ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2340.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 2340/2019-920
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: 1) I. D. , narozená XY, bytem XY, 2) L. N. , narozený XY, bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Pavlem Kužílkem, advokátem se sídlem Blahoslavova 72/4, Přerov, proti žalovanému: M. P. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem Dr. Skaláka 1447/10, Přerov, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 C 98/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 11. 2017, č. j. 1 Co 58/2017-654, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 11. 2017, č. j. 1 Co 58/2017-654, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Namítají-li dovolatelé, že soud prvního stupně opomněl provést jimi navržené důkazy, důsledkem čehož nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neuplatňují tím jediný možný dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci), nýbrž napadají správnost skutkových zjištění, jež však dovolacímu přezkumu nepodléhají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2361/2014, či ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4185/2015).
Uvádějí-li pak dovolatelé, že se odvolací soud nesprávně vypořádal s námitkou podjatosti soudkyně, jež rozhodovala ve věci v prvním stupni, potažmo že se jim nedostalo řádného poučení ve smyslu §118a odst. 1, 3 o. s. ř., uplatňují tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož žádná ze vznesených námitek nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu