ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4394.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 4394/2018-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) H. H. , narozené dne XY, bytem v XY, b) Z. B. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 28, proti žalované R. V. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Lubošem Havlem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30a, o určení dědických práv, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 62/2015, o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2018, č.j. 53 Co 321/2017-191, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a) a b) jsou povinny zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 6.413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Luboše Havla, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30a.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 18.1.2018, č.j. 53 Co 321/2017-191, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22.6.2017, č.j. 15 C 62/2015-150, ve znění opravného usnesení ze dne 3.8.2017, č.j. 15 C 62/2015-157, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně a) a b) jsou dědičkami ze zákona
po zůstavitelce H. Š., zemřelé dne 13.12.2014. Soudy obou stupňů vycházely
ze závěru, že závěť zůstavitelky H. Š. ze dne 18.9.1998, sepsaná formou notářského zápisu, kterou zůstavitelka ustanovila za dědičku R. V., není neplatná, jak v žalobě tvrdily žalobkyně.
Žalobkyně a) i b) podaly proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozují z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – konkrétně při posuzování nutnosti zpracování revizního znaleckého posudku o pravosti podpisu zůstavitelky v notářském zápisu se závětí a s tím související posuzování otázky neunesení důkazního břemene. Dovolacím důvodem pak podle žalobkyň je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, když vycházel v podstatě výlučně ze znaleckého posudku, který se však dostatečně nevypořádal se všemi jejich námitkami, a nemohl tak být vytvořen odpovídající skutkový základ pro správné právní posouzení.
Dovolání žalobkyň není podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je z hlediska závěru o potřebě zpracování revizního znaleckého posudku a neunesení důkazního břemene v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Tento závěr vyplývá i z rozhodnutí dovolacího soudu, na která samy žalobkyně v dovolání poukázaly, t.j. rozsudek ze dne 25.4.2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek ze dne 6.1.2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, usnesení ze dne 26.7.2017, sp.zn. 22 Cdo 525/2017; v souvislosti s úvahami o potřebě revizního znaleckého posudku je v těchto rozhodnutích vždy kladen důraz na okolnosti konkrétního případu a míře pochybností
ve vztahu ke znaleckému posudku, který byl dosud k důkazu proveden, a takto potřebu revizního znaleckého posudku o pravosti podpisu zůstavitelky na listině se závětí hodnotil
i odvolací soud v dané věci.
Pokud žalobkyně v dovolání vznáší také výhrady ke správnosti a (ne)úplnosti skutkových zjištění a proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, uplatnily tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (z něhož vyplývá, že dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat správnost skutkových zjištění); dovolání tak trpí vadou,
pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.)
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 3. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu