ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.623.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 623/2019-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: SEBUS s. r. o. , se sídlem Viničné Šumice 371, IČO 25544811, zastoupený Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 987, Brno, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, IČO 63998530, zastoupená JUDr. Věslavem Nemethem, o 104.308 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 183/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, č. j. 28 Co 221/2018-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení 6.776 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, č. j. 28 Co 221/2018-88, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně založený na závěru, že znaleckým posudkem a výslechem znalce bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o poškození čelního skla vozu XY žalobkyně provozem vozu XY, jehož provozovatel a řidič byli pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem pojištěni u žalované. Vzal tedy za prokázané, že mezi provozem vozu, pojištěného u žalované pro případ odpovědnosti za škodu, a poškozením čelního skla vozu žalobkyně není příčinná souvislost.
Dovolatelka nesouhlasila s tímto závěrem odvolacího soudu. Namítala, že nalézací soudy nesprávně vyšly ze znaleckého posudku a výslechu znalce. Polemizovala se znaleckým posudkem a předestřela možnosti, jakými by dle jejího názoru bylo možno dospět k opačnému závěru o mechanismu poškození čelního skla vozu žalobkyně. Vytkla nalézacím soudům, že nevyslechly jí navržené svědky – řidiče a spolujezdce poškozeného vozidla a řidiče vozidla XY, kteří před jízdou viděli sklo nepoškozené, při jízdě vnímali zvuk nárazu předmětu na sklo a následně viděli prasklé sklo, byť škodící předmět pravděpodobně neviděli.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání, které je pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů obou stupňů, založenými na znaleckém posudku. Podle něj předmět, který poškodil čelní sklo vozu XY, přilétl z opačného směru, než se nacházel vůz XY, což je zřejmé ze způsobu, jímž je sklo poškozeno. Výpovědí svědků, byť očitých, nemohl být závěr znalce zvrácen a znalecký posudek, který by prokázal tvrzení žalobkyně o mechanismu poškození skla, nebyl žalobkyní předložen.
Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“ – pod C 1025), protože v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). Zpochybňuje-li dovolatelka závěr o nedostatku příčinné souvislosti pouze kritikou postupu nalézacích soudů v důkazním řízení, potažmo při následném hodnocení jeho výsledků, a předkládá-li vlastní verzi rozhodných skutečností, nesměřují její námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu. Tím však nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle §237 o. s. ř. založit.
Vzhledem k tomu, že nebyl uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), směřuje dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu