ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2875.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 2875/2018-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce O. F. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská č. 4, proti žalované M. F. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ivanou Jordovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, M.R.Štefánika č. 1a, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 17 C 174/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. prosince 2017, č. j. 69 Co 451/2017-263, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivany Jordové, advokátky se sídlem v Šumperku, M.R.Štefánika č. 1a.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobce podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12.12.2017, č. j. 69 Co 451/2017-263, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že je dědicem zůstavitele O. F., zemřelého dne 20.7.2013 (vycházející ze závěru, že je důvodné vydědění žalobce jeho otcem O. F. listinou o vydědění datovanou 13.7.2012). Přípustnost dovolání žalobce spatřuje v tom, že při posouzení, zda jsou naplněny zůstavitelem uplatněné důvody vydědění, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od právních závěrů uvedených v rozsudcích dovolacího soudu ve věcech sp. zn. 21 Cdo 3810/2010 a sp. zn. 21 Cdo 2088/2013.
Dovolání žalobce není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o důvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem O. F. podle ustanovení §469a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013; srov. §3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Pokud žalobce v dovolání zmínil právní závěry podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 3810/2010 s tím, že podle jeho názoru „vykazuje citovaná právní věc velmi podobný skutkový základ s právní věcí žalobce O. F. a zpochybňuje tak právní závěry odvolacího soudu, který na rozdíl od citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu naplnění důvodu vydědění shledal“, je třeba uvést, že skutkový základ v obou věcech podobný není, neboť v dané věci nebylo zjištěno, že by příčiny chování žalobce vůči zůstaviteli v rozhodné době před pořízením listiny o vydědění spočívaly v chování zůstavitele vůči žalobci v dětství, jak vyšlo najevo v označené věci.
Cituje-li pak žalobce z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2088/2013, že „dospělé (zletilé) dítě je oprávněno samo rozhodnout o způsobu svého osobního (rodinného) života, aniž by se v tomto směru mělo (muselo) řídit přáním svých rodičů“, bylo na místě dodat i to, co je uvedeno v závěru odůvodnění označeného rozsudku, tedy, že „vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelkou je třeba v projednávané věci hodnotit z hlediska naplnění důvodu vydědění podle ustanovení §469a odst. 1 písm. b) obč. zák. ve shodě s vylíčením důvodu vydědění uvedeným v listině o vydědění“; v dané věci odvolací soud takové hodnocení provedl, přičemž vzal v úvahu i zjištěný negativní postoj zůstavitele vůči přítelkyni žalobce (se závěrem, že ani to nemůže ospravedlnit prokázané vulgární vystupování žalobce vůči zůstaviteli a jeho fyzické napadení).
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V Brně dne 4. 2. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu