ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3260.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 3260/2018-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Vítězslavy Pekárkové ve věci J. B. , omezeného ve svéprávnosti, narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného procesním opatrovníkem JUDr. Tomášem Zíkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, za účasti veřejného opatrovníka Městské části Prahy 19, se sídlem v Praze 19, Semilská 43/1, o úpravě svéprávnosti a opatrovnictví člověka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 Nc 23082/2017, o dovolání Městské části Prahy 19 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2018, č. j. 58 Co 145/2018-80, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2018, č. j. 58 Co 145/2018-80, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. března 2018, č. j. 0 Nc 23082/2017-49, omezil J. B. (dále též „posuzovaný“ nebo „opatrovanec“) v jeho svéprávnosti, a to v rozsahu vymezeném ve výroku I. rozsudku, a mj. posuzovanému jmenoval veřejného opatrovníka Úřad Městské části Praha - Vinoř, jemuž vymezil rozsah jeho práv a povinností spojených s výkonem této funkce.
K odvolání veřejného opatrovníka posuzovaného Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. května 2018, č. j. 58 Co 145/2018-80, změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku IV. (jmenování stálého opatrovníka posuzovanému) tak, že jmenoval opatrovníkem J. B. Městskou část Praha 19.
Při rozhodování vyšel odvolací soud mj. ze zjištění, že opatrovanec je hlášen k trvalému bydlišti v územním obvodu XY, a že po propuštění z ústavní léčby jmenovaný dochází na léčbu ambulantně, kdy ošetřující lékař opatrovance sídlí rovněž v obvodu XY. Přitom Městská část XY vykonává přidělený díl výkonu státní správy mj. i pro Městskou část XY.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal veřejný opatrovník (Městská část Praha 19) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Uplatňuje v něm dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a předpoklady přípustnosti dovolání vymezuje (vycházeje z obsahu podaného dovolání) s tím, že se odvolací soud při řešení otázky jmenování stálého opatrovníka člověku omezenému ve svéprávnosti odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a kromě toho v řízení porušil právo dovolatele vyjádřit se k předmětné věci. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K tomuto dovolání nebylo podáno písemné vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání je - jak bude dále rozvedeno - přípustné i důvodné.
Jakkoliv dovolatel svou dovolací argumentaci v zásadě staví na polemice se skutkovými zjištěními, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud, a i když v obecném slova smyslu skutková polemika přirozeně přípustnost dovolání - s přihlédnutím k §241a odst. 1 o. s. ř. -(sama o sobě) nezakládá, neznamená to ještě, že zjevné skutkové defekty či extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a obsahem spisu, nemohou být předmětem zájmu dovolacího soudu z pohledu posuzování přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz ), vyložil a odůvodnil právní názor, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta) znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného „skutku“, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci.
V posuzované věci odvolací soud mechanicky vycházel ze zjištění soudu prvního stupně o tom, že: „Pokud bude posuzovaný propuštěn z PN Bohnice a bude bydlet v bytové jednotce, kterou zdědil po svém otci, pak tato bytová jednotka se nachází rovněž v územním obvodu Úřadu Městské části XY.“ , ačkoliv k dispozici měl (k jeho žádosti Okresním soudem Praha - východ zaslané) usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 22. srpna 2017, č. j. 25 D 226/2017-99, z nějž mj. vyplývá, že v předmětné dědické věci bylo opatrovanci potvrzeno nabytí dědictví (po jeho zemřelém otci J. B., narozenému dne XY a zemřelému dne 8. února 2017), a to mj. bytová jednotka č. XY v budově č. p. XY postavené na pozemku st. p. č. XY, v obci XY .
Jelikož označená bytová jednotka se nenachází v obvodu městské části XY a vzhledem k tomu, že opatrovanec při jednání před soudem prvního stupně konaném dne 6. března 2018 také uvedl, že: „až budu propuštěn z PB Bohnice, tak půjdu bydlet do bytu, který jsem zdědil po svém tátovi“ , jevilo se esenciální, aby tyto pro rozhodnutí zásadně významné skutkové okolnosti odvolací soud v odvolacím řízení verifikoval, případně přistoupil k vydání kasačního rozhodnutí, měl-li by za to, že v úvahu přicházející verifikační rozsah přesahuje možnosti odvolacího řízení a z tohoto důvodu je nezbytné věc vrátit soudu prvního stupně k náležitému zjištění právně rozhodných skutkových okolností týkajících se bydliště opatrovance; v podrobnostech stran náležitého zjišťování bydliště posuzovaného za účelem rozhodnutí o jmenování veřejného opatrovníka dovolací soud odkazuje na své usnesení ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. 30 Cdo 5171/2017 a v něm dále citovanou jeho judikaturu.
Odvolací soud tedy přistoupil ke změně veřejného opatrovníka, aniž by si pro takové rozhodnutí opatřil odpovídající skutková zjištění, jež by mu umožňovala zákonu odpovídajícím způsobem a v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu týkající se předmětné právní materie přistoupit k takovéto změně prvoinstančního rozhodnutí.
S přihlédnutím k výše uvedenému proto dovolacímu nezbylo, než ve smyslu §243e odst. 1 o. s. ř. zrušit dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc podle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu