Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.10.2019, sp. zn. 24 Cdo 2237/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2237.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2237.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 2237/2019-848 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Z. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Rajznauerem, advokátem se sídlem v Pozlovicích, Nivy II č. 348, proti žalovaným 1) J. K. , narozenému XY, bytem XY, 2) L. P. , narozené XY, bytem XY, a 3) P. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, Masarykova č. 175, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 41 C 426/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2019, č. j. 18 Co 45/2018-814, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1), 2) a 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňky Pechancové, advokátky se sídlem v Luhačovicích, Masarykova č. 175. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31.1.2019, č.j. 18 Co 45/2018-814, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li dovolatel výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení jeho dědického práva odvolacím soudem rozhodující, a dovozuje-li vlastní (odlišný) právní názor na věc, tj. že u něj nebyl dán důvod vydědění podle ustanovení §469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013 (dále jenobč. zák.“), jelikož „v době sepsání listiny o vydědění mezi žalobcem (dovolatelem) a zůstavitelem existoval dlouhodobě nesouladný vztah otce se synem, k jehož vzniku a trvání podstatnou měrou přispěl i sám zůstavitel“], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. Navíc, pokud se týká namítaného porušení procesních práv dovolatele, soud odvolací i soud prvního stupně ve svých rozhodnutích náležitě odůvodnily, z jakého důvodu některé žalobcem navrhnuté důkazy neprovedly. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsudek odvolacího soudu, který při svém rozhodování vycházel ze soudem prvního stupně náležitě zjištěného skutkového stavu (opírajícího se o obsáhlé dokazování) a shodně dovodil, že žalobce neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, přičemž „původ vzniku konfliktního vztahu mezi žalobcem a zůstavitelem“ shledal na straně žalobce, je z hlediska závěru o důvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem J. K., zemřelým dne 19.6.2011, podle ustanovení §469a odst. 1 písm. b) obč. zák., v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce trvalého neprojevování opravdového zájmu potomka o zůstavitele způsobem neodpovídajícím řádnému chování potomka k rodiči (například způsobem trvale překračujícím zásady společenské slušnosti) srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9.2009, sp. zn. 21 Cdo 1912/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78, ročník 2010, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2013, sp. zn. 21 Cdo 705/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Napadá-li nakonec dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu i v části týkající se výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o.s.ř. přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. 10. 2019 JUDr. Roman Fiala předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/02/2019
Spisová značka:24 Cdo 2237/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2237.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§241a odst. 1 o. s. ř.
§469a odst. 1 písm. b) obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/20/2019
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 49/20
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12