ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3727.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 3727/2019-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, v právní věci žalobce S. S. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Josefem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Kozí č. 26/4, proti žalované MASTER BUSINESS s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 735/25, IČO: 24298841, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 245/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2019, č. j. 21 Co 298/2018-258, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Němce, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9.4.2019, č.j. 21 Co 298/2018-258, podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.; srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014), jednak v něm dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věta první o.s.ř. [namítá-li vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) „neprovedl jím navrhované důkazy“, a tedy zpochybňuje-li správnost a úplnost skutkových zjištění a soudu předkládá vlastní skutková zjištění, a to že předmětné nemovitosti „neměl nikdy v úmyslu prodávat, pouze zastavit“, a na základě toho dovozuje vlastní (odlišný) právní názor na věc], a dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Napadá-li dále dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu výslovně také ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nebere náležitě v úvahu, že jeho dovolání v tomto směru neobsahuje žádné odůvodnění a že ani není v tomto rozsahu přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolatel v dovolání rovněž navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23.8.2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o.s.ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Dovolací soud se proto předmětným návrhem dovolatele nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu