ECLI:CZ:NS:2019:25.ND.322.2019.1
sp. zn. 25 Nd 322/2019-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: A. H. , narozená XY, bytem XY, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 35/2017, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 35/2017 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 předložil Nejvyššímu soudu věc vedenou pod sp. zn. 44 C 35/2017 (v ní se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 433.200,35 Kč z titulu náhrady újmy vzniklé nesprávným úředním postupem a částky 3.028.198 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy) s návrhem, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu Brno-venkov dle §12 odst. 2 o. s. ř. Soud odůvodnil svůj postup tak, že z opakovaných žádostí žalobkyně o odročení jednání (ze dne 22. 1. 2019, 12. 2. 2019 a 14. 5. 2019) a připojených lékařských zpráv plyne, že její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, vyžaduje klidový režim a neumožňuje jí cestovat. Poukazuje na vzdálenost mezi bydlištěm žalobkyně a sídlem Obvodního soudu pro Prahu 2. Za žalovanou přitom jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který má územní pracoviště v Brně. Rozhodnutím o delegaci by tak žalované nevznikly žádné další náklady a nebyla by na její úkor. Příslušný soud dosud nezapočal s projednáváním věcí a dokazováním, přikázání věci jinému soudu by proto řízení nijak neprodlužovalo. Jako soud, jemuž by měla být věc přikázána, se příslušnému soudu jeví vhodným Okresní soud Brno-venkov, jehož sídlo se nachází v Brně, stejně jako bydliště žalobkyně, a u tohoto soudu mělo dojít k žalobkyní tvrzené skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a nemajetkové újmy
Žalobkyně se ve lhůtě k návrhu na delegaci nevyjádřila, přičemž ve smyslu §101 odst. 4 o. s. ř. se předpokládá, že nemá námitky (o tomto následku byla poučena).
Žalovaná vyjádřila souhlas s důvody pro přikázání věci jinému soudu, má však za to, že věc by měla být přikázána spíše Městskému soudu v Brně, neboť údajného nesprávného úředního postupu se měl dopustit Okresní soud Brno-venkov, který má sídlo v obvodu působnosti právě Městského soudu v Brně.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu Brno-venkov projednal a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu, nikoliv však Okresnímu soudu Brno-venkov, jak bylo navrženo.
Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuálně na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.
V posuzovaném případě vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobkyně, vzdálenosti mezi jejím bydlištěm a příslušným soudem, souhlasu žalobkyně i žalované s důvody delegace a tomu, že v řízení dosud neproběhlo žádné jednání, tudíž ani nebylo provedeno dokazování, je dán předpoklad, že řízení bude probíhat rychleji a hospodárněji u Městského soudu v Brně, v jehož obvodu má žalobkyně své bydliště a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jedná za žalovanou, své územní pracoviště. Rozhodnutím o delegaci nebude navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Nejvyšší soud přitom shledal za vhodnější přikázat věc Městskému soudu v Brně, neboť nemá žádný poměr k předmětu projednávané věci oproti Okresnímu soudu Brno-venkov, jenž se údajně měl dopustit nesprávného úředního postupu, od kterého žalobkyně odvozuje své právo na náhradu újmy.
Nejvyšší soud proto rozhodl o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu