ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4339.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 4339/2018-396
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci dědictví po M. T., narozeném XY, zemřelém dne 19. ledna 2006, posledně bytem XY, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, a věřitelů: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, se sídlem v Praze 3, Orlická č. 4/2020, IČ 41197518, Okresní správa sociálního zabezpečení Chomutov, se sídlem v Chomutově, Roháčova č. 4183, Agro ZZN a.s., se sídlem v Rakovníku, V Lubnici č. 2333, IČ 45148082, Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště Chomutov, se sídlem v Chomutově, Bachmačská č. 1617, Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště Kadaň, se sídlem v Kadani, Mírové náměstí č. 86, Pivovar Louny, a.s., se sídlem v Ústí nad Labem, Drážďanská č. 80, IČ 46708031, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 35 D 106/2006, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. března 2018, č. j. 84 Co 39/2018-376, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20.3.2018, č. j. 84 Co 39/2018-376, potvrdil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 23.10.2017, č. j. 35 D 106/2006-355, kterým bylo podle §175u odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném do 31.12.2013, rozhodnuto, že právo na vypořádací podíl zůstavitele ve společnosti CHOMMETAL spol. s r. o. v likvidaci, IČ 14865751, který se nepodařilo zpeněžit při likvidaci dědictví, připadá ke dni úmrtí zůstavitele státu – České republice (výrok I.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolatelka podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost „opírá o ustanovení §237 o. s. ř., neboť právní otázka podle názoru dovolatelky v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, a „důvodem dovolání je skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním i věcném posouzení věci“. Dále uvedla, že „považuje vypořádací podíl za závazkový vztah mezi obchodní společností a zůstavitelem, resp. jeho dědici či nástupci“; že „specifičnost tohoto vypořádacího podílu spočívá v zániku pohledávky za společností pro její nulovou hodnotu, neboť se jedná o bezcennost vypořádacího podílu, tudíž nemůže být ani pohledávkou, takový majetek nelze nabývat, nelze ho ani vést v účetnictví“; že „právo na vypořádací podíl proti obchodní společnosti lze realizovat jen do fáze vyzývání obchodní společnosti k výplatě vypořádacího podílu připadlého státu“; že „tento vysoce formální postup je však konáním marným a zbytečným, neboť předmětné právo je prázdné, bez materiálního obsahu, nevymožitelné a nevymahatelné pro praktické překážky“, a že „s ohledem na uvedené skutečnosti se neztotožňuje s právním názorem soudního komisaře i odvolacího soudu“, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání jako nepřípustné neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; jde o obligatorní náležitost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Přípustnost dovolání se vždy vztahuje k právním otázkám (nesprávné právní posouzení může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval), na jejichž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí,
tj. je-li v něm dovolatelem právní otázka vymezena a je pro rozhodnutí významná. V dané věci tento požadavek splněn není, neboť z dovolání není zřejmé, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatelka při rozhodování podle ustanovení §175u odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31.12.2013 (podle něhož, o majetku zůstavitele, který se nepodařilo při likvidaci dědictví zpeněžit, rozhodne soud, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele) za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Vzhledem k tomu, že dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s .ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu