ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3916.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 3916/2018-784
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně J. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze, Badeniho č. 291/3, proti žalované V. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 2033/21, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 62/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. července 2018 č. j. 22 Co 541/2018-735, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Šmerala, advokáta se sídlem v Praze, Badeniho č. 291/3.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2018 č. j. 22 Co 541/2018-735 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce aplikovatelnosti ustanovení §1 až 14 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na právní vztahy, řídící se předchozí právní úpravou srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm vyjádřený právní názor, že přechodné ustanovení §3030 zákona č. 89/2012 Sb. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení §1 až 14 zákona č. 89/2012 Sb. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry)]. Nelze tudíž přisvědčit tvrzení žalované, že s ohledem na ustanovení §7 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, jí svědčila vyvratitelná domněnka jednání v dobré víře, a že proto bylo povinností žalobkyně dokazováním vyvracet, že žalovaná jednala v dobré víře.
Námítá-li dále žalovaná, že závěry znaleckého posudku nepostačují k přijetí závěru, že žalobkyně jednala s vysokou mírou pravděpodobnosti v duševní poruše, napadá tím výsledek hodnocení důkazů, samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017 sp. zn. 23 Cdo 2538/2017). Podrobit dovolacímu přezkumu lze toliko otázku, zdali odvolací soud postupoval při zjišťování skutkového stavu v souladu s procesními předpisy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018 sp. zn. 22 Cdo 5649/2017).
Přípustnost dovolání nezakládá ani tvrzení žalované, že žalobkyně namítala neplatnost kupní smlouvy současně z důvodu jednání v duševní poruše (§38 odst. 2 zákona č. 40/1964) a z důvodu omylu vyvolaném osobou, které byl tento právní úkon určen (§49a zákona č. 40/1964), ani tvrzení žalované, že žalobkyně předložila pouze důkaz k prokázání duševní poruchy, aniž by učinila tomu odpovídající tvrzení, pročež podle žalované nemohla žalobkyně unést břemeno tvrzení ohledně jednání v duševní poruše. Rozhodnou je skutečnost, že odvolací soud měl s nezbytnou mírou pravděpodobnosti za prokázané, že žalobkyně uzavřela kupní smlouvu v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy, k té přitom soud přihlíží i bez návrhu. Stran tvrzeného neunesení břemene tvrzení lze nadto poukázat rovněž na to, že i sama žalovaná v dovolání uvádí, že žalobkyně v podání ze dne 28. 7. 2015 uváděla, že kupní smlouva je neplatná z důvodu jednání v duševní poruše, i z důvodu jednání v omylu vyvolaném druhou stranou.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k rozhodnutí o dovolání nebylo již třeba rozhodovat o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, jelikož uvedený návrh byl odmítnutím dovolání konzumován.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu