ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3982.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3982/2018-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: FICHNA – HUDECZEK a.s. , IČO 27765857, se sídlem Opavská 535/17, Píšť, zastoupená Mgr. Michalem Miturou, advokátem se sídlem Místecká 329/258, Ostrava, proti žalovanému: město Kravaře , IČO 00300292, se sídlem úřadu Náměstí 405/43, Kravaře, zastoupené Mgr. Lukášem Mrázkem, advokátem se sídlem Preslova 361/9, Ostrava, o 1 092 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 117 C 63/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2018, č. j. 57 Co 502/2017 - 152, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 730 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Michala Mitury.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 1 092 000 Kč představující zisk, který jí ušel v důsledku porušení povinností žalovaným, vyplývajících ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 4. 2018, č. j. 57 Co 502/2017-152, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 9. 2017, č. j. 117 C 63/2016 - 97, ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke státu a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze závěru o skutkovém stavu, jak jej učinil soud prvního stupně, že na základě výsledku výběrového řízení dne 10. 12. 2014 účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, v níž se žalobkyně zavázala vystavět pro žalovaného sportovní areál včetně technického zázemí, a žalovaný se zavázal zaplatit cenu díla ve výši 9 514 674 Kč včetně DPH. Provádění díla mělo být zahájeno do sedmi dnů od předání a převzetí staveniště, o čemž měl být pořízen protokol podepsaný oběma stranami, dílo mělo být ukončeno a předáno do 30. 5. 2015, žalovaný si vymínil právo odstoupit od smlouvy, jestliže nezíská dotaci na předmět díla ze státního rozpočtu. V řádu dnů po podpisu smlouvy zaměstnanec žalovaného žalobkyni sdělil, že žalovaný dosud neobdržel dotaci, po jejím obdržení bude žalobkyně vyzvána k převzetí staveniště. Staveniště nebylo žalobkyni předáno, žalobkyně podle smlouvy neprovedla žádné práce, žalovaný dne 8. 6. 2015 uzavřel totožnou smlouvu o dílo (s výjimkou ceny, která byla přibližně o 4 500 Kč nižší) se společností Ostravské stavby a.s., která dílo provedla a předala žalovanému v prosinci 2015. Žalobkyně dne 8. 3. 2016 vyzvala žalovaného k zaplacení ušlého zisku ve výši 1 000 000 Kč, dopisem ze dne 30. 3. 2016 sdělil žalovaný žalobkyni, že odstupuje od smlouvy o dílo, protože nezískal dotaci ze státního rozpočtu. Dne 4. 4. 2016 uzavřel žalovaný s poskytovatelem dotace smlouvu o poskytnutí dotace z rozpočtu regionální rady na revitalizaci sportovního areálu Kravaře a pro výdaje vynaložené na projekt v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015. Možnost získání dotace byla podmíněna provedením nového výběrového řízení na zhotovitele stavby, k předložení cenové nabídky byla vyzvána mimo jiných dodavatelů i žalobkyně. Zisk žalobkyně, kterého by na základě uzavřené smlouvy o dílo dosáhla, kdyby dílo zhotovila, činil 1 092 000 Kč. Znalecký ústav při stanovení výše zisku vycházel z uzavřené smlouvy o dílo včetně rozpočtu, z kalkulační analýzy žalobkyně a další společnosti se shodným předmětem podnikání. Uzavřel, že zisk ve výši 1 092 000 Kč (13,89 %) lze považovat za přiměřený, jestliže míra zisku u stavebních společností obdobného charakteru se pohybuje v rozpětí 15 – 25 %. Odvolací soud posoudil nárok žalobkyně shodně se soudem prvního stupně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a shledal (stejně jako soud prvního stupně) požadavek žalobkyně na náhradu ušlého zisku důvodným, protože byly splněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu: porušení smluvní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost. Žalovaný žalobkyni nepředal staveniště coby nutný předpoklad zhotovení díla, ač k tomu byl vyzván, uzavřel totožnou smlouvu s třetí osobou, ač byl vázán původně uzavřenou smlouvou (§1759 o. z.), předal staveniště třetí osobě a umožnil tak zhotovení díla třetí osobou (§2913 o. z.). Škoda spočívá v ušlém zisku (§2952 o. z.), kterého by se žalobkyni dostalo nebýt porušení povinností žalovaným. Škoda žalobkyni vznikla okamžikem dokončení díla třetí osobou, protože tímto okamžikem se stala povinnost žalobkyně zhotovit dílo nesplnitelnou a došlo k zániku závazku (§2006 odst. 1 o. z.). Smlouva tudíž zanikla pro nemožnost plnění a nebylo již možné od ní odstoupit v březnu 2016.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. dovozuje z nesprávného právního posouzení procesní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky provedení důkazu znaleckým posudkem podle §127a o. s. ř. a jeho hodnocení. Vytýkal odvolacímu soudu, že mechanicky převzal závěry znaleckého posudku, ač posudek předložený žalobkyní nesplňoval ani formální ani obsahové náležitosti posudku a znalec neměl potřebnou odbornost k podání posudku. Dovolatel dále vytýká odvolacímu soudu, že neaplikoval správně §2913 o. z., opomněl vyložit zákonné podmínky vzniku nároku na náhradu škody s přihlédnutím k požadavku předvídatelnosti vzniku škody škůdcem (dříve §379 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Vyzval-li žalovaný žalobkyni k účasti v novém výběrovém řízení, nemohl předvídat, že by mohlo dojít ke vzniku škody na straně žalobkyně. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání žalovaného a žádala přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Procesní postup při provádění důkazu znaleckým posudkem stanoví §127 a §127a o. s. ř. Zpravidla bude znalec podávat posudek písemně s tím, že soud následně znalce při jednání vyslechne. V odůvodněných případech se však soud může spokojit pouze s písemným posudkem bez následného výslechu znalce. O takový případ jde obecně vzato tehdy, lze-li důvodně předpokládat, že k doplnění nebo objasnění posudku nebudou vznášeny dotazy, popř. nemůže-li výslech znalce objasnit zkoumanou problematiku více, než se stalo v písemném posudku. Nikdy však není vyloučeno, aby soud dodatečně nařídil výslech znalce, pokud to bude zapotřebí vzhledem k obsahu písemného posudku nebo k jiným okolnostem uváděným účastníky řízení. Zejména vzniknou-li soudu o správnosti nebo úplnosti posudku pochybnosti, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Ovšem i v případě, kdy soud sám o správnosti písemného vyhotovení znaleckého posudku pochybnosti nemá, musí znalce při jednání vyslechnout, pokud některý z účastníků vznáší proti závěrům znalce podstatné (odůvodněné) výhrady (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009). Nestačí ale pouhé tvrzení o nesprávnosti znaleckého posudku, účastník musí uvést konkrétně, v čem jeho výhrady spočívají (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3941/2011). Nepovede-li výslech znalce k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. Stejně soud postupuje v případě znaleckého posudku předloženého účastníkem řízení v souladu s §127a o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014, rozsudek ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, usnesení ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007). V projednávané věci byli zpracovatelé znaleckého posudku vyslechnuti a dospěl-li odvolací soud k závěru, že není důvod ke zpracování revizního znaleckého posudku, že předložený znalecký posudek má veškeré zákonné náležitosti, je opatřen doložkou podle §127a o. s. ř., jeho závěry se jeví jako logické a úplné, je jeho závěr v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. V řízení nenastala situace, kdy by soud měl pochybnosti o správnosti posudku, závěr posudku nebyl v rozporu s jinými v řízení provedenými důkazy. Znalec v posudku nečinil závěry právní povahy, které by soud mechanicky převzal. Námitka dovolatele týkající se postupu soudu při provádění důkazu znaleckým posudkem tak není opodstatněná a přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá.
Zpochybňoval-li žalovaný závěr odvolacího soudu o splnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu ve formě ušlého zisku včetně existence příčinné souvislosti, protože soud nevzal v úvahu výzvu žalovaného adresovanou žalobkyni k účasti na novém výběrovém řízení, postrádají jeho námitky charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Poukazoval-li dovolatel na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3202/2013, není jeho odkaz případný, v namítaném rozhodnutí Nejvyšší soud poukázal na právní teorii, podle níž je předvídatelnost vzniku škodního následku základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti kauzálního nexu, tj. že musí být v silách škůdce předvídat, že jeho jednání bude mít za následek danou škodu, a dále dospěl k závěru, že požadavek předvídatelnosti vzniku škody je nutno posuzovat k okamžiku vzniku povinnosti, kterou škůdce porušil. Již soud prvního stupně se zabýval námitkou žalovaného o nepředvídatelnosti vzniklé škody a vyložil, že ušlý zisk vyplývá z konkrétní smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky, v níž byla dohodnuta cena díla, a pro žalovaného byl tudíž vznik škody včetně její výše v okamžiku, kdy porušil své povinnosti ze smlouvy, zcela předvídatelný. Odvolací soud s těmito závěry soudu prvního stupně souhlasil, i když ve svém rozhodnutí argumentaci ohledně předvídatelnosti vzniku škody znovu neopakoval. Jeho závěr o předvídatelnosti vzniku škody žalovaným a o existenci všech zákonných předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu tudíž odklon od rozhodovací praxe dovolacího soudu nepředstavuje.
Ze shora uvedeného vyplývá, že z pohledu uplatněného dovolacího důvodu nejsou předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. splněny. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. a dovolání jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 12 700 Kč podle §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalovaného, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty (2 730 Kč) podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 15 730 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu