ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4287.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 4287/2018-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy ve věci navrhovatelky K. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené opatrovnicí K. A., se sídlem XY, proti domnělému otci T. N. , narozenému XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Sokolská č. 980, za účasti L. B. , narozeného XY, bytem XY, o určení otcovství, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 1 Nc 1807/2015, o dovolání T. N. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. května 2018 č. j. 6 Co 395/2018-175, takto:
I. Dovolání T. N. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání T. N. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2018 č. j. 6 Co 395/2018-175 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1852/2017, uveřejněný pod číslem 3/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm vyslovený závěr, že příbuzenství ve formě rodičovství sleduje přirozený stav věcí, tedy kdo je skutečným rodičem dítěte, jako danou a neměnnou hodnotu, která je objektivně zjistitelná na základě vědeckého poznání.).
Jestliže dovolatel, brojící proti tomu, aby byl určen matrikovým otcem zletilého L. B. (kdy své biologické otcovství, prokázané znaleckým posudkem, ani nezpochybňuje a uznává jej) argumentuje, že určením jeho otcovství k L. B. (k určení jehož otce doposud nedošlo na základě žádné ze zákonných domněnek otcovství) dochází k zásahu do jeho práva na důstojnost, svobodu a práva brát se vlastního štěstí, a napadá-li absenci lhůty k určení otcovství podle ustanovení §783 o. z., lze konstatovat, že ustanovení §783 o. z. (včetně nestanovení lhůty k podání návrhu na určení otcovství) je projevem zákonodárcem provedeného vyvážení zájmů osob, jichž by se případné určení otcovství bezprostředně dotýkalo (matky, dítěte, i domnělého otce). Dovolatel tuto zákonnou úpravu vyvažující zájmy všech dotčených považuje za nespravedlivou a protiústavní, sám však akcentuje pouze své zájmy a zájmy své nové, později založené rodiny, aniž by přihlížel též k zájmům matky a (zletilého) dítěte.
Akcentuje-li dovolatel skutečnost, že L. B., o určení jehož matrikového otce je nyní rozhodováno, je již zletilý, ani tato námitka není pro rozhodnutí nijak významnou, neboť kromě toho, že zákonná úprava se zletilostí dítěte nespojuje žádné omezení, pro které by se nebylo lze domáhat určení otce zletilé osoby (a přestože se již z důvodu zletilosti L. B. nepoužije Úmluva o právech dítěte), Nejvyšší soud již uzavřel v obdobné problematice popření otcovství ve vztahu k předchozí právní úpravě, že dítětem se podle ustanovení §62 zák. o rod. rozumí i dítě zletilé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1982/2012, uveřejněný pod číslem 22/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž není důvod, aby tomu v případě určení otcovství bylo jinak. Mimo to se též z judikatury ESLP podává, že právo znát své příbuzné se nachází v poli působnosti pojmu "soukromý život", který zahrnuje důležité aspekty osobní identity, z níž identita rodiče tvoří jednu její součást, a tudíž se uplatní ustanovení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění pozdějších předpisů (sdělení federálního ministerstva zahraničních věci č. 209/1992 Sb.) (srov. z judikatury ESLP věci K. proti Irsku, 26. května 1994, č. 16969/90, N. proti Finsku, 29. června 1999, č. 27110/95, O. proti Francii, 13. února 2003, č. 42326/98).
Významným nemůže být potom ani tvrzení dovolatele, že návrh na určení otcovství je ze strany L. B. a jeho matky veden zištným cílem a nikoli za účelem navázání vzájemného vztahu, ani jeho námitky k osobě matky (že se vůči němu a jeho blízkým dopouští jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného pronásledování podle ustanovení §354 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, pro které jí bylo z důvodu nepříčetnosti uloženo ochranné opatření, a dále že mu nesdělila dříve, že by mohl být biologickým otcem L. B.), z nichž dovolatel dovozuje, že pokud by byl určen otcem L. B., odporoval by takový výklad ustanovení §783 o. z. dobrým mravům a vedl by ke krutosti a bezohlednosti urážející jeho lidské cítění. Dovolatel však těmito námitkami opět akcentuje pouze své zájmy. V projednávané věci se jedná o otázku statusovou, kdy je soudním rozhodnutím stanoven základ, z něhož se následně odvíjí ostatní složky povinností a práv mezi rodiči a dětmi, dovolateli přitom ani nebyla uložena vyživovací povinnost, vzhledem ke schopnosti L. B. živit se sám. K tvrzenému rozporu s dobrými mravy lze rovněž poukázat na ustálenou judikaturu, podle níž výkonu práva v rozporu s dobrými mravy může být ve výjimečných situacích odepřena ochrana, když k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanózní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2001 sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 5/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3319/2013
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání T. N. na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu