ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3307.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 3307/2018-602
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci posuzovaného J. P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného v řízení JUDr. Jaroslavem Radilem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská č. 1799/4, za účasti 1) R. H., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Monikou Zoulovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Podolská č. 103/126, 2) L. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Šturmem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 813/57, 3) města Terezín , se sídlem v Terezíně, nám. ČSA č. 179, o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 7 Nc 1167/2014, o dovolání R. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 27. března 2018, č. j. 54 Co 24/2017-523, takto:
I. Dovolání R. H. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24.11.2016, č.j. 7 Nc 1167/2014-462, rozhodl, že se J. P. ve vymezeném rozsahu omezuje ve svéprávnosti (výrok I.), opatrovníkem J. P. jmenoval město Terezín a upravil práva a povinnosti opatrovníka (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27.3.2018, č.j. 54 Co 24/2017-523, k odvolání L. J. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., v jeho části o určení osoby opatrovníka, tak, že opatrovníkem J. P. jmenoval L. J., a rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala R. H. dovolání, které odůvodňuje tím, že „napadeným rozhodnutím odvolací soud vyřešil otázku hmotného práva nesprávně, když postupoval v rozporu s §62 zák. č. 89/2012 Sb., neboť svým rozhodnutím ustanovil posuzovanému opatrovníka osobu, která z hlediska hmotněprávního nesplňuje podmínky pro to, aby mohla být opatrovníkem posuzovaného“. Dále uvedla, že se odvolací soud „rovněž odchýlil od závěru Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1617/2016“, když v rozporu s tímto rozhodnutím ustanovil opatrovníkem osobu, která neosvědčila dlouhodobý a vážný zájem o posuzovaného, postupovala v rozporu s jeho zájmy, když při vědomí toho, že posuzovaný nedokáže pochopit smysl a účel svého jednání, z něj vylákala na svůj účet cca 16 mil. Kč, a vytrhla ho z místa, kde prožil větší část svého života. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, vycházeje z uvedených ustanovení o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání R. H. proti usnesení odvolacího soudu v dané věci není přípustné. Pokud dovolatelka přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu o jmenování opatrovníka posuzovaného je v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu – konkrétně s tím, co bylo dovolacím soudem vysloveno v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1617/2016, přehlíží, že odvolací soud se výběrem opatrovníka zabýval i z hlediska toho, co bylo uvedeno v usnesení dovolacího soudu ze dne 23.11.2016. sp.zn. 30 Cdo 1617/2016, (tj. že „soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec, není-li to možné jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna, není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona“, což ostatně zcela koresponduje se zněním ustanovení §471 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), reagoval také na otázku převodu peněz z účtu posuzovaného na účet jeho dcery L. J., včetně toho, co vyplynulo z šetření policie, a vyjádřil se i k umístění posuzovaného do Domova seniorů v XY, tj. v místě vzdáleném od jeho dřívějšího bydliště. Z hlediska aplikace a interpretace ustanovení §62 občanského zákoníku, je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Dovozuje-li dovolatelka ze zjištěného skutkového stavu vlastní (od odvolacího soudu odlišný) právní názor, podle něhož nebyly splněny předpoklady pro jmenování L. J. opatrovníkem posuzovaného, uplatňuje jiný dovolací důvod, než je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolací soud proto dovolání R. H. proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu