ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4662.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 4662/2018-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: L. J. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem se sídlem Římská 104/14, Praha 2, proti žalovaným: 1) V. K. , narozený XY, bytem XY, a 2) PROTECH-servis s. r. o. , se sídlem Rokycanova 368, Libochovice, IČO 22773169, oba zastoupeni JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem Hradiště 97/4, Ústí nad Labem, o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 521/2015, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2018, č. j. 11 Co 163/2017-145, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá .
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Lukáše Nohejla, advokáta se sídlem Římská 104/14, Praha 2.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Oba žalovaní podali dovolání proti rozsudku ze dne 31. 5. 2018, č. j. 11 Co 163/2017-145, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 2. 2017, č. j. 7 C 521/2015-110, zrušil ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovanému 1) písemně se žalobci omluvit za prohlášení obsažená
v e-mailu ze dne 8. 4. 2015, potvrdil ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti oběma žalovaným upustit od šíření nepravdivých informací o žalobci či týkajících se jeho osobního nebo profesního života, změnil jej tak, že uložil žalované 2), aby se písemně omluvila žalobci za neoprávněný zásah do jeho práva na ochranu osobnosti, cti a dobré pověsti, spočívající v nepravdivých nařčeních, uvedených v předmětném e-mailu, a ve výroku, kterým byla vůči žalovanému 1) zamítnuta žaloba o zaplacení 200.000 Kč, jej změnil tak, že žalovaný 1) je povinen nahradit žalobci vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč, jinak jej potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ačkoli žalovaní ve svém dovolání označili jako napadený i výrok, kterým odvolací soud zrušil výrok o zamítnutí žaloby vůči žalovanému 1), a výroky o náhradě nákladů řízení, uplatněné důvody dovolání směřují pouze proti výrokům o povinnosti žalované 2) písemně omluvit se žalobci a o povinnosti žalovaného 1) nahradit žalobci vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, čímž je dán přezkumný rozsah v dovolacím řízení (§241a odst. 1 a 3 a §242 odst. 1 o. s. ř.).
Před vydáním rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 10. 2016, č. j. KSUL 85 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne XY, zjistil úpadek dlužníka – žalované 2), na její majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Jakuba Harvana, se sídlem Palackého 175, Turnov, IČO 73656607; účinky prohlášení konkursu k dnešnímu dni stále trvají. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 11. 2016, č. j. 7 C 521/2015-84, bylo řízení ohledně nároku žalobce vůči žalované 2) na zaplacení 200.000 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno. Vzhledem k prohlášení konkursu je řízení proti žalované 2) ze zákona přerušeno, aniž v něm lze pokračovat [srov. §263 odst. 1 a §266 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]. Dovolací soud proto nemohl o dovolání žalované 2) rozhodnout, a zabýval se tedy jen přípustností dovolání žalovaného 1), neboť účinky prohlášení konkursu se netýkají řízení vedeného proti tomuto dovolateli (§263 odst. 3 insolvenčního zákona).
Dovolání žalovaného 1) proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žalované 2) uložena povinnost k omluvě, není podle ustálené judikatury dovolacího soudu přípustné, protože k podání dovolání není v tomto rozsahu oprávněn (tzv. subjektivně legitimován). Tento výrok se totiž nedotýká dovolatelových práv a povinností (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28). Přípustnost dovolání žalovaného 1) proti výroku rozsudku odvolacího soudu o jeho platební povinnosti je pak vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, z nějž vyplývá, že ani podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017 není dovolání přípustné, jestliže žádný z nároků se samostatným skutkovým základem, které jsou předmětem dovolacího řízení, není nárokem na peněžité plnění přesahující 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv nebo o pracovněprávní vztahy).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 1) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. 2. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu