ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.1553.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 1553/2019-872
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně TRUCKPARK a.s. , se sídlem v Loukově u Mnichova Hradiště 55, identifikační číslo osoby 254 47 203, zastoupené doc. JUDr. Janem Kocinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43, proti žalovaným 1) INDUSTRY PARK LOUKOV a. s. , se sídlem v Praze 4, Hodkovičky, Na Lysinách 457/20, identifikační číslo osoby 247 50 620, zastoupené JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, a 2) European Golf & Country Club, z. s. , se sídlem v Praze 10, Hostivař, náměstí Přátelství 1518/2, identifikační číslo osoby 266 64 615, zastoupené JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, Matušova 982/9, za účasti JUDr. Danuše Pollákové Staňkové, se sídlem v Pardubicích, Jindřišská 1441 jako insolvenční správkyně dlužníka LIMISTAV s. r. o., v konkursu, jako vedlejší účastnice na straně žalované 1), o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 19 C 10/2017, o dovolání vedlejší účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2018, č. j. 28 Co 28/2018-723, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. října 2017, č. j. 19 C 10/2017-563 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 7. února 2018, č. j. 19 C 10/2017-636, rozhodl, že žalobkyně je vlastnicí ve výroku I. specifikovaných nemovitostí, výrokem II. zamítl žalobu původně vedenou pod sp. zn. 19 C 10/2017, výrokem III. zamítl žalobu původně vedenou pod sp. zn. 19 C 23/2017, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV. až VI.).
K odvolání žalobkyně, žalované 1) a vedlejší účastnice na straně žalované 1) Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. března 2018, č. j. 28 Co 28/2018-723, změnil výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), ve zbylém rozsahu jej potvrdil (výrok II.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. až V.).
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala vedlejší účastnice (dále též „dovolatelka“) včasné dovolání do všech výroků napadeného rozsudku, v němž vymezila hledisko přípustnosti dovolání tak, že „považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, když odvolací soud při aplikaci ‘ rozpor s dobrými mravy’ se odchýlil od ustálené judikatury“. Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil ve smyslu §243e o. s. ř. odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno písemné vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že argumentace dovolatelky směřuje do části rozhodnutí ve věci samé. Podle §240 odst. 1 o. s. ř. je k podání dovolání oprávněn (subjektivně legitimován) účastník řízení. Vedlejší účastník má stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky podat; bylo soudní praxí dovozeno, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ). Vedlejší účastník je osobou oprávněnou podat dovolání pouze proti výroku o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014).
Protože k podání dovolání proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu není vedlejší účastnice oprávněna (subjektivně legitimována), a protože v daném případě vedlejší účastnice na straně žalované 1) ve svém dovolání nijak nebrojila proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání vedlejší účastnice podle §243c odst. 3, §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2019
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu