ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.342.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 342/2018-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobkyně: Česká pojišťovna a.s. , se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, proti žalovanému: Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Trutnov , se sídlem Volanovská 243, Trutnov, IČO 00529681, zastoupen JUDr. Josefem Seifertem, advokátem se sídlem Šimkova 1224/2, Hradec Králové, o 1.088.900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 108 C 45/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2017, č. j. 24 Co 125/2017-240, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalující pojišťovna uplatnila proti žalovanému nárok na vypořádání mezi společně a nerozdílně odpovědnými škůdci podle §439 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť z titulu pojištění odpovědnosti za škodu vyplatila za svého klienta Z. F. (vytvořil projekt a vykonával technický dozor) dvěma poškozeným vlastníkům náhradu za zřícení haly. Tím vstoupila do postavení tzv. spoluškůdce vůči žalovanému, který ke stavbě dodal nevhodné, resp. vadné, stavební prvky – dřevěné vazníky. Zatímco soud prvního stupně důvod k vypořádání neshledal s odůvodněním, že vazníky byly zhotoveny přesně podle pokynů a vzoru objednatele, odvolací soud odpovědnost žalovaného za škodu dovodil s odkazem na §637 odst. 1 a 2 obč. zák., podle nějž je zhotovitel díla povinen objednatele upozornit na nedostatky či nevhodnost objednatelem dodaného materiálu nebo jeho pokynů; vědomost žalovaného o nedostatcích vazníků byla v řízení prokázána. Odvolací soud nepovažoval nárok za promlčený, neboť žaloba byla podána před uplynutím tříleté promlčecí doby běžící od výplaty pojistného plnění.
Žalovaný v dovolání v prvé řadě napadá správnost posouzení otázky promlčení s poukazem na to, že hala se zřítila v roce 2001 a žaloba proti němu byla podána až v roce 2014, tedy více jak 12 let po škodní události a více než 18 let po zhotovení vazníků. Nerespektování objektivní lhůty promlčení vede podle něj k tomu, že subjekt, který způsobil škodu vadným plněním, by takto mohl být postihnut v časově neohraničeném období, což by zakládalo značnou právní nejistotu. I když mezi dovolatelem označenými událostmi je skutečně značný časový odstup, neznamená to automaticky závěr o promlčení nároku pojistitele na vypořádání; vliv na tyto časové souvislosti měla především délka předchozího soudního sporu mezi poškozenými a pojištěncem žalobkyně, na což ostatně dovolatel upozorňuje. Odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí při řešení otázky promlčení práva pojišťovny na nároky plynoucí z jejího vstupu do práv pojištěného (tzv. zákonná cesse) podle §33 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, aplikoval obecnou tříletou promlčecí dobu podle §101 obč. zák. Tato doba k uplatnění nároku u soudu počíná běžet od okamžiku, kdy právo mohlo být poprvé vykonáno, tedy od výplaty pojistného plnění poškozeným (dne 29. 9. 2011), jímž teprve pojistitel ze zákona vstupuje do práv klienta, za nějž plní (viz výslovná dikce uvedeného ustanovení); žaloba byla doručena okresnímu soudu 7. 5. 2014, tedy ještě v rámci tříleté promlčecí doby. K tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1468/2007, publikován pod C 7226 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“), a ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1098/2009, publikován pod č. 141/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „Sbírka“), které se sice zabývají zákonnou cessí podle §813 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004 (s modifikací o tzv. postižní nárok vůči osobě odpovědné za dopravní nehodu při plnění z garančního fondu), avšak jejich závěry se uplatní i v poměrech shodné právní úpravy podle §33 zákona č. 37/2004 Sb. (viz též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2027/2015, a ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1053/2015, č. 8/2018 Sbírky).
Napadá-li dovolatel správnost závěru, že hlavní příčinou zřícení haly byly vadné nosníky, zpochybňuje tak skutková zjištění, která dovolacímu přezkumu nepodléhají (srov. §237 a §241a odst. 1 o. s. ř. a z judikatury rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Soubor C 1025, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, Soubor C 9712). Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele, že soud při zjišťování skutkového stavu vycházel zejména z rozhodnutí a obsahů spisů v předchozích řízeních, jichž žalovaný nebyl účastníkem. Zákon umožňuje soudům při dokazování vycházet ze skutečností jim známých z úřední činnosti (srov. §121 o. s. ř.); podobně nezáleží na původu listin (např. znaleckých posudků), kterými se důkaz provádí, pokud byly získány zákonným způsobem a dokazování bylo provedeno v souladu s procesními předpisy. Dovolatel netvrdí, že by mu ve stávajícím řízení bylo znemožněno se vyjádřit k prováděným důkazům nebo že by mu např. bylo znemožněno provést důkazy v jeho prospěch. Není zřejmé, z čeho konkrétně dovozuje, že by byl v dokazování nezákonně znevýhodněn, přípustnost dovolání tedy nelze ani zde dovodit.
Konečně není rozhodující, zda žalovaný měl živnostenské oprávnění či potřebnou odbornost na tesařské práce. Úprava a splnění podmínek pro výkon odborné výdělečné činnosti je především otázkou veřejného práva, tedy jde o práva a povinnosti žalovaného vůči státu, nikoliv vůči osobě, jíž chybou při této činnosti způsobil újmu. Soukromoprávní úprava smlouvy o dílo neukládá objednateli povinnost prověřovat, zda zhotovitel naplnil zákonné předpoklady pro výkon jeho podnikání. Není ani povinen zjišťovat, zda má zhotovitel potřebnou odbornost a vybavení, neboť zhotovitel je oprávněn (nevylučuje-li to povaha díla) dát dílo provést na svoji odpovědnost třetí osobě. Spoluodpovědnost objednatele za vzniklou škodu lze v tomto případě shledat (podle §415 obč. zák.) pouze tehdy, použije-li dílo s vědomím, že je vadné, což v daném případě nebylo prokázáno. Tato námitka se tedy netýká otázky, na které je napadené rozhodnutí založeno.
Ze všech těchto důvodů nejsou námitky žalovaného způsobilé založit přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu