Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 04.09.2019, sp. zn. 25 Cdo 2676/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2676.2019.2

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2676.2019.2
sp. zn. 25 Cdo 2676/2019-359 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci žalobkyně: M. K., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Zdeňkem Topinkou, advokátem se sídlem U Dětského domova 698/1, Praha 8, proti žalovanému: SVĚTLOV, stavební bytové družstvo , se sídlem Pod Světlovem 939, Bojkovice, IČO 00050130, o zaplacení 104.000 Kč s příslušenstvím a určení neexistence dluhu, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 3 C 97/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. 11. 2018, č. j. 59 Co 215/2018-315, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. 11. 2018, č. j. 59 Co 215/2018-315, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 10. 2017, č. j. 3 C 97/2013-202, ve výrocích o zamítnutí žaloby co do zaplacení částek 45.000 Kč, 54.000 Kč s příslušenstvím a 5.000 Kč a co do určení, že žalovaný neoprávněně u žalobkyně eviduje dluh 24.000 Kč, a o nákladech řízení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se po smrti bývalého manžela stala výlučnou nájemnicí družstevního bytu ve vlastnictví žalovaného, který však užíval jejich společný syn a žalobkyně se domáhala na žalovaném náhrady ušlého zisku z nájmu, vrácení bezdůvodného obohacení ze zaplaceného nájemného a náhrady nákladů advokátního zastoupení, neboť jí žalovaný neumožnil byt užívat. Oba soudy shodně uzavřely, že žalovaný pochybil při administrativě nákladů bytu, avšak uplatněné nároky měly směřovat vůči synovi žalobkyně, který byt užíval, nikoli vůči žalovanému, jenž na užívání bytu neměl vliv. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně – zastoupená advokátem – dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolatelka se domnívá, že dovolacím soudem má být (blíže neoznačená) právní otázka posouzena jinak. Námitky směřují proti posouzení příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného při administrativě nájemních smluv a škody vzniklé nemožností užívat nájemní byt. Dle dovolatelky se odvolací soud nevypořádal se všemi relevantními důkazy a nevzal v úvahu prokázané skutečnosti. Proto navrhla, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu a sám žalobě v plném rozsahu vyhověl, případně rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný považuje dovolání za bezpředmětné. Dovolání neobsahuje vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), nýbrž se vyžaduje zdůvodnění, která ze zákonem stanovených podmínek přípustnosti dovolání a čím konkrétně je naplněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Dovolatelka neurčila, který ze zákonem stanovených předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) má být naplněn, ani jej blíže nevymezila; o tuto náležitost již dovolání vzhledem k uplynutí dovolací lhůty nemůže být doplněno (srov. §241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Námitka, že blíže nevymezená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak (než jak učinil odvolací soud) zjevně neodpovídá žádnému z předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. Obsahem dovolání je pouze polemika se skutkovými závěry soudu prvního stupně a rekapitulace jednotlivých důkazů bez jakéhokoli přesahu do judikatury dovolacího soudu. Vymezení přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Pro absenci zákonem vyžadovaných náležitostí Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. 9. 2019 JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/04/2019
Spisová značka:25 Cdo 2676/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2676.2019.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:11/26/2019
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 3825/19
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26