ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3276.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 3276/2019-2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy v právní věci péče o nezletilého AAAAA (pseudonym) , narozeného XY, bytem XY, a nezletilého BBBBB (pseudonym), narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených kolizním opatrovníkem městem Otrokovice, se sídlem městského úřadu v Otrokovicích, nám. 3. května č. 1340, děti matky M. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Drozdem, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati č. 3067, a otce P. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 3, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně , se sídlem ve Zlíně, Dlouhé Díly č. 351, o zbavení otce rodičovské odpovědnosti, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. P 190/2013, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 24. dubna 2019, č. j. 59 Co 218/2016-1982, takto:
I. Dovolání otce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Otec dovoláním napadl výrok I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl zbaven rodičovské odpovědnosti k nezletilému synovi AAAAA.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 24. 4. 2019, č. j. 59 Co 218/2016-1982 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolatel ve svém dovolání uvádí, že je rozhodnutí odvolacího soudu odlišné od judikatury dovolacího soudu, aniž by přesně konkretizoval, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle jeho mínění odchýlil, z obsahu dovolání lze usuzovat na to, že dovolatel zřejmě namítá odchýlení se od předchozího zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu vydaného v této konkrétní věci, avšak ve skutečnosti je s ním napadené rozhodnutí v souladu. Zmiňuje-li dovolatel rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3361/2014, když cituje z rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož si byl vědom i odvolací soud a vycházel z něj při svém právním posouzení věci, je napadené rozhodnutí v souladu i s tímto rozsudkem dovolacího soudu a z něj vyplývajícím závěrem, že zbavení rodičovské odpovědnosti představuje krajní zásah do vztahu mezi rodičem a dítětem, spočívající v tom, že takový zásah musí být současně „jediným účinným prostředkem ochrany dítěte“; potřeba jeho provedení musí v každém konkrétním případě, z hlediska intenzity řádného nevykonávání rodičovské odpovědnosti rodičem, převážit nad právem dítěte na rodinný život, zachování rodinných svazků, na péči rodičů a osobní kontakt s nimi, nad právem znát své rodiče (srov. Čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., Čl. 7 odst. 1, Čl. 8 odst. 1 a Čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte vyhlášené pod č. 104/1991 Sb.). Jinými slovy takový zásah musí být v zájmu dítěte, sledovat jeho blaho (srov. Čl. 3 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o právech dítěte vyhlášené pod č. 104/1991 Sb.). Jen takové pojetí podmínek zbavení rodičovské odpovědnosti dle ustanovení §871 občanského zákoníku odpovídá jeho ústavně konformnímu výkladu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3909/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 6/2012).
Dovolatel se snaží polemizovat s konkrétností odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, ten však své rozhodnutí náležitě odůvodnil, když vyložil, že otec byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí (spáchaný vůči matce nezletilých), pro přečin ohrožování výchovy dítěte (vůči synovi AAAAA) a přečin nebezpečného pronásledování (vůči matce nezletilých a jejím rodičům), přičemž trestný čin ohrožování výchovy dítěte spočíval v jednání otce, kterým naváděl svého nezletilého syna AAAAA k podávání nepravdivých oznámení na svou matku k různým institucím a také v navádění tohoto syna k nevhodnému chování k matce a dalším příbuzným. Odvolací soud zároveň uzavřel, že otec si doposud nevytvořil náhled na svoje jednání, není vyrovnaný se svým trestním postihem, a nelze vyloučit opakování obdobného jednání k synovi AAAAA. Zpochybňuje-li otec skutková zjištění odvolacího soudu (tvrdí-li, že si vytvořil náhled na své dřívější jednání a že se vyrovnal se svým trestním postihem, kdy však zároveň uvádí, že zvažuje podání návrhu na obnovu řízení), uplatňuje tím jiný dovolací důvod než ten, vymezený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., přičemž pro tento nedostatek nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Namítá-li dovolatel, že se jednání před odvolacím soudem dne 17. 4. 2019 konalo v jeho nepřítomnosti, ačkoli požádal o jeho odročení, nevymezuje ve vztahu k této námitce, který z předpokladů přípustnosti považuje za naplněný, jedná se přitom o obligatorní náležitost dovolání (srov. ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.), nadto lze uvést, že odvolací soud měl za to, že nebyl doložen důležitý důvod pro odročení jednání.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 11. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu