ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3563.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 3563/2018-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci dědictví po A. P., narozeném XY, posledně bytem XY, zemřelém dne 28. září 1999, za účasti 1) M. P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Ondříčkova č. 16, a 2) I. P., narozené XY, bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2693/2001, o dovolání M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2018, č.j. 29 Co 81/2018-119, takto:
I. Dovolání M. P. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.4.2018, č.j. 29 Co 81/2018-119, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23.11.2017, č.j. 34 D 2693/2001-89, tak, že „se neprovádí oprava výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 34 D 2796/99-47, ze dne 15.8.2000, které nabylo právní moci dne 22.8.2000“. Vycházel ze závěru, že soud prvního stupně pochybil, když podle ustanovení §164 o.s.ř. opravil pravomocné rozhodnutí o schválení dohody dědiců o vypořádání dědictví, přestože nešlo o opravu zřejmé nesprávnosti rozhodnutí, ale o vadu v rozhodovací činnosti soudu, která může být opravena pouze na základě opravného prostředku proti takovému nesprávnému rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal M. P. dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné, neboť „k tomu, aby bylo možno rozhodnout, zda rozpor mezi zněním dohody pozůstalých dědiců s výrokem usnesení je zřejmou nesprávností, bylo třeba se zabývat tím, zda k němu došlo jako důsledek zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku, a zda je pro každého rozpoznatelný z jiných souvislostí, resp. tím, zda znění (resp. obsah) protokolu představuje takovou jinou souvislost“, a že pro správné posouzení věci „tak měl odvolací soud minimálně provést dokazování výslechem autora usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 34 D 2796/99-47 k důvodům rozporu znění výroku a dohody dědiců“.
Dovolání M. P. není podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o možnosti (resp. nemožnosti) provedení opravy výroku pravomocného rozhodnutí podle ustanovení §164 o.s.ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37, ročník 1969, nebo sp. zn. 4 Cz 1/84, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32, ročník 1985), a není důvod, aby tato otázka byla v dané věci (se zřetelem k okolnostem, které vyplývají ze spisu) posouzena jinak. Pokud jsou součástí dovolání výhrady k neúplnosti skutkových zjištění před rozhodnutím odvolacího soudu o neprovedení opravy pravomocného rozhodnutí o schválení dohody dědiců o vypořádání dědictví (neprovedení důkazu výslechem autora usnesení), jde o uplatnění jiného dovolacího důvodu, než který připouští ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. , a pro tuto vadu nelze v odvolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení nelze pokračovat, bylo bezpředmětné vyzývat I. P., aby předložila rozhodnutí o ustanovení JUDr. Michala Davida jejím zástupcem (jak je uvedeno v jejím vyjádření k dovolání M. P. sepsaným advokátem JUDr. Michalem Davidem); dovolací soud vycházel z toho, že I. P. v dovolacím řízení zastoupena není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s..ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu