ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.1282.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 1282/2019-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy ve věci P. Z. , omezeného ve svéprávnosti, narozeného XY, trvale bytem XY, zastoupeného opatrovnicí pro řízení J. K., advokátkou se sídlem XY, za účasti opatrovníka obce XY , se sídlem obecního úřadu v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké č. 574/7, a Obvodního státního zastupitelství XY , se sídlem XY, o svéprávnost a opatrovnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 Nc 536/2016, o dovolání obce XY proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2018, č. j. 69 Co 239/2018-206, takto:
I. Dovolání obce XY se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání obce XY proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19.9.2018, č. j. 69 Co 239/2018-206, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), jednak v něm dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věta první o. s. ř. [zpochybňuje-li dovolatel správnost skutkových zjištění odvolacího soudu i soudu prvního stupně ve vztahu k určení místa, kde se posuzovaný zdržuje, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a soudu předkládá vlastní (odlišné) skutkové zjištění a skutkový závěr (že „o pobytu posuzovaného na území jeho obce mu není vůbec nic známo“, že „je zcela vyloučeno, aby posuzovaný na adrese XY, žil a měl bydliště“), a na základě toho též vlastní (odlišné) právní posouzení věci, a dále namítá-li vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (z důvodu, že „mu nebyla dána možnost se ve věci jakkoliv vyjádřit“ a že „postupem odvolacího soudu bylo zkráceno jeho právo na řádný opravný prostředek“)], a dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nadto vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci ustanovení §80 odst. 2 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), s tím, že „se mělo zjišťovat místo, kde posuzovaný má majetek, případně kde měl bydliště naposledy“, přehlíží, že zjišťování těchto skutkových okolností nebylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující), když nebere náležitě v úvahu, že odvolací soud rozhodl o jmenování obce XY jako veřejného opatrovníka posuzovaného na základě ustanovení §471 odst. 2 a 3 o. z. ve spojení s ustanovením §80 odst. 1 o. z. (když vycházel ze skutečného bydliště posuzovaného na adrese XY) a podpůrně též ve spojení s ustanovením §80 odst. 2 věta první o. z. (tedy na základě fikce určení bydliště dle místa, kde posuzovaný žije), jehož aplikaci řádně odůvodnil, ačkoliv (zjevně nesprávně) odkázal na větu druhou ustanovení §80 odst. 2 o. z. Vzhledem k uvedenému nejsou tyto námitky dovolatele způsobilé zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu o bydlišti posuzovaného, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a tedy založit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu