ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3454.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3454/2018-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. S. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Lenkou Mičanovou, advokátkou se sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti žalovanému: J. J. , advokát se sídlem XY, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 C 144/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2017, č. j. 56 Co 221/2017-34, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2017, č. j. 56 Co 221/2017-34, není přípustné podle §237 občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná procesněprávní otázka osvobození od soudních poplatků byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že čistý měsíční výdělek žalobce, jenž nevyživuje žádnou další osobu a za dojíždění do zaměstnání hradí 5.000 Kč měsíčně, činil v roce 2017 za měsíc březen 16.495 Kč, za měsíc duben 16.918 Kč a za měsíc květen 14.766 Kč. Uzavřel poté, že finanční, majetkové a osobní poměry žalobce neumožňují přiznat mu osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř., neboť okolnost, že je na jeho příjem vedena exekuce, nemůže znamenat zvýhodnění oproti jiným žadatelům s příjmy na úrovni částek, které žalobci zůstávají po odpočtu exekučních srážek. Výdaje s dojížděním do práce nejsou adekvátní jeho příjmům a nelze k nim proto přihlédnout při posuzování příjmových možností žalobce.
Nelze tudíž přisvědčit námitkám dovolatele, že by se odvolací soud nezabýval jeho sociálními a majetkovými poměry či nepřihlížel k výši jeho příjmů i množství disponibilních finančních prostředků s ohledem k zatížení exekucí. Dovolací soud má naopak za to, odvolací soud tyto okolnosti dostatečně zohlednil a dospěl-li poté na základě svých skutkových zjištění k závěru, že soudní poplatek, jehož výše v dané věci činila 2.414 Kč, neznamená ve srovnání s obdobnými případy překážku v přístupu k soudu, rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikované pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, publikované pod C 12973 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Námitky, které dovolatel uplatnil, tedy nemohou přípustnost dovolání založit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí, soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci rozhodne i o nákladech tohoto dovolacího řízení (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu