ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.278.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 278/2019-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobců a) R. P., narozené dne XY, bytem XY, b) P. V., narozeného dne XY, bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 1464/6, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, „o ochranu oprávněného dědice“, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 359/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2018, č.j. 53 Co 249/2018-218, takto:
Dovolání žalobců se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.7.2018, č.j. 53 Co 249/2018-218, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.6.2018, č.j. 21 C 359/2009-210, kterým byl zamítnut návrh žalobců na vrácení přeplatku soudního poplatku za odvolání každému ve výši 78.000 Kč; soudy obou stupňů vycházely z toho, že odvolání proti rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba na vydání 16 nemovitých věcí (označená jako žaloba o ochranu oprávněného dědice), podléhá soudnímu poplatku za odvolání podle položky 22 bod 1. písm. b) ve spojení s položkou 4 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, tj. 5.000 Kč za každou nemovitou věc.
Žalobci podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Jsou toho názoru, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda řízení o ochraně oprávněného dědice je řízením, jehož předmětem je nemovitá věc, či řízením řadícím se do označení „ostatní řízení“. Žalobci jsou přesvědčeni, že když sazebník soudních poplatků neobsahuje zvláštní sazbu pro řízení o ochraně oprávněného dědice, věcně nejbližším řízením je řízení o pozůstalosti, v němž není poplatek určován podle jednotlivých věcí, které jsou součástí pozůstalosti, ale jako soubor majetku. Z toho podle nich jednoznačně vyplývá, že za odvolání proti rozhodnutí o žalobě o ochraně oprávněného dědice má být vybírán poplatek podle položky 22, bod 1. písm. b) ve spojení s položkou 4, bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků t.j. 2.000 Kč.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Z hlediska skutkového bylo v dané věci zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26.9.2017, č.j. 21 C 359/2009-164, zamítl žalobu R. P. i žalobu P. V., že žalovaná Česká republika-Úřad pro zastupování ve věcech majetkových je povinna vydat žalobcům, každému „id. ½ pozůstalosti, a to 5/10 domu čp. XY v XY se stav. parcelou č. parc. XY zaps. ve vl. č. XY poz. knihy kat. území XY; skladiště býv. domu čp. XY v XY se stav. parcelou č. parc. XY poz. knihy pro kat. území XY; budovu čp. XY v XY se stav. parcelou č. parc. XY, zahradou č. parc. XY, pastvištěm č. parc. XY zaps. ve vl. č. XY poz. knihy kat. území XY a poz. parcelou č. parc. XY zaps. ve vl. č. XY poz. knihy kat. území XY; zemědělské usedlosti, velkostatky v XY zaps. ve vl. č. 1, XY poz. knihy pro kat. úz. XY a vl. č. XY poz. knihy kat. území XY“. Žalobci podali proti tomuto rozsudku odvolání, které Městský soud v Praze, poté, co na výzvu soudu prvního stupně žalobci dne 12.1.2018 zaplatili poplatek za odvolání, každý 80.000 Kč, projednal a rozsudkem ze dne 17.5.2018, č.j. 53 Co 110/2018-203, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Podáním ze dne 21.3.2018 požádali žalobci soud prvního stupně o vrácení přeplatku soudního poplatku za odvolání, každý ve výši 78.000 Kč. Tento návrh Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20.6.2018, č.j. 21 C 359/2009-210, zamítl, k odvolání žalobců bylo toto usnesení potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26.7.2018, č.j. 53 Co 249/2018-218, které žalobci napadli dovoláním (shora).
Na základě uvedených zjištění dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobců není přípustné. Pokud je ustanovením §238 odst. 1 písm. i) o.s.ř. vyloučena přípustnost dovolání proti rozhodnutím o povinnosti zaplatit soudní poplatek, pak je třeba pod toto ustanovení podřadit i rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vrácení přeplatku soudního poplatku; v obou případech jde totiž o stanovení výše soudního poplatku, a není proto žádný důvod k tomu, aby (ne)možnost přezkoumání výše soudního poplatku za odvolání dovolacím soudem byla závislá na tom, ve které fázi řízení poplatník výši poplatku napadá, zda se tak stane formou dovolání po právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost k zaplacení poplatku stanovena, nebo formou žádosti o vrácení přeplatku poté, co byl poplatek zaplacen ve výši rozhodnutím soudu stanovené, tj. v dané věci každým žalobcem poplatek ve výši 80.000 Kč, v důsledku čehož bylo jejich odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé odvolacím soudem projednáváno a bylo o něm věcně rozhodnuto.
Vzhledem k tomu, že dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Dovolací soud dodává, že o náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť v této „poplatkové věci“ jsou jedinými účastníky řízení poplatníci (navíc ve věci samé žalované žádné náklady v tomto dovolacím řízení nevznikly).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 12. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu