ECLI:CZ:NS:2019:23.ND.130.2019.1
sp. zn. 23 Nd 130/2019-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Plzeňské městské dopravní podniky, a.s. , se sídlem Denisovo nábřeží 920/12, Východní Předměstí, 301 00 Plzeň, IČO 25220683, proti povinnému V. K. , o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1025/2018, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1025/2018 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Dne 23. 4. 2018 požádala soudní exekutorka o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 11. 9. 2018, č. j. 53 EXE 1025/2018-18, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po marném po uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněnou bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), který ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud.
Okresní soud v Břeclavi v odůvodnění usnesení uvedl, že povinný neprochází Celostátní evidenci obyvatel ani registrem obyvatel, že oprávněná označila povinného bytem XY, exekuční titul vydal Okresní soud Plzeň-město a že z pokynu pro soudního exekutora daným Okresním soudem Plzeň-město vyplývá, že povinný pracuje u společnosti se sídlem v Mikulově, na pracovní smlouvě uzavřené s touto společností uvedl povinný adresu Bavory 49, okres Břeclav, kde se má podle informace uvedené v pokynu Okresního soudu Plzeň-město pro soudního exekutora (č. l. 10 spisu) i zdržovat. Z uvedeného pokynu dále vyplývá, že povinný není občan České republiky (ČR) a že podle zprávy Cizinecké policie nemá povinný hlášený pobyt, kdy jako občan EU nemá povinnost mít na území ČR upravený pobyt.
Okresní soud v Břeclavi s odkazem na §105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) dospěl k závěru, že v posuzované věci chybějí podmínky místní příslušnosti, a proto vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §45 odst. 1 exekučního řádu je věcně příslušným exekučním soudem v prvním stupni okresní soud.
Podle §45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
S ohledem na ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.
Z ustanovení §252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, na něž lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
Za dané situace je tak na místě při určení místní příslušnosti přihlédnout k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu §6 o. s. ř., jíž v tomto případě bude zjevně odpovídat, aby věc projednal soud, u nějž bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011 nebo ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Nd 283/2018). S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že za místně příslušný určil soud, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného, tedy Okresní soud v Břeclavi.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 4. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu