ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2846.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 2846/2018-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Z. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ladou Behenskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19, proti žalovaným 1) J. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem MATOUŠ & partneři, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Lazarská 6/11, a 2) Z. N. , narozené XY, bytem XY, o neúčinnosti právního jednání, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 263/2017, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2018, č. j. 27 Co 48/2018-38, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. ledna 2018, č. j. 36 C 263/2017-25, zamítl námitku žalovaných, že Okresní soud Praha-východ není k projednání věci místně příslušný.
K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. března 2018, č. j. 27 Co 48/2018-38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že nemovité věci, které byly předmětem převodu a zřízení věcného břemene, se nacházejí v obvodu Okresního soudu Praha-východ, přičemž rozhodnutí soudu prvního stupně je v souladu s R 46/2008.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Uplatňuje v něm dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. stran nesprávného právního posouzení místní příslušnosti soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky procesního práva, konkrétně otázky, zda se v případě posuzování neúčinnosti právního jednání ve smyslu ust. §589 a násl. NOZ řídí místní příslušnost soudu dle ust. §85 odst. 1 o. s. ř. nebo zda se řídí dle ust. §88 písm. b) o. s. ř., kdy tato otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena.“
V další části svého dovolání ovšem dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) sp. zn. 29 Od 58/2005 a sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, v nichž měla být předmětná právní otázka řešena odlišně, respektive v posledně uvedené dovolací věci byl původní právní názor překonán. Argumentuje ve prospěch závěru, že Okresní soud Praha-východ není podle §88 písm. b) o. s. ř. soudem místně příslušným a že věc je nutno postoupit obecnému soudu žalovaných. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K tomuto dovolání nebylo podáno žádné písemné vyjádření.
Dovolání žalovaného 1) není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmena a).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Od 58/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 46/2008, vyložil a odůvodnil právní názor, že: „Ve sporu o určení neúčinnosti smlouvy o převodu nemovitosti je dána výlučná místní příslušnost soudu podle ustanovení §88 písm. g) (poznámka dovolacího soudu: nyní §88 písm. b/) o. s. ř.“
Z uvedeného vyplývá, že předmětná právní (procesní) otázka byla již dovolacím soudem vyřešena a není žádného důvodu předkládat řešení této otázky velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia.
Dovolací soud ve vztahu k argumentaci dovolatele poukazujícího na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, připomíná, že za ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu je třeba považovat rozhodnutí dovolacího soudu, které obsahuje předmětný právní názor na řešení zejména příslušné právní otázky, a jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 1072/2016, in https://nsoud.cz ).
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného 1) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů (tohoto) dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu