ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3342.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3342/2019-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobce: A. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrou Vytejčkovou, advokátkou se sídlem Eliášova 467/28, Praha 6, proti žalovanému: L. P. , narozený XY, bytem XY, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného: 1) POTRAVINY VYSOČINA s. r. o., se sídlem Horní Holetín 69, Holetín, IČO 48152498, zastoupený JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem se sídlem Wilsonova 368, Hlinsko, a 2) Allianz pojišťovna, a. s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, IČO 47115971, o náhradu nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 148/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, č. j. 25 Co 124/2019-245, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, č. j. 25 Co 124/2019-245, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 2. 2019, č. j. 6 C 148/2017-212, se mění tak, že se připouští přistoupení POTRAVINY VYSOČINA s. r. o. se sídlem Horní Holetín, 69, Holetín, IČO 48152498, do řízení jako druhého žalovaného.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 20. 5. 2019, č. j. 25 Co 124/2019-245, Krajský soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 2. 2019, č. j. 6 C 148/2017-212, jímž okresní soud zamítl návrh žalobce na přistoupení společnosti POTRAVINY VYSOČINA s. r. o., se sídlem Horní Holetín, 69, Holetín, IČO 48152498, jako dalšího účastníka na straně žalovaného do řízení, v němž se žalobce domáhá náhrady újmy, kterou utrpěl při dopravní nehodě. Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že žalobce mohl již v okamžiku nehody zjistit, kdo je pasivně legitimován pro uplatnění tohoto nároku, neboť žalovaný byl řidičem nákladního automobilu označeného zřetelně názvem společnosti POTRAVINY VYSOČINA a návrhem na přistoupení této společnosti do řízení až v jeho průběhu se snaží nahradit nedostatek pasivní legitimace, který zde byl již v okamžiku zahájení řízení. Okresní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu z 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2007, podle něhož soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř., je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že návrhem na přistoupení dalšího účastníka žalobce obchází institut záměny účastníků podle §92 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud uzavřel, že o takovou situaci jde i v tomto případě, neboť žalobce navrhl přistoupení dalšího žalovaného až poté, kdy jej okresní soud vyzval k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání toho, že žalovaný způsobil dopravní nehodu mimo plnění svých pracovních povinností.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním žalobce. Jeho přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Procesní otázka se týká posouzení možnosti přistoupení dalšího žalovaného do řízení, při jejímž řešení se odvolací soud nevypořádal s judikaturou Nejvyššího soudu (např. s usnesením ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 673/2005, usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013 a usnesením ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5406/2014), podle níž při rozhodování o přistoupení dalšího žalovaného soud neřeší otázku věcné pasivní legitimace a závěr o ní učiní až v rozhodnutí ve věci samé. V dané věci žalobce při podání žaloby neměl žádný důvod se domnívat, že by měl být pasivně legitimován někdo jiný než žalovaný, nevěděl, že by žalovaný měl nehodu způsobit jako zaměstnanec v pracovním poměru. Je přesvědčen, že otázku pasivní legitimace lze uzavřít až v meritorním rozhodnutí po provedeném dokazování. Odvolací soud však učinil dosud provedeným dokazováním nepodložený závěr o výlučné pasivní legitimaci žalovaného. Žalobce se domáhal zrušení usnesení soudů obou stupňů.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Oba vedlejší účastníci navrhli odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné a souladné s relevantní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, neboť žalobci muselo být již v době dopravní nehody jasné, že žalovaný, který řídil nákladní chladící automobil zřetelně označený názvem provozovatele POTRAVINY VYSOČINA s. r. o., nekoná soukromou cestu, ale plní pracovní povinnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je podle §237 o. s. ř. přípustné pro posouzení otázky přípustnosti přistoupení dalšího účastníka do řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), které dovolatel uplatňuje jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Podle odstavce druhého téhož ustanovení na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006) zdůrazňovala ve vztahu k otázce přípustnosti přistoupení dalšího žalovaného nutnost zkoumat, zda nejde o situaci, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení zřejmě obchází institut záměny účastníků podle §92 odst. 2 o. s. ř. Některá novější rozhodnutí Nejvyššího soudu zastávají názor, že institut přistoupení umožňuje žalobci, aby odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další nebo proti jiné osobě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1363/2016 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2026/2005). Trvale pak nejen judikatura, ale též literatura zastává názor, že přistoupení dalšího účastníka do řízení nelze vyhovět, jestliže by se takový postup jevil nehospodárným. Odlišná situace nastává, jestliže žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník, který spolu s dosavadním žalobcem nebo žalovaným bude mít postavení nerozlučného společníka. V takovém případě není zpravidla důvod k tomu, aby soud přistoupení dalšího účastníka z důvodu procesní ekonomie nepřipustil (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 599 – 603). V nyní posuzované věci podle obsahu spisu žalobce podal žalobu proti žalovanému, o němž věděl, že zavinil dopravní nehodu, při které mu vznikla újma. V průběhu řízení se žalovaný bránil námitkou nedostatku své pasivní legitimace, žalobce však neměl postaveno najisto, že by škůdcem měl být jiný subjekt. Právní vztah řidiče k provozovateli nákladního automobilu nelze bez jakýchkoli pochybností dovodit jen z okolnosti, že je automobil označen firmou. Z procesního postupu žalobce pak nelze dovodit, že by choval úmysl vzít následně žalobu proti žalovanému zpět, také z ničeho nevyplývá, že by původní žalovaný neměl souhlasit s případnou záměnou podle §92 odst. 1 o. s. ř., pokud by ji žalobce navrhl. Zamítnutí návrhu na přistoupení dalšího žalovaného nelze v dané věci odůvodnit ani odkazem na procesní ekonomii. Soudní řízení sice má probíhat pokud možno hospodárně, tedy rychle a se snahou o co nejmenší náklady jak účastníků, tak státu, nicméně také má vést k požadovanému výsledku, jímž je ochrana soukromých práv účastníků. Požadavek respektování procesní ekonomie se nemusí vztahovat jen k samotnému tomuto řízení, nýbrž i k případnému dalšímu řízení, které by byl žalobce nucen vést samostatně, pokud by nebylo vyhověno jeho návrhu na přistoupení dalšího žalovaného. V novém řízení by část důkazů musela být prováděna znovu, což by bylo nehospodárné. V tomto případě by procesní postup soudů obou stupňů vedl k odepření soudní ochrany žalobcem tvrzenému právu. Odvolací soud vyložil §92 odst. 1 o. s. ř. nesprávně, neboť aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu mechanicky, aniž dostatečně vzal v úvahu konkrétní skutkové okolnosti případu, a aniž přihlédl k odlišnostem skutkových okolností této věci oproti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, zmíněnému okresním soudem, kde již při podání žaloby bylo nepochybné, že žalovaný nemůže být pasivně legitimován.
Dovolací soud proto podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu na přistoupení dalšího žalovaného, tak, že se podle §92 odst. 1 o. s. ř. připouští přistoupení POTRAVINY VYSOČINA s. r. o., se sídlem Horní Holetín, 69, Holetín, IČO 48152498, do řízení jako dalšího žalovaného.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože řízení bude pokračovat před soudem prvního stupně, který rozhodne o všech nákladech řízení včetně řízení dovolacího.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu