ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2888.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 2888/2018-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Vítězslavy Pekárkové ve věci umístěného AAAAA (pseudonym), narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova č. 615/6, za účasti Psychiatrické nemocnice Bohnice , se sídlem v Praze 8, Ústavní č. 91, IČO 00064220, o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 19 L 2303/2015, o dovolání umístěného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2017 č. j. 58 Co 400/2017-100, takto:
I. Dovolání umístěného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 9. 2015 č. j. 19 L 2303/2015-8, kterým bylo určeno, že k převzetí R. Z. do zdravotního ústavu dne 18. 9. 2015 došlo ze zákonných důvodů a že tyto důvody trvají, bylo k odvolání umístěného odvolacím soudem zrušeno pro nedostatečnost odůvodnění a skutečnost, že soud nejednal se zákonnou zástupkyní umístěného, ačkoli byl nezletilý. Okresní soud pro Prahu 8 poté řízení zastavil, protože umístěný byl ze zdravotního ústavu dne 25. 9. 2015 propuštěn, umístěný však podle ustanovení §72 z. ř. s. prohlásil, že na projednání věci trvá. Okresní soud pro Prahu 8 proto následně usnesením ze dne 21. 8. 2017 č. j. 19 L 2303/2015-88 opětovně rozhodl, že převzetí AAAAA do zdravotního ústavu bylo v souladu se zákonem. Po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že pacient trpí duševní poruchou – Aspergerovým syndromem s poruchou přizpůsobení, v době přijetí byl nebezpečný zejména sobě, ale i okolí, vyhrožoval sebevraždou i heteroagresí, sdělil, že se už dříve chtěl o sebevraždu pokusit a dva měsíce neužívá předepsané léky, fyzicky napadl ošetřující personál nemocnice a byl emočně labilní. Vzhledem k tomuto chování nebyla jiná alternativa k odvrácení hrozby nebezpečnosti pro něho nebo jeho okolí než nemocniční léčba s dohledem, jak vyplynulo z výslechu svědkyně P. K námitce matky nezletilého, že nebyla zdravotním ústavem informována, soud prvního stupně uvedl, že se matka do zdravotního ústavu téhož dne dostavila, nerespektovala doporučení lékařů a ignorovala interní řád nemocnice, přičemž tyto skutečnosti ani není v rámci detenčního řízení oprávněn přezkoumávat. Matka nezletilého byla před jeho převozem do zdravotního ústavu kontaktována personálem školy nezletilého, ta si pro něj však nemohla přijít.
K odvolání umístěného Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2017 č. j. 58 Co 400/2017-100 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že naplnění důvodů detence se váže k okamžiku, kdy došlo k převzetí do zdravotního ústavu, proto je možné vycházet jen ze skutečností známých v této době. Své rozhodnutí založil na zjištění, že umístěný byl do nemocnice přivezen rychlou záchrannou službou zavolanou ředitelem základní školy, protože dostal „autistický“ záchvat a zaměstnanci školy si s ním nebyli schopni poradit, dříve byly podobné situace řešeny přivoláním matky umístěného, ta si pro něj však tentokrát nemohla přijít. Podle P. byl stav umístěného velmi tenzní, hovořil o tom, že chce odejít za svou želvičkou do nebíčka, to že chce zemřít, sděloval již personálu rychlé záchranné služby, proto nepřipadala v úvahu jiná alternativa léčby než hospitalizace. U umístěného se vyskytovalo zvýšené riziko agresivního chování (projevující se verbální a brachiální agresí) a sebepoškozování (bodání se jehlou do ruky). K námitkám ohledně subsidiarity detence odvolací soud uvedl, že škola chtěla původně situaci vyřešit přivoláním matky umístěného, to však neznamená, že by jeho akutní stav hospitalizaci nevyžadoval, nadto v okamžiku, kdy se o hospitalizaci rozhodovalo, nebylo převzetí umístěného matkou fakticky možné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal umístěný dovolání, jehož přípustnost vymezuje tím, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených, a to zda může být k odůvodnění nedobrovolné hospitalizace použito pouze jednání, které se vyskytlo před započetím nedobrovolné hospitalizace, zda musí soud zkoumat existenci alternativ k nedobrovolné hospitalizaci a odůvodnit, proč nebyly využitelné, a konečně dovolatel pokládá otázku, zda je soud povinen zjistit a popsat konkrétní jednání, které mělo být bezprostředně a závažně nebezpečné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se nejprve se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Uvádí-li dovolatel, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda lze k odůvodnění nedobrovolné hospitalizace použít pouze jednání, které se vyskytlo před započetím nedobrovolné hospitalizace, čímž namítá, že soud v odůvodnění poukázal i na nebezpečnost umístěného pro své okolí, když k napadení personálu nemocnice došlo až poté, co byl přivezen rychlou záchrannou službou (na rozdíl od výhružek sebevraždou, které předcházely příjezdu zdravotníků), nezakládá tato námitka přípustnost dovolání, neboť stěžejním důvodem pro hospitalizaci bylo zjevně jednání předcházející přivolání rychlé záchranné služby, přičemž dovolatel nezpochybňuje závěr, že jednáním předcházejícím započetí nedobrovolné hospitalizace může být rozhodnutí odůvodněno. Jestliže tak obstojí již sám důvod pro hospitalizaci spočívající ve výhružkách sebevraždou, nemůže závěr o oprávněnosti hospitalizace zpochybnit ani napadení závěru ohledně agrese umístěného vůči okolí, a tudíž pro napadené rozhodnutí není zapotřebí se předestřenou otázkou blíže zabývat, neboť její vyřešení není pro dovoláním napadené rozhodnutí určující.
Vymezuje-li dovolatel přípustnost dovolání otázkou, zda musí soud zkoumat existenci alternativ k nedobrovolné hospitalizaci, zpochybňuje tím soudy zjištěný skutkový stav a neuplatňuje tak způsobilý dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s .ř., neboť dovolatel přehlíží, že z výslechu lékařky bylo zjištěno, že vzhledem k suicidálním proklamacím nepřicházela v úvahu jiná alternativa než hospitalizace. Podle zjištění soudů nižších stupňů přitom v dovolání předestřená alternativa předáním do péče matky a ambulantní léčbou nebyla v době převzetí nezletilého ani fakticky možná, neboť si matka pro nezletilého nemohla přijít, do nemocnice se dostavila téhož dne až po započetí jeho nedobrovolné hospitalizace.
Přípustnost dovolání nezakládá ani polemika dovolatele s konkrétností odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí, nutno podotknout, že napadené rozhodnutí obsahuje dostatečně konkrétní popis jednání, nezakládající žádných pochyb o tom, jaké jednání umístěného bylo příčinou jeho převzetí do zdravotního ústavu, a proč bylo toto jednání vyhodnoceno jako ohrožující zejména samotného umístěného, ale i jeho okolí.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání umístěného na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu