ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4430.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 4430/2018-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: L. J. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Josefem Chaloupeckým, advokátem se sídlem Štefánikova 203/23, Praha 5, proti žalované: M & M reality holding, a. s. , IČO 27487768, se sídlem Krakovská 1675/2, Praha 1, zastoupená Mgr. Petrem Harmečkem, advokátem se sídlem Macharova 302/14, Ostrava, o 856.479,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 258/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, č. j. 20 Co 149/2018-192, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce podal dovolání proti rozsudku ze dne 31. 5. 2018, č. j. 20 Co 149/2018-192, jímž k odvolání žalované Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 7. 2017, č. j. 41 C 258/2015-138, tak, že žaloba se ohledně částky 530.000 Kč s příslušenstvím zamítá, potvrdil jej k odvolání žalobce ve výroku, jímž byla žaloba ohledně částky 326.479,60 Kč zamítnuta, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve sporu o náhradu škody z tvrzeného porušení smlouvy o zprostředkování a poskytování služeb, jíž se žalovaná realitní kancelář dne 11. 6. 2013 zavázala zajistit žalobci příležitost uzavřít kupní smlouvu se zájemcem o koupi jeho nemovitosti zatížené zástavním právem, vyšel odvolací soud ze zjištění, že žalovaná zájemce našla a dne 17. 9. 2013 s ním uzavřela smlouvu o rezervaci a poskytnutí součinnosti ke koupi žalobcovy nemovitosti za 1 630 000 Kč. Nabízenou nemovitost dal ovšem věřitel žalobce v mezidobí do dražby, při níž k prodeji nedošlo. Přestože žalovaná ujistila žalobce, že se s jeho věřitelem dohodne, aby další dražba neproběhla, dne 31. 10. 2013 vydražila nemovitost třetí osoba za nejnižší podání 1 100 000 Kč a následně ji prodala zájemci z rezervační smlouvy za 1 630 000 Kč, což žalovaná žalobci zamlčela. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že žalovaná porušila smluvní povinnost sdělovat žalobci informace důležité pro splnění účelu dohody, avšak není vztah příčinné souvislosti mezi tím, že mu nesdělila vyjádření věřitele, že trvá na dražbě, a tím, že žalobce nemohl prodat nemovitost zájemci. Uzavření kupní smlouvy totiž bránila existence zástavního práva a okolnost, že již v době uzavření rezervační smlouvy probíhala nedobrovolná dražba. Žalovaná nemohla konání dalšího kola dražby nijak ovlivnit a to, co žalobci v tomto směru sdělila, nemohlo mít vliv na dražbu a její další průběh. Možnost žalobce uzavřít kupní smlouvu tedy byla zmařena tím, že žalobcův věřitel trval na provedení dražby, a nikoliv jednáním žalované. Tvrzení žalobce, že by si za účelem odvrácení dražby vzal další úvěr, pak odvolací soud posoudil jako spekulativní a účelové s ohledem na to, že potvrzení GENIUS Finance, a. s., předložené žalobcem není věrohodné a nadto není důkazem o tom, že by žalobci byl ve velmi krátké době poskytnut téměř dvoumilionový úvěr.
Otázka existence příčinné souvislosti, kterou žalobce vymezuje v dovolání, je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, C. H. Beck, dále jen „Soubor“), neboť v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Posouzení vztahu příčinné souvislosti ve sporu o náhradu škody má charakter právní otázky jen tam, kde soud řeší, mezi jakými okolnostmi má být tento vztah dovozován, zatímco posouzení, zda mezi nimi skutečně existuje, je věcí skutkovou (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 1025 a C 5514). Dovolatel nezpochybňuje právní názor, že porušení smluvní povinnosti ze strany žalované nebylo bezprostřední příčinou, proč mu ušel zisk ze zamýšlené kupní smlouvy, zpochybňuje pouze skutkové okolnosti, na nichž odvolací soud vybudoval svůj závěr, že žalobce bez ohledu na počínání žalované nebyl schopen odvrátit prodej své nemovitosti v dražbě. Uplatněné námitky proto nesměřují proti právnímu posouzení otázky odpovědnosti za škodu, ale proti zjištěnému skutkovému stavu věci, čímž ovšem přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nelze (srov. §241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.).
Na dovolatelem vymezené procesní otázce, „zda soud může označit provedený důkaz za nevěrohodný, aniž přitom provede jiný navržený důkaz, jímž si může svůj závěr o věrohodnosti provedeného důkazu ověřit“, pak rozhodnutí odvolacího soudu nestojí, neboť ten dovodil nereálnost získání finančních prostředků z konkrétních okolností a časových souvislostí případu a z finanční situace žalobce, nikoliv pouze z nedůvěryhodnosti potvrzení GENIUS Finance, a. s., že by mu poskytla úvěr. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. přitom může být založena jen pro takovou otázku, na níž byl výrok odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4184/2013). Tvrdí-li žalobce v dovolání, že disponoval v předmětné době dalšími nemovitostmi, jimiž mohl úvěr zajistit, fakticky tak polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu a činí skutkové námitky, které rovněž nemohou založit přípustnost dovolání. Protože přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nelze na základě uplatněných dovolacích námitek dovodit, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1, odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 11. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu