ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4502.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 4502/2018-506
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobce: P. T. , narozen XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalovaným: 1) Energetické opravny, a. s. , se sídlem Prunéřov 375, Kadaň, zastoupená JUDr. Tomášem Kalabusem, advokátem se sídlem Pražákova 1008/69, Brno, 2) B&C METAL s. r. o. , se sídlem Radošovce 403, Slovenská republika, IČO 45316660, zastoupená JUDr. Ľubomírem Vankem, advokátem se sídlem Bratislavská 3004/2, Hodonín,
a 3) ČEZ, a. s. , se sídlem Duhová 1442/2, Praha 4, zastoupená JUDr. Petrem Goláněm, advokátem se sídlem Karlovo nám. 32/26, Třebíč, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 10/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2018, č. j. 17 Co 209/2017-466, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2018, č. j. 17 Co 209/2017-466, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 6. 2017, č. j. 16 C 10/2015-407, jímž byla zamítnuta žaloba na náhradu škody na zdraví z úrazu, žádnému účastníku přiznána náhrada nákladů řízení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce jako OSVČ vykonával pomocné práce pro žalované 1) a 2) při opravě kotelny elektrárny Hodonín na základě objednávky žalované 3). Pomáhal při stavbě trubkového lešení v cyklonu parního kotle a při manipulaci s trubkou se dne 10. 4. 2013 zřítil na dno cyklonu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobce utrpěl újmu na zdraví i majetkovou škodu, neprokázal však, že by tento úraz byl v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovanými 1) a 2) na úseku bezpečnosti práce. Žalovaná 3) za škodu odpovídat nemohla, neboť prostory kotle i cyklonu odevzdala k provedení údržby žalované 1) smlouvou o dílo. Okresní soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobce vstoupil do prostoru cyklonu bez vyzvání zaměstnanců žalované 2), a tedy na vlastní nebezpečí. Odvolací soud se ztotožnil s tímto skutkovým závěrem a doplnil, že ani v případě prokázaného pokynu k vstupu do cyklonu by se žalobce nezbavil své povinnosti dbát vlastní bezpečnosti a bez zajištění se proti pádu by neměl takový pokyn uposlechnout. Pochybení žalované 1) na úseku bezpečnosti práce, když nezajistila písemnou dohodu více zaměstnavatelů na místě práce a nepověřila osobu koordinující provádění opatření k ochraně a bezpečnosti zdraví zaměstnanců, ani nezabránila pádu žalobce nezabezpečením lešení, neshledal odvolací soud v příčinné souvislosti se vznikem škody na zdraví žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má být přípustné z důvodu dle §237 o. s. ř., protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky vázanosti civilních soudů rozhodnutím o správním deliktu, jež dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, případně se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu v otázce spoluzavinění poškozeného. Dle dovolatele tuto otázku odvolací soud nesprávně právně posoudil. Byla-li žalovaná 1) uznána vinnou spácháním správního deliktu na úseku bezpečnosti práce, neboť nezabránila pádu žalobce, je toto pochybení v příčinné souvislosti s poškozením zdraví žalobce. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu či okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) uvedla ve svém vyjádření, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pochybení uvedená v rozhodnutí inspektorátu práce nebyla v příčinné souvislosti se zraněním dovolatele. Jedinou příčinou pádu bylo nezajištění se žalobce lanem a neuposlechnutí pokynu lešenáře nevstupovat do kotle bez jeho souhlasu. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná 2) ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a doplnila, že dovolatel nebyl nezkušený pracovník, jak tvrdil v dovolání, ale že v minulosti již v elektrárenském provozu opakovaně pracoval a byl řádně proškolen i v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Navrhla proto, aby dovolací soud potvrdil napadené rozhodnutí jako věcně správné.
Žalovaná 3) ve svém vyjádření popsala průběh sjednání zakázky opravy kotle i průběh řízení ve věci samé a poté uvedla, že se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že jedinými příčinami úrazu dovolatele byly jeho neuposlechnutí pokynu nevstupovat do cyklonu a neuvázání se lanem. Navrhla proto, aby dovolací soud odmítl dovolání pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobce bylo podáno včas, oprávněnou osobou
(§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 o. s. ř.), není však přípustné podle §237 o. s. ř.
Otázkou, do jaké míry jsou civilní soudy vázány rozhodnutím o spáchání správního deliktu, se již dovolací soud zabýval v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 562/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 22/2001, podle kterého z §135 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že soud v občanském soudním řízení nemůže mimo jiné předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal přestupek (jiný správní delikt), bylo-li v tomto směru vydáno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu. Výrokem (nikoli odůvodněním) takového rozhodnutí je soud vázán a musí z něj vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, která řeší naplnění znaků skutkové podstaty přestupku konkrétním jednáním pachatele. Rozhodnutí o tom, že byl spáchán přestupek (jiný správní delikt), znamená vždy konstatování zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, a proto ve smyslu §135 odst. 1 o. s. ř. je soud tímto rozhodnutím vázán, avšak pouze pokud jde právě o jednání tohoto pachatele. Jestliže však okolnosti případu nasvědčují, že na vzniku škody se kromě pachatele mohla podílet svým jednáním i další osoba, není soud při zkoumání podmínek spoluodpovědnosti této další osoby výrokem o vině pachatele podle §135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Obdobné platí rovněž pro spáchání trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1689/2017, uveřejněné pod číslem 130/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Rozsudek odvolacího i okresního soudu je založen na závěru, že dovolatel vstoupil do cyklonu bez vyzvání zaměstnanců žalovaných 1) a 2) a dále že jako OSVČ obeznámený s prací ve výškách byl povinen si pracoviště obhlédnout a zajistit se proti pádu uchycením na lano. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že dovolatel měl do cyklonu vstoupit až poté, co pracovník žalovaného 2) zabezpečí okraj cyklonu zábradlím, kdyby tedy nevstoupil dovolatel do cyklonu předčasně bez vyzvání a bez náležitého zabezpečení, k nehodě by nedošlo.
V souladu s judikaturou výše citovanou tak odvolací soud ve shodě s okresním soudem posoudil podmínky spoluodpovědnosti na vzniklé škodě a dospěl k závěru, že dovolatel si újmu na zdraví způsobil výlučně svým zaviněním, když neuposlechl pokyn nevstupovat do cyklonu předtím, než bude dostavěno a zabezpečeno lešení,
a nezabezpečil se při práci ve výškách lanem. Námitka dovolatele, že správní delikt žalovaného 1) o porušení povinnosti zajistit písemnou dohodou koordinaci bezpečnosti práce zaměstnanců více zaměstnavatelů spolupracujících na jednom pracovišti je v přímé příčinné souvislosti s poškozením zdraví dovolatele, je zjevně lichá, neboť ani dovolatel neuvádí, jak by tato písemná dohoda měla zabránit jeho pádu. Stejně nedůvodnou je rovněž námitka nezabezpečení pracoviště proti pádu z výšky, neboť k pádu by nedošlo, pokud by se dovolatel v souladu se svou povinností zajistit své bezpečí a ochranu při práci zajistil lanem k zábradlí vně cyklonu, a především, jestliže by nevstoupil do cyklonu bez vyzvání před dokončením stavby lešení. Výlučnou příčinou pádu dovolatele tedy byla jeho vlastní pochybení.
Tvrzená námitka vytvoření protiprávního stavu dle §6 odst. 2 o. z., spočívajícího v nebezpečnosti provozu elektrárny a najmutí nezkušeného dovolatele na práci v rizikovém provozu vyžadující odborné znalosti a zkušenosti, je nepřípustným uplatněním nových skutečností v dovolacím řízení dle §241a odst. 6 o. s. ř.
S ohledem na širší okolnosti případu podrobně rozvedené v odůvodnění rozhodnutí okresního soudu, zjevný rozdíl v majetkových poměrech účastníků a zdravotní stav žalobce nebyla žalovaným přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení (§150, §243c odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu