ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.242.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 242/2019-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce J. M., nar. XY, s adresou pro doručení Věznice Ostrov, Vykmanov 22, Ostrov, PSČ 363 50, proti žalované Oborové pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem v Praze 4, Roškotova 1225/1, PSČ 140 21 IČO 47114321, o zaplacení částky 4 250 Kč a o určení, že žalovaná se na úkor žalobce nezákonně a bezdůvodně obohatila, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 260/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2017, č. j. 19 Co 169/2017-26, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 13. března 2017, č. j. 15 C 260/ 2016-18, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a rovněž zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. května 2017, č. j. 19 Co 169/2017-26, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním, které nebylo sepsáno advokátem, což představuje vadu, pro kterou v dovolacím řízení nelze pokračovat.
Protože dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, a prvotním cílem dovolatele je zajistit si zastoupení pro řízení o žalobě, Nejvyšší soud nejprve sám přistoupil k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 (uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen též „o. s. ř.“).
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
V souladu s §138 o. s. ř. podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva se jedná např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti, nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Soudy obou stupňů správně dovodily, že v případě dovolatele se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť za situace, kdy jsou platební výměry vydané podle zákona č. 48/1997 Sb. pravomocné a vykonatelné a na jejich základě již byla provedena exekuce, nelze se domáhat přezkoumání jejich obsahu v občanskoprávním řízení. Žalobce měl možnost podat řádný opravný prostředek, případně se domáhat zastavení exekuce, pokud by zde byl některý z důvodů upravených v §268 os.ř. Z toho je zřejmé, že takové žalobě by nemohlo být vyhověno a ze strany žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Tudíž i dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí osvobození od soudních poplatků a zamítnutí ustanovení zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu §138 a §30 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že nedostatek povinného zastoupení dovolatele, který nemá právnické vzdělání, je nedostatkem podmínek řízení na straně účastníka, a vzhledem k tomu, že tento nedostatek nebyl ani přes výzvu soudu odstraněn (viz usnesení Obvodního soudu pro Parahu 4 ze dne 12. července 2018, č.j. 15 C 260/2016-39, doručené dovolateli dne 18. července 2018), dovolací soud řízení v podle §104 odst. 2 o. s. ř. a §241b odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 2. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu