smlouva na pojistné podmínky odvolávala. V nyní řešené věci však ze skutkových zjištění soudů plyne, že Oceňovací tabulka pro denní odškodné byla zmíněna pouze ve Zvláštních pojistných podmínkách pro úrazové pojištění.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je opodstatněné. Z toho důvodu napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) v dovoláním napadené části, v níž odvolací soud zamítl žalobu o zaplacení 23.540 Kč s přísl., zrušil a věc podle §243e odst. 2 první věty o. s. ř. v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právním názorem dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vysloveným.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu