ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3988.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3988/2018-274
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: I. L. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/30, 110 00 Praha 1, proti žalované: M., se sídlem XY, IČO XY, zastoupená Mgr. Jiřím Urbánkem, advokátem se sídlem Na Kozačce 1289/7, 120 00 Praha 2, o ochranu osobnosti , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 147/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2018, č. j. 22 Co 65/2018-245, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení 4.114 Kč k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. 3. 2018, č. j. 28 C 147/2016-210, žalované uložil, aby na titulní straně deníku Lidové noviny minimálně na ploše jedné čtvrtiny tiskové strany uveřejnila omluvu žalobci následujícího znění: „XY I. L.: Dne XY jsme v Lidových novinách uveřejnili článek pod titulkem „XY “. Tento titulek však byl ve vztahu k panu I. L. nepravdivý, klamavý a zavádějící. V případě v článku popisovaném, který Policie ČR označila jako tzv. operaci XY, nebyl I. L. z ničeho obviněn a kolem jeho osoby se nerozvětvovala jakákoliv korupční kauza. Tímto se panu I. L. omlouváme. M..“. Dále žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy 100.000 Kč a nahradit mu náklady řízení. Co do částky 1.900.000 Kč žalobu zamítl. Konečně žalované uložil nahradit náklady řízení státu. Vzal za prokázané, že žalovaná dne 15. 10. 2015 v deníku Lidové noviny uveřejnila článek s titulkem „XY “ (dále jen Článek), a podtitulkem „ XY řízená olomouckým vrchním státním zástupcem Ivo Ištvanem, namířená proti členům elitních bezpečnostních sborů, prorůstající politikou i byznysem až k exministru vnitra I. L. se začíná rozpadat do několika příběhů“, jehož internetová verze byla uveřejněna na serveru www.lidovky.cz , a v němž informovala o tom, že u žalobce byly v souvislosti s policejním vyšetřováním v rámci tzv. XY (dále též jen „kauza“) provedeny domovní prohlídky, prohlídka bankovní schránky, přičemž mu byly zabaveny pro účely trestního řízení listiny a nosiče dat, a podal vysvětlení na policii. V Článku bylo uvedeno, že po provedené prohlídce nebyl nikdo zadržen a „kromě L. pak, pokud policie nenajde něco zásadního v zabavených dokumentech, vyváznou bez obvinění i další postavy, na které se při zásahu Š. parta zaměřila“. Proti žalovanému nebylo vzneseno v souvislosti s vyšetřováním zmíněné kauzy žádné obvinění. Žalobce je osobou veřejně činnou, advokátem, představitelem vysoké školy XY., zakladatelem a předsedou několika správních rad nadací a občanských sdružení. Podle obvodního soudu byl Článkem vyvolán ve veřejnosti dojem, že žalobce je přímo spojen s korupční kauzou, že je její ústřední postavou, čímž žalobce utrpěl újmu v soukromém i profesním životě. Obvodní soud proto s odkazem na §11 a §13 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), žalované uložil, aby na titulní straně Lidových novin uveřejnila omluvu žalobci a aby mu nahradila nemajetkovou újmu v částce 100.000 Kč, kterou obvodní soud shledal za tento zásah do osobnostních práv žalobce přiměřeným finančním zadostiučiněním.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 7. 2018, č. j. 22 Co 65/2018-245, změnil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujících výrocích tak, že žalobu zamítl. Vyšel z obvodním soudem zjištěného (a mezi účastníky nesporného) skutkového stavu, který doplnil o zjištění konkrétního obsahu Článku, jakož i ostatních článků, které v tisku i na internetu od XY až do XY informovaly o kauze XY. Vzhledem k datu uveřejnění Článku v roce 2015 posoudil uplatněný nárok po právní stránce podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), nikoli podle zákona č. 40/1964 Sb. (srov. §3028 odst. 1 o. z.), s tím, že ani předchozí právní úprava by nevedla k odlišným závěrům. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná nezasáhla neoprávněně do osobnostních práv žalobce (§81 o. z.), neboť svým jednáním nerealizovala svobodu projevu (zaručenou čl. 17 Listiny základních práv a svobod) excesivním způsobem, a tudíž jí nevznikla povinnost odčinit nemajetkovou újmu žalobci podle §2956 o. z.
Odvolací soud vysvětlil, že uveřejnění informací osobní povahy nemusí představovat vždy neoprávněný zásah do osobnostních práv člověka, kterého se informace týkají. Nebude tomu tak v případě, že informace (byť vyznívající negativně) jsou pravdivé, jejich publikování je ve veřejném zájmu a je projevem práva na svobodu slova (které převažuje v konkrétním případě nad právem jednotlivce na ochranu soukromí), a forma, jíž jsou informace podány, je přijatelná pro daný druh informace a povahu konkrétního sdělovacího prostředku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99). Též postavení osoby, jíž se kritika či uveřejněné informace týkají, má význam pro hodnocení přijatelnosti zásahu do jejích osobnostních práv. Jde-li o osobu veřejného zájmu, je důvodné očekávat, že bude akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03). Při zprostředkování informací týkajících se trestních řízení je nezbytné, aby autor respektoval presumpci neviny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13).
V tomto případě odvolací soud zdůraznil, že titulek Článku nelze vnímat a hodnotit odděleně od obsahu Článku samotného, jakož i od ostatních článků, které byly na toto téma před i po XY žalovanou uveřejněny. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná dne XY na serveru www.lidovky.cz uveřejnila žalobcovo vyjádření pod titulkem „XY. Přečtěte si vyjádření exministra L. k akci XY“.
Pokud jde o formu zveřejněných informací a jejich pravdivost, pak titulek sám nevyznívá nutně v závěr, že žalobce je středobodem korupční aféry a takový význam už vůbec nemůže mít ve spojení s obsahem Článku a ostatními informacemi, které žalovaná o kauze přinesla, když týž den žalovaná na webu www.lidovky.cz uveřejnila článek, jehož titulek výslovně uvádí, že „XY..“ a v Článku samotném je uvedeno, že žalobce obviněn nebyl. Označení kauzy „XY.“ bylo podle odvolacího soudu přípustnou mediální zkratkou, přijatelnou zejména proto, že I. L. byl veřejně nejznámější osobou z těch, jejichž aktivitám se kauza věnovala. Označení kauzy coby korupční bylo také zcela namístě, vzhledem k tomu, že bylo šetřeno zneužívání pravomoci veřejných činitelů a poskytování/přijímání úplatků. Informace, že u žalobce byly provedeny domovní prohlídky, při nichž mu byly zabaveny listiny a jiné nosiče dat, a že žalobce podával vysvětlení na policii, byly konstatováním skutečnosti a byly pravdivé. Žalobce dovozoval zásah do svých osobnostních práv také z podtitulku Článku, podle nějž operace, namířená proti členům elitních bezpečnostních sborů, prorůstající politikou i byznysem až k exministru vnitra I. L. se začíná rozpadat do několika příběhů. Odvolací soud konstatoval, že i tato informace je postavena na pravdivostním základu, neboť bylo šetřeno podezření z korupce mezi členy bezpečnostních sborů a podnikatelů se vztahem k politikům (jedním z podezřelých byl žalobcův blízký přítel a obchodní partner I. K.) a z účasti na trestné činnosti byl policií podezírán i žalobce, přičemž se jednalo o několik souvisejících případů.
Dle odvolacího soudu bylo informování o kauze XY ve veřejném zájmu (převažujícím právo žalobce na ochranu jeho soukromí), neboť toto vyšetřování směřovalo k odhalení závažné trestné činnosti. Zveřejnění informací ohledně žalobce bylo odůvodněno nejen tím, že orgány činné v trestním řízení objektivně prováděly shora popsané úkony přípravného řízení trestního vůči žalobci, ale také tím, že celá kauza se týkala korupce v rámci resortu vnitra, který byl žalobcem, coby ministrem vnitra, v nedávné minulosti řízen. Toto postavení žalobce, jakož i jeho současné profesní i občanské aktivity, jsou důvodem, pro který by měl být schopen akceptovat větší míru zájmu společnosti o jeho život a aktivity, než by bylo důvodné očekávat u osoby, která není veřejnosti známa a na veřejném životě se nepodílí, ani v nedávné minulosti nepodílela. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná nejen nepředjímala, že by žalobce byl vinen trestným činem, ale informovala o tom, že žalobce nebyl obviněn. Z použití ne zcela neutrálního slovního spojení „vyváznout bez obvinění“ (které může připouštět i různé spekulace o důvodu tohoto „vyváznutí“) nelze dovozovat porušení presumpce neviny žalovanou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva v judikatuře dosud neřešené. Dovolacímu soudu předložil k posouzení otázku, zda bylo přípustným zásahem do jeho osobnostních práv, pokud žalovaná den poté, co u něj byla provedena domovní prohlídka a jen na základě skutečnosti, že tato domovní prohlídka proběhla, aniž by k tomu měla k dispozici nějaké důkazy, uveřejnila tvrzení, že kolem jeho osoby se rozvětvuje korupční kauza. To vše i přesto, že v té době orgány činné v trestním řízení ještě veřejnosti neposkytly informace ve smyslu §8a zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „trestní řád“), a žalovaný, vůči němuž následně ani nebylo vzneseno obvinění, nemohl na uveřejněnou informaci reagovat z důvodů vymezených v §8b odst. 1 trestního řádu i z důvodu poskytování součinnosti orgánům činným v trestním řízení. Žalobce nezpochybňuje právo žalované informovat veřejnost o postupu orgánů činných v trestním řízení, pokud však tyto orgány ještě neposkytly informace o důvodech svého postupu, není přípustné, aby osobu, u které probíhá jen domovní prohlídka, označila za osobu, okolo níž se rozvětvuje korupční kauza. Toto slovní spojení je podle žalobce nepodloženým a zavádějícím tvrzením o míře zapojení žalobce do dané kauzy, kterým žalovaná porušila presumpci neviny, a to jen na základě příkazu k domovní prohlídce, jímž nemůže být a není rozhodnuto o vině. Soud měl podle žalobce přihlédnout k tomu, že trestní řízení je v přípravné fázi neveřejné. Žalobci v přiměřené a včasné reakci na Článek bránil zákaz poskytovat informace sdělené orgány činnými v trestním řízení, plynoucí z §8b odst. 1 trestního řádu, jímž byl vázán. Kromě toho se sdělovacími prostředky nemohl hovořit ani fyzicky, neboť poskytoval nezbytnou součinnost orgánům činným v trestním řízení. Ke dni publikace Článku proto žalobce neměl možnost se veřejně bránit. V souvislosti se závěrem odvolacího soudu, že titulek je třeba hodnotit v souvislosti s obsahem Článku, klade žalobce otázku, nakolik mohla údaj o zapojení žalobce do korupční kauzy napravit věta, že žalobce „vyvázne“, jestliže se v zabavených dokumentech nenajde nic zásadního. Podle žalobce tento dodatek naopak zesílil negativní vyznění Článku ve vztahu k žalobci. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1413/2012 ze dne 15. 11. 2012 žalobce vyjádřil názor, že poskytují-li soudy ochranu před neoprávněným zásahem do osobnosti osobám obžalovaným v trestním řízení, jako tomu bylo v citovaném případě, tím spíše by měla být poskytnuta ochrana před difamujícím vyjádřením osobě, která nebyla ani obviněna, pouze u ní proběhly domovní prohlídky. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na dosud neřešené otázce hmotného práva. Odvolací soud konstatoval, že sdělení žalované o probíhající operaci XY a o úkonech, které se v jejím rámci týkají žalobce, odpovídalo pravdě. Význam postavení žalobce coby osoby veřejného zájmu i posouzení formulace titulku Článku i ostatních informací v něm uvedených bylo hodnoceno v souladu s dosavadní judikaturou. Žalobce se snaží dovozovat, že ustálená judikatura ke způsobu informování o průběhu trestních řízení se vztahuje jen na informace o osobách, které již byly obviněny nebo obžalovány a není použitelná v případě osob, jež nemají procesní postavení obviněného nebo obžalovaného. Žalovaná je přesvědčena, že závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 577/13 se vztahují i k informování o trestních věcech ve vztahu k osobám, jež obviněny nebo obžalovány nebyly. V daném případě odvolací soud hodnotil Článek v intencích citovaného nálezu a uzavřel, že žalovaná v něm nepředjímala závěr o vině, použité formulace odpovídají specifikům běžného periodického tisku, který důvodně přistupuje k určitým zjednodušením (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99), a v kontextu celého obsahu Článku ani vyznění jeho titulku není namístě interpretovat způsobem, který by zasáhl do osobnostních práv žalobce nepřípustným způsobem, a to i s přihlédnutím k tomu, že je žalobce osobou veřejného zájmu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle §237 o. s. ř. pro posouzení otázky, zda je neoprávněným zásahem do osobnostních práv uveřejnění informace o úkonech prováděných v rámci trestního řízení den po provedení domovních prohlídek, dříve než orgány činné v trestním řízení poskytnou informace podle §8a trestního řádu. Dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odstavce druhého téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.
Podle §2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.
Podle §8a odst. 1 trestního řádu při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen ( §2 odst. 2 ). V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.
Podle §8a odst. 3 trestního řádu orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím prostředkům; poskytnutí informací odepřou z důvodů ochrany zájmů uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní zástupce právo poskytnout informace o určité trestní věci, může je policejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.
Podle §8b odst. 1 trestního řádu osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle §8a odst. 1 věty druhé, pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům. O tom musí být tyto osoby poučeny.
V projednávané věci dovolací soud vychází ze shora popsaných skutkových zjištění soudů obou stupňů (skutková zjištění podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolacímu přezkumu nepodléhají), o nichž mezi účastníky není sporu. Odvolací soud zjištěný skutkový stav z pohledu ochrany vážnosti, cti a dobré pověsti žalobce, jakožto bývalého ministra vnitra a osoby i v současnosti veřejně činné posoudil dle správných zákonných ustanovení, která vyložil v souladu s ustálenou judikaturou.
Přihlédl k tomu, že žalovaná poskytla žalobci prostor k vyjádření dne 4. 11. 2015, čímž mohl být škodlivý následek sporných výroků efektivně minimalizován (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 367/03, či nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05), informace v Článku, týkající se žalobce, shledal konstatováním skutečností založených na pravdivostním základu, způsob, jímž byly tyto informace formulovány, shledal přijatelným zjednodušením a znění titulku (který podle formulace žalobního petitu žalobce zjevně pokládal za rozhodující zásah do svých osobnostních práv) shledal s přihlédnutím k obsahu celého Článku i k obsahu dalších v té době žalovanou uveřejněných článků k této kauze opodstatněnou mediální zkratkou ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99. Uzavřel, že žalovaná obsahem Článku ani jeho titulku samotného neporušila presumpci neviny a nezpronevěřila se zásadám požadovaným Ústavním soudem v nálezu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13. Odvolací soud uvážil, že žalobce je osobou veřejně činnou, bývalým ministrem vnitra, že kauza se týká resortu ministerstva vnitra a osob, které byly do svých funkcí v resortu uvedeny v době, kdy žalobce úřad ministra zastával. V této souvislosti odvolací soud správně vyšel ze zásady, že hranice přijatelné kritiky jsou adekvátně širší u politiků (resp. též ostatních osob veřejně činných), než u soukromé osoby (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 367/03). Na rozdíl od posledně jmenované, osoba veřejně činná nevyhnutelně a vědomě předkládá široké veřejnosti ke kontrole každé své slovo a každý svůj čin, a proto musí projevit vyšší stupeň tolerance. Je třeba trvat na tom, že ochrana osobnosti se vztahuje i na politiky (resp. i na ostatní veřejně činné osoby), dokonce i tehdy, kdy nejednají jako soukromé osoby, avšak v takových případech požadavek zmíněné ochrany musí být poměřován ve vztahu k zájmu na otevřené diskusi o politických tématech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2591/2011). Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/03 věcí veřejnou jsou: agenda státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, to jest například činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů. Uzavřel-li odvolací soud, že informování o operaci XY je poskytování informací o věcech veřejných, učinil tak v souladu s uvedenou judikaturou. Jestliže žalobce namítal, že závěry odvolacího soudu ve shora uvedených otázkách jsou v rozporu se stávající judikaturou, nebyly jeho námitky důvodné, a tudíž nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Za situace, kdy dovolacímu přezkumu nepodléhá správnost závěrů odvolacího soudu o oprávněnosti podání informace, zabýval se dovolací soud otázkou, zda na správnost rozhodnutí odvolacího soudu má vliv okolnost, že Článek byl žalovanou uveřejněn krátce po započetí úkonů orgány činnými v trestním řízení, a dospěl k závěru, že nikoli. Sdělovací prostředky nejsou povinny vyčkávat s informováním veřejnosti o trestním řízení, dokud se orgány činné v trestním řízení samy nerozhodnou podat o své činnosti informace podle §8a trestního řádu. Samy orgány činné v trestním řízení pak podle citovaných ustanovení trestního řádu dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 1521/12). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne14. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 2155/16 „adresátem právní normy uvedené v §8b odst. 1 trestního řádu mohou být pouze ty osoby, kterým orgány činné v trestním řízení poskytly informace, na něž se vztahuje zákaz zveřejnění podle §8a odst. 1 téhož zákona“. Z toho plyne, že jiné informace, než ty, na které se vztahuje zákaz zveřejnění dle §8a odst. 1 trestního řádu, mohou být zveřejněny jak orgány činnými v trestním řízení, tak osobami, které jsou na trestním řízení účastny. Ustanovení §8b trestního řádu pak jen osobám, jimž byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na něž se vztahuje zákaz zveřejnění podle §8a odst. 1 věty druhé trestního řádu (pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem), zakazuje tyto informace dále komukoli poskytnout. Tato ustanovení nezakazují tomu, u koho byla provedena domovní prohlídka, uveřejnit tvrzení, která nezískal od orgánů činných v trestním řízení, a která mají veřejnosti sdělit, že se nedopustil ničeho nezákonného. Žalobci tedy v účinné reakci na uveřejněný Článek nebránilo ustanovení §8b trestního řádu, ani to, že orgány činné v trestním řízení v době uveřejnění Článku ještě samy nezveřejnily své vlastní informace o kauze. Žalobce netvrdí, kterými konkrétními informacemi by se mohl v očích veřejnosti očistit, nebýt ustanovení §8b odst. 1 trestního řádu, navíc, jak shora uvedeno, muselo by se jednat o informace, které mu byly předány orgány činnými v trestním řízení. Uplatněný dovolací důvod tudíž není naplněn.
Nejvyšší soud proto podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty jsou představovány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby 3.100 Kč dle §9 odst. 4 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) a §7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta 300 Kč dle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ze součtu shora uvedených částek, celkem 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu