ECLI:CZ:NS:2019:24.ND.17.2019.1
sp. zn. 24 Nd 17/2019-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složené z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Banka CREDITAS a.s., se sídlem v Olomouci, tř. Svobody č. 1194/2, IČ 63492555, proti žalovanému NOVODESK s.r.o., se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1015/55, IČ 04319702, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 241/2017, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 241/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Hodoníně dne 28.8.2017 domáhal nařízení soudního prodeje zástavy pozemků p.č. XY, p.č. XY, p.č. XY a p.č. XY v k.ú. XY, obec XY, okres XY, pro uspokojení pohledávky ve výši 75.038.917,98 Kč zajištěné zástavním právem.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 20.12.2017, č.j. 13 C 241/2017-38, rozhodl, že se námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu v Hodoníně odmítá, a usnesením ze dne 20.12.2017, č.j. 13 C 241/2017-39, rozhodl, že se námitka věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Hodoníně odmítá. K odvolání žalovaného zástavního dlužníka Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28.6.2018, č.j. 38 Co 137/2018-59, změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 20.12.2017, č.j. 13 C 241/2017-38, jen tak, že se námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu v Hodoníně zamítá, a usnesením ze dne 28.6.2018, č.j. 38 Co 138/2018-62, změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 20.12.2017, č.j. 13 C 241/2017-39, tak, že se námitka nedostatku pravomoci soudu odmítá.
Podáním doručeným Okresnímu soudu v Hodoníně dne 5.11.2018 žalovaný mimo jiné navrhl, aby projednávaná věc byla z důvodu vhodnosti postoupena k rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh odůvodnil tím, že vedení řízení u Okresního soudu v Hodoníně je pro něj značně ekonomicky i časově zatěžující, což ještě více vzrostlo s přesunem jeho obchodních aktivit do Prahy, a že řešení věci u Obvodního soudu pro Prahu 1 je v zájmu hospodárnosti a jeho ochrany, když „v řízení vystupuje v pozici subjektu, který řízení sám neinicioval, v rámci řízení se účinně brání a nelze tak po něm oprávněně požadovat, aby nesl zvýšené náklady vedeného řízení, například ve formě opakovaných cestovních nákladů jeho zástupců na soudní jednání (z Prahy do Hodonína)“.
Žalobce ve vyjádření k návrhu žalovaného uvedl, že s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí. Poukazuje na to, že žalovaný, ačkoli sám ve vyjádření ze dne 20.12.2017 sdělil, že si je plně vědom nároků vyplývajících ze zřízených zástavních práv, že jejich řešení soudní cestou je zbytečným prodlužováním doby vypořádání zajištěného dluhu a je připraven poskytnout součinnost nezbytnou pro zpeněžení zástav, neučinil nic pro rychlé vyřešení věci mimosoudně, nesouhlasil ani s rozhodnutím věci bez jednání a zmařil jednání nařízené na 6.11.2018, když podáním doručeným soudu 5.11.2018 navrhl delegaci. Toto podle žalobce zjevné zneužívání návrhu na delegaci vhodnou ze strany žalovaného vede k obstrukci a cílenému protahování řízení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být jinému soudu téhož stupně přikázána věc také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený místně příslušnému Okresnímu soudu v Hodoníně a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž by měla být věc podle návrhu žalovaného přikázána, návrh žalovaného projednal a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro vyhovění návrhu.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným, než místně příslušným soudem. Současně je třeba přihlížet k tomu, že přikázání věci jinému soudu představuje výjimku ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku); důvody pro přikázání věci jinému soudu, než soudu příslušnému, musí být tedy natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008).
Z tohoto pohledu žalovaným v návrhu ze dne 5.11.2018 uvedené skutečnosti přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 neodůvodňují. Okolnost, že žalovaný má sídlo a své obchodní aktivity v Praze, není natolik významná, aby vedla k prolomení ústavní zásady zákonného soudce. Jinak návrh neobsahuje žádné údaje, z nichž by bylo možné dovodit, že by u Obvodního soudu pro Prahu 1 byla věc projednána spolehlivě a důkladněji. Pokud žalovaný zmiňuje otázku nákladů řízení spojených zejména s cestou do sídla místně příslušného soudu, je třeba uvést, že takové náklady bude muset vynaložit i žalobce.
Vycházeje ze závěru, že nejsou splněny zákonné předpoklady k tomu, aby o žalobě na nařízení soudního prodeje nemovité zástavy rozhodoval jiný soud, než místně příslušný podle ustanovení §353a odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 2. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu