ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.1787.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 1787/2019-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Vítězslavy Pekárkové ve věci umístěného J. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného procesním opatrovníkem M. K., narozeným XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miroslavem Remešem, advokátem se sídlem ve Valašských Kloboukách, Masarykovo náměstí 177, za účasti Krajské nemocnice T. Bati, a. s ., se sídlem ve Zlíně, Havlíčkovo nábřeží 600, o vyslovení souhlasu s převzetím do zdravotního ústavu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 27 L 99/2018, o dovolání opatrovníka umístěného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 60 Co 390/2018-17, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 60 Co 390/2018-17, se ve výroku I. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací uvedenému odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. září 2018, č. j. 27 L 99/2018-5, zahájil řízení o vyslovení souhlasu s převzetím umístěného J. K. do zdravotního ústavu (výrok I.), opatrovníkem umístěného jmenoval Z. K., narozenou XY, bytem XY (výrok II.), dále navazujícím výrokem vyslovil souhlas s převzetím umístěného do zdravotního ústavu - Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
K odvolání původní procesní opatrovnice umístěného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 60 Co 390/2018-17, usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. (ohledně jmenování procesního opatrovníka umístěnému) změnil tak, že tímto opatrovníkem umístěného jmenoval M. K., gen. shora, a dále - ve vztahu mezi Z. K. a ostatními účastníky řízení - rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení mj. vyložil, že umístěný měl v době převzetí do předmětného zdravotního ústavu poruchu vědomí, která trvala i v době rozhodování odvolacího soudu, přičemž uvedený zdravotní stav vylučuje, aby si sám umístěný zvolil opatrovníka pro řízení. Dále odvolací soud uvedl, že vzhledem k tomu, že Z. K. jako osoba blízká odmítla vystupovat jako opatrovník pro řízení umístěného, bylo přistoupeno ke jmenování M. K. jako opatrovníka umístěného, který je osobou blízkou.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu, výroku I. o jmenování opatrovníka umístěnému, podal M. K. (dál též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. V něm vymezuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a předpoklad přípustnosti svého dovolání specifikuje s tím, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena procesní otázka, zda lze podle §83 odst. 2 z. ř. s. člověku umístěnému ve zdravotním ústavu jmenovat opatrovníka i bez souhlasu osoby, která má funkci opatrovníka pro řízení vykonávat. Podle dovolatele je pozoruhodné, že zatímco odvolací soud zrušil původní usnesení o jmenování opatrovníka, kterým soud prvního stupně jmenoval procesní opatrovnicí umístěného Z. K., jen z toho důvodu, že jmenovaná nesouhlasila s výkonem této funkce, v případě dovolatele se již odvolací soud nezabýval tím, zda je dovolatel ochoten tuto funkci vykonávat. Podle dovolatele takovým postupem odvolací soud porušil pravidla jmenování opatrovníka pro řízení. Dovolatel se jmenováním do opatrovnické funkce nesouhlasí, neboť umístěný bydlel v XY a před převzetím umístěného do zdravotního ústavu se s ním dovolatel nestýkal. Podle dovolatele má umístěný dvě děti, a to syna J. a dceru M., které lze považovat za bližší příbuzné a kteří by s ohledem na jejich vztah k umístěnému (jejich otci) měli být spíše ochotni se této funkce zhostit. Dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil ve výroku I. usnesení odvolacího soudu a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že podanému dovolání - jak bude vyloženo níže - nelze upřít opodstatnění.
Nejvyšší soud např. již v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009 (in https://nsoud.cz ), vyložil a odůvodnil právní názor, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta) znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného „skutku“, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci.
Uvedené rozhodnutí popisuje důsledek defektů na skutkovém poli, kdy vzniknuvší (soudem zjištěná) skutková situace vyložená v odůvodnění (písemného vyhotovení) dovoláním napadeného rozhodnutí znemožňuje dovolacímu soudu zabývat se vůbec přípustností dovolání. O takovou situaci jde i v nyní posuzovaném případě. Je tomu tak z toho důvodu, že odvolací soud na straně jedné zohlednil při změně rozhodnutí soudu prvního stupně podmínky, které vylučovaly, aby tuto opatrovnickou funkci vykonávala soudem prvního stupně jmenovaná procesní opatrovnice Z. K., avšak na straně druhé stejné verifikační hledisko neuplatnil (pominul) u dovolatele. Navíc v odůvodnění svého rozhodnutí nijak blíže nevyložil tento svůj postup, též s odkazem na příslušnou procesní reglementaci, jež by vydání takového rozhodnutí odůvodňovala.
Popsaná procesní situace plynoucí z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu tak znemožňuje dovolacímu soudu, aby se mohl vůbec věcně zabývat otázkou dovolatelem vymezené varianty (shora vyložené) předpokladu přípustnosti jeho dovolání; Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo, než podle §243e odst. 1 o. s. ř. přistoupit k vydání tohoto kasačního rozhodnutí a věc v předmětném rozsahu podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu