ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3466.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 3466/2018-683
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci pozůstalosti po J. B. , narozeném XY, posledně bytem XY, zemřelém dne 31. března 2016, za účasti 1) M. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 58/32, 2) R. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Pravdou, advokátem se sídlem v Praze 5, Stroupežnického č. 2327/28, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 725/2016, o dovolání M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2017, č. j. 24 Co 129/2017-504, takto:
I. Dovolání M. P. se odmítá .
II. M. P. je povinna zaplatit R. S. na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Pravdy, advokáta se sídlem v Praze 5, Stroupežnického č. 2327/28.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 31.10.2017, č. j. 24 Co 129/2017-504, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se M. P. ukládá, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu proti R. S. na určení, že R. S. není podle závěti ze dne 4.12.2015 dědicem J. B. Soud vycházel ze závěru, že když závěť zůstavitele ze dne 4.12.2015 nemá žádné zjevné formální nedostatky, pravost podpisu zůstavitele potvrdili oba svědci závěti a tito potvrdili i svoji současnou přítomnost při úkonu, je na dědičce ze závěti dřívější, která pravost a platnost závěti ze dne 4.12.2015 popírá, aby své tvrzení prokázala.
Proti usnesení odvolacího soudu podala M. P. dovolání, kterým se domáhá jeho zrušení, resp. změny tak, aby podání žaloby na určení dědického práva bylo uloženo R. S. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že „se Městský soud odchýlil od otázky práva, která je Nejvyšším soudem ČR posuzována v jeho ustálené rozhodovací praxi jinak a dovolatelka je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci“.
Nejvyšší soud České republiky dovolání M. P. podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že řešená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). V dané věci dovolání neoznačuje žádné rozhodnutí dovolacího soudu, v němž by byla otázka uložení podání žaloby na určení dědického práva při sporu o dědické právo ze závěti posouzena a rozhodnuta jinak, než v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu v dané věci. Dovolání tak chybí jedna z obligatorních náležitostí stanovených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. Pokud dovolatelka vznáší výhrady proti správnosti, resp. úplnosti skutkových zjištění, které byly pro právní posouzení věci rozhodující (zejména, že se soud dostatečně nezabýval její námitkou, že svědci závěti nijak neosvědčili, že zůstavitel před nimi výslovně prohlásil, že závěť obsahuje jeho skutečnou vůli), uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož skutková zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhají. Pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu