ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.1118.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 1118/2019-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v řízení o pozůstalosti po J. B. , narozeném XY, posledně bytem XY, zemřelém dne 6. ledna 2016, jehož účastníky jsou: a) Z. R. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 365/43, b) V. B. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 365/43, c) R. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Zborovem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Tyršova č. 1835/13, d) V. T. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 365/43, e) M. K. , narozená XY, bytem XY, f) E. M. , narozená XY, bytem XY, g) vykonavatel závěti P. M. , narozený XY, bytem XY, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 D 34/2016, o dovolání Z. R., V. B. a V. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2018, č. j. 29 Co 319/2018-272, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Z. R., V. B. a V. T. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně R. B. na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Zborova Dvořáka, advokáta se sídlem v Praze 2, Tyršova č. 1835/13.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.11.2018, č. j. 29 Co 319/2018-272, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.5.2018, č. j. 32 D 34/2016-240 (kterým bylo uloženo Z. R. a V. B., aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podaly u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu proti R. B. a E. M. na určení, že R. B. a E. M. nejsou dědici z titulu pořízení pro případ smrti ze dne 14.3.2014 nazvaného „ROZDĚLENÍ SAFETY BOX XY v KOMERČNÍ BANKA NA PŘÍKOPĚ PRAHA 1“) jen tak, že povinnost podat žalobu se ukládá také V. T., jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Z. R., V. B. a V. T. podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Uvedli, že napadené usnesení stojí na nesprávném právním posouzení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, a to „a) zda ze závětí, které si odporují a u některých nejde určit, která byla sepsána dříve a která později, může být jedna bez dalšího určena jako slabší ve smyslu §1672 NOZ, a zda neplatnost závěti dle §1494 odst. 1 věta druhá NOZ vylučuje, aby byl stran těchto závětí uplatněn postup dle §1672 NOZ, b) zda dědici ze závěti, která nebyla žádným z účastníků dědického řízení popřena, resp. každým z účastníků dědického řízení byla uznána za pravou a platnou, svědčí silnější právní důvod než osobám, které se domáhají dědického práva na základě závěti, která nebyla všemi účastníky dědického řízení uznána za pravou a platnou a některými dědici byla popřena, za situace, kdy si tyto závěti odporují, tedy zda závěti, která postrádá formální náležitosti platnosti, lze zjednat postavení silnějšího dědického důvodu event. platnost/účinnost uznáním všech zúčastněných osob“. Sami dovolatelé jsou toho názoru, že uvedení stejného data u více závětí pořízených stejným zůstavitelem, které si odporují, a nejde určit, která je dřívější a která pozdější, má stejné následky, jako neuvedení data žádného, tedy neplatnost obou závětí podle §1494 odst. 1 věta druhá NOZ. Z toho vyplývá, že žádnému z dědiců v nich uvedených nesvědčí slabší, resp. silnější dědický titul, a postup podle §1672 NOZ tak nepřipadá v úvahu. Pokud všichni účastníci dědického řízení při jednání dne 4.5.2018 uznali závěť datovanou 14.3.2014, obsahující ověřovací doložku, podle které zůstavitel uznal podpis za vlastní dne 16.4.2014, stala se podle jejich názoru tato závěť silnějším dědickým titulem, než další listiny datované 14.3.2014, které byly uznány za pravé a platné závěti pouze některými dědici a některými dědici byly popřeny. Protože soudy obou stupňů dospěly k závěru, že závěť s ověřovací doložkou ze dne 16.4.2014 je slabším právním důvodem, dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně.
R. B. ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá v posuzování právní síly dvou závětí zůstavitele, jak namítají dovolatelé. Listinu ze dne 14.3.2014, která je označena jako závěť a kterou jsou za dědice vyjmenovaného majetku ustanoveni R. B., M. K., V. T., Z. R. a V. B., nikdo z účastníků řízení nezpochybnil. Jde o platnou závěť zůstavitele, není v kolizi s listinou z téhož data označenou „ROZDĚLENÍ SAFETY BOX XY V KOMERČNÍ BANKA NA PŘÍKOPĚ PRAHA 1“, která je podle svého obsahu a data pořízení součástí listiny označené jako závěť. Soudy také neprováděly žádné srovnání obou listin pro závěr, která z nich je silnějším dědickým titulem, nýbrž vycházely ze skutečnosti, že právní důvod dědiců uvedených ve druhé listině je silnější, než těch, kteří v této listině uvedeni vůbec nejsou. Dovolatelé se tak domáhají vyřešení otázky, kterou odvolací soud neřešil, a za této situace ji nemůže řešit ani dovolací soud.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věta první o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. V dané věci z dovolání vyplývá, že dovolatelé jako důvod dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým jim bylo uloženo podání žaloby na popření dědického práva R. B. a E. M. podle listiny označené „ROZDĚLENÍ SAFETY BOX XY V KOMERČNÍ BANKA NA PŘÍKOPĚ PRAHA 1“ (dále jen „listina o rozdělení“), vymezili nesprávné právní posouzení otázky platnosti závětí zůstavitele obsažených jednak v listině označené jako závěť a jednak v listině o rozdělení. Otázku slabšího či silnějšího právního důvodu dědění porovnáváním těchto dvou listin pořízených zůstavitelem dne 14.3.2014 však odvolací soud dovoláním napadeným usnesením neřešil. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že dovolatelé byli na podání žaloby odkázáni proto, že popírají, že listina o rozdělení je pořízením zůstavitele pro případ smrti, zatímco R. B. a E. M. tvrdí, že tato listina obsahuje všechny podstatné náležitosti závěti. Je také zřejmé, že vyřešení sporu, zda R. B. a E. M. svědčí dědické právo podle uvedené listiny, nezávisí jen na právním posouzení, ale je třeba prokázat okolnosti, za kterých byla tato listina pořízena, což je mezi účastníky řízení sporné.
Protože v dovolání vymezenou otázku odvolací soud dovoláním napadeným usnesením neřešil, nelze než uzavřít, že takové dovolání přípustné není. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu