ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.171.2019.2
sp. zn. 25 Cdo 171/2019-426
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: J. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený opatrovnicí J. Š. K., narozenou XY, bytem XY, právně zastoupený Mgr. Alenou Straubovou, advokátkou, se sídlem Smetanova 346/8, 602 00 Brno, proti žalované: Česká kancelář pojistitelů , IČO 70099618, se sídlem Milevská 2095/5, 140 00 Praha 4, zastoupená Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, se sídlem Husovo nám. 82/10, 266 01 Beroun, o náhradu újmy na zdraví a o vzájemném návrhu žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 207/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018, č. j. 70 Co 251/2018-404, takto:
Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018, č. j. 70 Co 251/2018-404, se zamítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 41 C 207/2016-356, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení bolestného ve výši 217.380 Kč s příslušenstvím, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 8.284.500 Kč s příslušenstvím z částky 295.875 Kč, znalečného ve výši 1.212,50 Kč s příslušenstvím, ošetřovného za období od 24. 7. 2013 do 31. 12. 2015 ve výši 1.148.147,50 Kč s příslušenstvím a za období od 1. 1. 2016 až do dožití ve formě měsíční renty s příslušenstvím, náhrady cestovních nákladů ve výši 25.887,75 Kč s příslušenstvím, nákladů léčby ve výši 563.547,30 Kč s příslušenstvím, náhrady škody ve výši 503.526,01 Kč s příslušenstvím, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 24. 7. 2013 do 7. 3. 2014 ve výši 51.311,88 Kč s příslušenstvím a za období od 1. 1. 2016 do doby, než bude žalobci přiznán starobní důchod nebo dovrší věku 65 let (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 1.154.675 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a nepřiznal jí náhradu nákladů řízení (výrok III.). Uzavřel, že žalobce jako provozovatel vozidla bez pojištění odpovědnosti, jímž byla způsobena škoda, který se na vzniku škody spolupodílel, nemá právo na plnění podle §24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Vzájemné žalobě vyhověl s odkazem na §451 obč. zák., neboť vzájemnou žalobou uplatněná částka byla žalobci poskytnuta bez právního důvodu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2018, č. j. 70 Co 251/2018-404, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, když se ztotožnil se skutkovými i právními závěry prvoinstančního soudu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání a současně navrhl odklad vykonatelnosti výroku I. rozsudku odvolacího soudu ve spojení s výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně s odůvodněním, že je osobou s vážným poškozením zdraví, ve stavu vigilního kómatu, nemá finanční prostředky ani reálnou možnost plnění přiznané soudem prvního stupně žalované uhradit. Jediným jeho příjmem jsou dávky státní sociální podpory, jež nezbytně potřebuje pro vlastní léčbu a udržení života. Rodinní příslušníci žalobce jsou zadluženi a v insolvenci, neboť hradí náklady jeho léčby, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Žalobce i celá jeho rodina se nachází ve velmi tíživé sociální situaci a neprodleným výkonem rozhodnutí by mu hrozila závažná újma.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
V souzené věci se reálná hrozba závažné újmy, jež by měla vzniknout dovolateli, a jež je nezbytným předpokladem vyhovění nároku na odklad vykonatelnosti, z obsahu dovolání nepodává. Dovolatel v návrhu neuvádí své majetkové poměry, a ty nevyplývají ani z obsahu spisu, kromě toho, že zdravotní stav odvolatele je vážný, vylučuje možnost získání finančních prostředků vlastní prací a zdrojem pravidelných příjmů žalobce jsou pouze dávky sociálního zabezpečení. Za této situace nelze dovodit reálnou hrozbu závažné újmy, jež by v případě výkonu rozhodnutí mohla žalobci vzniknout. Taková újma by žalobci nevznikla ani vymožením případně nespotřebované části plnění, jež bylo žalovanou žalobci poskytnuto (a jež má žalobce žalované vrátit na základě dovoláním napadeného rozhodnutí), neboť v případě pozdějšího zrušení vykonatelného rozhodnutí by mohla být napravena, když žalovaná je nepochybně solventní.
Nejvyšší soud proto žádost dovolatele o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 2. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu