ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1190.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1190/2019-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně S. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, proti žalovanému Bytovému družstvu XY, se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Petrem Knittlem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 871/6, o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 176/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2018, č. j. 11 Co 162/2018-148, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 3. 2018, č. j. 36 C 176/2017-88, zamítl žalobu o neoprávněnost výpovědi z nájmu z tam specifikovaného bytu ze dne 24. 2. 2017 a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. 6. 2018, č. j. 11 Co 162/2018-148, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a změnil v nákladovém výroku ohledně výše nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný jako pronajímatel dal dopisem ze dne 24. 2. 2017 žalobkyni jako nájemkyni výpověď z nájmu bytu, která jí byla doručena dne 27. 2. 2017. Ve výpovědi uvedl, že žalobkyně dluží na nájemném za dobu od 23. 4. 2013 do 31. 5. 2016 celkem 28 440 Kč, čímž zvlášť závažně porušuje své povinnosti nájemce. Výpověď obsahovala rovněž poučení o možnosti do 2 měsíců od jejího podání navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem a možnost vznést proti výpovědi námitky. Výpovědi předcházela výzva ze dne 11. 7. 2016 k zaplacení dlužné částky bez zbytečného odkladu, žalobkyně však dluh neuhradila. Výpověď z nájmu bytu posoudil v souladu s §2286 ve spojení s §2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako výpověď bez výpovědní doby z důvodu porušení povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem, když žalobkyně nezaplatila nájemné a náklady na služby za dobu více než tří měsíců. Uzavřel, že výpověď obsahuje všechny zákonné náležitosti, lhůta k zaplacení dluhu bez zbytečného odkladu je dostatečně přiměřená a fakticky trvala až do února 2017, proto výpověď neshledal neoprávněnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku, zda byla výpověď z nájmu bytu podána v rozporu s dobrými mravy, jestliže žalobkyni nebyla poskytnuta přiměřená lhůta pro zaplacení dluhu s ohledem na příčinu vzniku dluhu (zvýšení nájemného), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se (ani přes uplatněné dovolací námitky) odchýlit.
Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) dovolatelka uplatnila rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu (zejména tím, že soudy obou stupňů nezkoumaly její tíživou sociální situaci).
Podle úpravy obsažené v o. z. (tedy s účinností od 1. 1. 2014) může pronajímatel nájemci vypovědět nájem bytu, který mu byl přenechán k zajištění jeho bytových potřeb, výpovědí v tříměsíční době z důvodů uvedených v §2288 odst. 1, 2 o. z., nebo výpovědí podle §2291 o. z. bez výpovědní doby.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněném pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, konstatoval, že z ustanovení §2288 odst. 1 a §2291 odst. 1 o. z. je zřejmé, že zákon rozlišuje různé stupně intenzity porušení povinností nájemce a s tím související podmínky, za nichž může pronajímatel nájem bytu vypovědět. Má-li pronajímatel za to, že nájemce porušil své povinnosti zvlášť závažným způsobem, tedy naprosto zásadně, může mu dát výpověď bez výpovědní doby. Před tím než přistoupí k podání výpovědi však musí podle §2291 odst. 3 o. z. vyzvat nájemce, aby své závadné chování v přiměřené lhůtě odstranil (popř. odstranil protiprávní stav). Jde o hmotněprávní podmínku, která odráží závažnost důsledků spojených s výpovědí bez výpovědní doby („okamžité“ skončení nájmu, povinnost nájemce byt vyklidit bez zbytečného odkladu, nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu), a jen při jejím splnění může být výpověď oprávněná a platná (obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4872/2017). Za porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem se podle §2291 odst. 2 o. z. považuje, nezaplatil-li nájemce nájemné a náklady za služby za dobu alespoň tří měsíců, a to i v případě, že dluh vznikl zvýšením nájemného v řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016).
V projednávaném případě dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu bytu podle §2291 odst. 1 o. z. pro porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem spočívajícím v nezaplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce. K odstranění závadného stavu byla žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 11. 7. 2016, přičemž jí byla poskytnuta lhůta (bez zbytečného odkladu) k odstranění závadného stavu [srov. §1959 písm. e) o. z.], a tím splněna hmotně právní podmínka výpovědi dle §2291 o. z. Stanovenou lhůtu považoval odvolací soud za dostatečně přiměřenou, neboť žalobkyně byla informována o výši dluhu s dostatečným časovým předstihem, ale dluh ani částečně neuhradila. Skutečnost, že mezi žalobkyní jako nájemkyní a žalovaným jako pronajímatelem probíhal po dobu tří let spor o zvýšení nájemného, na základě kterého vznikl žalobkyni ve výsledku dluh, na posouzení přiměřenosti doby poskytnuté k nápravě závadného stavu nic nemění. Proto nepovažoval odvolací soud výpověď za rozpornou s dobrými mravy a jeho závěr, že výpověď z nájmu bytu není neoprávněná, odpovídá shora uvedené judikatuře.
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán rozsudek „v celém rozsahu“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Dospěl totiž k závěru, že náklady, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, nejsou účelně vynaložené, neboť pro rozhodování dovolacího soudu neměly žádný význam (vyjádření bylo podáno vůči dovolání, které nebylo sepsáno právním zástupcem dovolatelky a ke kterému se nepřihlíží - §241a odst. 5 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu