ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.3902.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 3902/2018-194
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně X. D. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, proti žalované Allianz pojišťovna, a. s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení částky 237.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 60/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, č. j. 15 Co 576/2017-171, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, č. j. 15 Co 576/2017-171, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 5. 2017, č. j. 30 C 60/2016-133, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, č. j. 30 C 60/2016-133, zamítl žalobu o zaplacení částky 237.800 Kč s příslušenstvím a částky 56.152,80 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 5. 2018, č. j. 15 Co 576/2017-171, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala pojistného plnění ve výši 237.800 Kč s příslušenstvím a částky 56.152,80 Kč spolu s příslušenstvím představující výši nákladů řízení, které byla nucena vynaložit v souvislosti se sporem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 4, ve kterém byla zavázána k úhradě škody, která měla být dle žalobkyně hrazena pojistným plněním. Vyšly ze zjištění, že účastnice uzavřely pojistnou smlouvu pro pojištění profesní odpovědnosti žalobkyně, ve které pojistné nebezpečí a pojistnou událost vymezily jako vznik odpovědnosti za škodu způsobenou poškozenému v důsledku nebezpečí vyplývajícího z povinností souvisejících s profesní činností žalobkyně (pojištěné). V pojistné smlouvě se účastnice dohodly, že jde o pojištění škodové s pojištěnou činností účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, se specifikací činnosti účetních poradců a vedení účetnictví. Dle čl. 2 všeobecných pojistných podmínek (VPP č. PO 1/11, dále jen „VPP“) se „pojištění vztahuje na právním předpisem stanovenou odpovědnost pojištěného za škodu, která vznikla poškozenému v důsledku poskytnutí odborných služeb v souvislosti s pojištěnou činností (dále jen ,profesní odpovědnost‘) za předpokladu, že pojištěný byl v době poskytnutí odborné služby k výkonu pojištěné činnosti oprávněn“, a dále „pojistnou událostí je vznik povinnosti pojištěného nahradit škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti v souvislosti s poskytováním odborných služeb, za kterou podle obecně závazných právních předpisů odpovídá a se kterou je spojena povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění“. Dle čl. 5 VPP se „pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu převzatou nad rámec stanovený právními předpisy nebo převzatou smluvně“.
Soudy vzaly za prokázané, že v době trvání pojištění měla žalobkyně uzavřenu smlouvu o vedení účetnictví s M. L., kterou se zavázala provádět kontrolu jím předložených dokladů, upozorňovat jej na případné vady a nesoulad s právními předpisy, doklady řádně účtovat dle zákona o účetnictví, zákona o dani z příjmů i zákona o dani z přidané hodnoty. K těmto povinnostem se žalobkyně zavázala jako podnikatelka v oboru živnosti účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence. Smluvní povinnost porušila tím, že zboží dovezené L. z Čínské lidové republiky zaúčtovala bez DPH a tuto daň nezapracovala do jeho měsíčních daňových přiznání v měsících červenec 2011 až leden 2012. Ten tak správci daně svou daňovou povinnost řádně nepřiznal a částku odpovídající DPH včas neodvedl. Žalobkyně tento nedostatek napravila po upozornění daňového poradce na povinnost odvést DPH ze zboží dovezeného z Čínské lidové republiky, přičemž v té době již Finanční úřad pro Prahu 2 uložil L. za porušení daňových povinností sankci, když jej platebními výměry zavázal k povinnosti z dodatečně vyměřené daně zaplatit úroky z prodlení v celkové výši 237.800 Kč. Žalobkyně v dubnu 2013 nahlášením pojistné události uplatnila u žalované požadavek na pojistné plnění v této výši s tím, že uložení sankce L. představuje pojistnou událost. Žalovaná vyplacení pojistného plnění dne 18. 4. 2013 odmítla s argumentací, že posuzování daňových otázek (zda zboží či služby podléhají DPH) nespadá do obsahové náplně pojištěné činnosti (činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, se specifikací činnosti účetních poradců, vedení účetnictví). Následně se L. začal domáhat náhrady škody soudně, přičemž žalobkyně (v procesním postavení žalované) byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 24 C 160/2014 zavázána k úhradě zažalované částky s úrokem z prodlení a s náklady řízení v celkové výši 56.152,80 Kč. Účastnice shodně tvrdily, že částku, kterou žalobkyně měla dle rozhodnutí soudů zaplatit, jakož i náhradu nákladů řízení, uplatnila u pojišťovny (žalované) z důvodu pojištění. Žalovaná pojistné plnění neposkytla, když setrvala na stanovisku, že škoda nevznikla v souvislosti s výkonem pojištěné činnosti účetních poradců, ale s výkonem daňového poradenství, na které se již profesní pojištění nevztahuje.
Soud prvního stupně k tomu uvedl, že podstatné bylo, zda to, co se v předmětné věci stalo (chyba žalobkyně a následná sankce ze strany finančního úřadu vůči L. z důvodu této chyby), bylo pojistnou událostí. Sankci jako pojistnou událost účastnice ve smlouvě vysloveně sjednaly, ovšem zároveň sjednaly, že musí jít o sankci v důsledku pojištěné profesní činnosti. V daném případě byla žalobkyně pojištěna pro činnost účetní. Soud prvního stupně dal za pravdu žalované a uzavřel, že jednání žalobkyně nenaplňovalo definici pojistné události, když se jej nedopustila při pojištěné činnosti účetních poradců, nýbrž v rámci smluvně převzatých povinností nad rámec činnosti účetních poradců.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením. Uvedl, že podstatou sporu byla skutečnost, zda profesní pojištění žalobkyně pokrývá i pochybení při vypracování daňového přiznání (přiznání k DPH), tedy zda jeho zpracování spadá pod pojištěnou činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, když v tomto rozsahu byla žalobkyně pojištěna. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že škoda, za kterou žalobkyně odpovídá dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 svému mandantovi L., nenastala při plnění zákonných povinností účetní poradkyně, nýbrž při zpracování daňového přiznání, které již spadá pod činnost daňového poradenství. Pokud se žalobkyně smluvně zavázala k odpovědnosti za škodu související s chybně vyhotoveným daňovým přiznáním, pak tak učinila nad rámec svých profesních povinností účetní poradkyně. Odpovědnost žalobkyně za škodu, kterou Obvodní soud pro Prahu 4 shledal důvodem pro uložení povinnosti žalobkyni uhradit L. zaplacený sankční úrok z prodlení, nevyplývala z profesních povinností účetní poradkyně, ale z mandátní smlouvy. Jelikož nenastala pojistná událost, na kterou dopadá pojištění uzavřené mezi účastnicemi, nelze žalované vytknout, že pojistné plnění neposkytla. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolatelka spatřuje v závěru odvolacího soudu, že škoda způsobená žalobkyní nenastala při pojistné události, nýbrž při zpracování daňového přiznání, které již spadá pod činnost daňového poradenství.
K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky, zda nesprávnost obsažená v daňovém přiznání věcně spočívá v pochybení, k němuž došlo již při pojištěné činnosti, tj. při činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, či v pochybení při činnostech, které tuto pojištěnou činnost překračují, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Nesprávností obsaženou v daňovém přiznání ve vztahu k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s provozováním živnosti „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ se Nejvyšší soud již zabýval, a to v rozsudku ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4092/2014, uveřejněném pod číslem 88/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož zpracování daňového přiznání pro jiné subjekty podnikatelským způsobem nespadá pod živnost ,,činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“; je-li proto pojistná smlouva sjednána k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s provozováním této živnosti, nevztahuje se na škodu způsobenou pochybením učiněným až při samotném zpracování daňového přiznání. O to nejde tam, kde k pochybení došlo již v rámci vedení daňové evidence a do daňového přiznání bylo pouze přeneseno.
Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyložil, že v důsledku nepřesného vyhodnocení obsahu daňové evidence (rozsahu činností spočívajících v jejím vedení) odvolací soud (v tam projednávané věci) nevzal na zřetel, že nesprávnost obsažená v daňovém přiznání může věcně spočívat v pochybení, k němuž došlo již při vedení daňové evidence a do daňového přiznání byla tato nesprávnost pouze přenesena; účetní poradce se při vedení daňové evidence dopustil chyby při členění příjmů a výdajů z hlediska jejich daňového režimu, v důsledku čehož byl nesprávně zjištěn základ daně (resp. nesprávně stanoven základ daně a daň). Na faktu, že k pochybení došlo nesprávným posouzením daňového režimu příjmu či výdaje v rámci vedení daňové evidence, se přenosem nesprávnosti do daňového přiznání ničeho nemění; samotný přenos, i pokud by byl proveden účetním poradcem, není skutečností, která by měla za důsledek přetržení příčinné souvislosti mezi takovým pochybením a výslednou škodou. Chyba daňové evidence se při přenesení údajů do daňového přiznání projeví jak v případě, že tento přenos provede daňový subjekt sám, tak i v případě, že tento úkon učiní přímo účetní poradce, který daňovou evidenci sestavil. Příčinou škody proto bude v takovém případě pochybení v postupu, který spadá pod oblast živnosti ,činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence‘ a je tudíž pokryt pojištěním, jež bylo sjednáno v souzené věci. V citovaném rozhodnutí pak Nejvyšší soud uzavřel, že bez vyhodnocení, zda nesprávnost obsažená v daňovém přiznání věcně spočívá v pochybení, k němuž došlo již při vedení daňové evidence, či v pochybení při činnostech, které vedení daňové evidence překračují, nelze náležitě posoudit, zda byla škoda způsobena činností náležející do sféry účetního poradenství či do oblasti vyhrazené poradenství daňovému.
Výše uvedené závěry jsou přitom aplikovatelné i na nyní řešenou věc, v níž bylo rozhodné, zda se žalobkyně dopustila chyby v rámci pojištěné činnosti (činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence). Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nenastala pojistná událost, na kterou dopadá pojištění uzavřené mezi účastnicemi, když škoda, za kterou žalobkyně odpovídá, nenastala při plnění zákonných povinností účetní poradkyně, nýbrž při zpracování daňového přiznání, které již spadá pod činnost poradenství daňového.
Ze skutkových zjištění soudů přitom plyne, že žalobkyně vystavila a zaúčtovala faktury pana L. týkající se zboží dovezeného z Čínské lidové republiky, které bylo fakturováno konečnému příjemci společnosti Home Expert s. r. o., s tím, že byly vystaveny bez DPH. Žalobkyně pro pana L. připravovala přiznání daně z přidané hodnoty za období měsíců červenec až prosinec roku 2011 a leden 2012, v nichž nebyla zahrnuta DPH podle výše uvedených faktur. Na základě upozornění daňového poradce na nesprávné účtování DPH žalobkyně stornovala původní faktury a vystavila nové a vystavila dodatečné přiznání DPH, přičemž Finanční úřad pro Prahu 2 následně v souvislosti s opožděním přiznání DPH uložil panu L. povinnost uhradit úroky z prodlení platebními výměry v celkové výši 237.800 Kč.
Bez vyhodnocení, zda nesprávnost obsažená v daňovém přiznání věcně spočívá v pochybení, k němuž došlo již při pojištěné činnosti, tj. při činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, či v pochybení při činnostech, které tuto pojištěnou činnost překračují, nelze náležitě posoudit, zda byla škoda způsobena činností náležející do sféry účetního poradenství či do oblasti vyhrazené poradenství daňovému. Soudy se ve smyslu výše uvedené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dosud nezabývaly tím, zda k pochybení žalobkyně došlo již v rámci činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence a do daňového přiznání bylo pouze přeneseno. Jejich posouzení je tedy neúplné a proto nesprávné.
Jelikož z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není rozsudek odvolacího soudu správný, Nejvyšší soud jej podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil spolu se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení, a protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, se vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil jej také a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně v dalším řízení závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 3. 2019
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu