ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4438.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 4438/2018-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce: B. H. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5, proti žalované: VSACAN TOUR, s. r. o. , se sídlem Dolní náměstí 344, Vsetín, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč , vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 11 C 114/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2018, č. j. 71 Co 110/2018-64, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2018, č. j. 71 Co 110/2018-64, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. 12. 2017, č. j. 11 C 114/2017-13, jímž byla žaloba odmítnuta pro nejasnost skutkových tvrzení, a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že skutková tvrzení žalobce dostatečně nevymezují předmět řízení, aby bylo žalobu možné projednat. Z podání žalobce nevyplývá, jaká konkrétní tvrzení nebo výroky žalované (ať již nepravdivá či dehonestující) činí žalobce předmětem řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má být přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „hmotného“ práva, zda v případě žaloby na náhradu nemajetkové újmy musí poškozený exaktně popsat všechny skutečnosti, na jejichž základě k ní došlo, i když mu nejsou známy. Dle dovolatele tuto otázku odvolací soud nesprávně právně posoudil. V postupu nižších soudů spatřuje přepjatý formalismus, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu či okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby o zaplacení částky nepřesahující 50 000 Kč, není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017) dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2449/2015, uveřejněné pod číslem 27/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Dovolání žalobce tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nad rámec potřebného odůvodnění lze dodat, že ačkoli dovolatel vymezuje konkrétní právní otázku, jejíhož řešení se na dovolacím soudu domáhá, neuvádí který z předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. uplatňuje. V této části proto dovolání trpí vadou, pro kterou není možné v řízení pokračovat, což by bylo postačujícím důvodem pro odmítnutí dovolání (§241a odst. 2, §241b odst. 3 věta první, §243c odst. 1 o. s. ř., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu