ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.1019.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 1019/2019-428
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci dědictví po H. J. zemřelé dne 8. února 1969, posledně bytem XY, za účasti 1) J. Č. P. , narozené dne XY, bytem XY, 2) V. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská č. 1000/23, 3) H. K., narozené XY, bytem XY, 4) J. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené obecným zmocněncem Josefem Vojtíškem, bytem v Nové Pace, Roháčova č. 648, 5) J. V., narozené XY, bytem XY, 6) J. V., narozeného XY, bytem XY, 7) S. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené obecným zmocněncem J. V., bytem XY, a 8) V. M., narozeného XY, bytem XY, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 23 D 138/2014, o dovolání V. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2018, č. j. 17 Co 103/2018-375, takto:
I. Dovolání .V. J. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání V. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.10.2018, č.j. 17 Co 103/2018-375, podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [namítá-li dovolatel zejména, že v protokolu ze dne 19.1.2015, sepsaném soudním komisařem ve věci dodatečného projednání dědictví po H. J., zemřelé dne 8.2.1969 (dále jen „zůstavitelka“), „chybí jakákoli zmínka o předkládané svatební smlouvě ze dne 1.3.1947, návrh na její přednes a vyjádření se k ní“ a že „soudní komisař o existenci svatební smlouvy věděl, přesto ji zcela vědomě neprojednal“, vytýká soudu prvního stupně (i odvolacímu soudu), že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovozuje na základě toho „extrémní nesoulad právních závěrů soudů s vykonanými skutkovými zjištěními“], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
K dalším námitkám dovolatele týkajícím se interpretace „svatební smlouvy ze dne 1.3.1947 jako posledního pořízení“ dovolací soud přihlédnout nemohl z toho důvodu, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud i soud prvního stupně dovozovaly dědické právo po zůstavitelce ze zákonné posloupnosti) a že se s nimi vypořádal odvolací soud již v usnesení ze dne 29.1.2016, č.j. 17 Co 300/2015-167; dovolání podané V. J.proti tomuto rozhodnutí bylo přitom usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.10.2017, č.j. 21 Cdo 1898/2017-293, odmítnuto a odmítnuta byla i ústavní stížnost proti usnesení dovolacího soudu následně směřující.
Výše uvedené námitky, jimiž V. J. uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o.s.ř., tedy nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.
V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka „rozporu se zásadou spravedlivého procesu“, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 5. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu