ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1634.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1634/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce R. K. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Stříbným, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná 233/40, proti žalované E. N. , bytem XY, zastoupené JUDr. Růženou Vojtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, 28. října 286/10, o zaplacení částky 1.373.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 142/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2018, č. j. 15 Co 105/2018-157, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.390,- Kč k rukám JUDr. Václava Stříbného, advokáta se sídlem v Opavě, Ostrožná 233/40, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (pronajímatel tam specifikovaného prostoru sloužícího k podnikání – dále jen „Prostor“) se domáhal, aby mu žalovaná (nájemkyně Prostoru) zaplatila z titulu dlužného nájemného za část měsíce prosince 2014 a dále za období od 1. března 2015 do 3. července 2015 částku 1.373.750,- Kč s úrokem z prodlení od 1. srpna 2015 do zaplacení.
Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. srpna 2017, č. j. 13 C 142/2015-86, ve spojení s usnesením ze dne 6. listopadu 2017, č. j. 13 C 142/2015-101, zastavil řízení – v důsledku částečného zpětvzetí žaloby – ohledně částky 275.679,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), co do částky 1.098.071,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. listopadu 2018, č. j. 15 Co 105/2018-157, citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném (zamítavém) výroku II. potvrdil ohledně částky 690.000,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I. písm. b) a změnil ohledně částky 408.071,- Kč s úrokem z prodlení tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci uvedenou částku s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. písm. a/ – dále jen „měnící výrok I. písm. a/“). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky II. a III.)
Shodně se soudem prvního stupně zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. Za účelem provozování stanice technické kontroly (dále jen „STK“) uzavřeli ohledně Prostoru žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemkyně dne 6. srpna 2004 nájemní smlouvu na dobu neurčitou (dále též jen „Nájemní smlouva“) s nájemným do konce roku 2004 v částce 150.000,- Kč měsíčně s tím, že pro další období bude výše nájemného upravována dodatky k Nájemní smlouvě. Přitom Nájemní smlouva mohla být podle dohody účastníků měněna pouze v písemné formě (čl. X. bod 1. Nájemní smlouvy). Dodatkem č. 4 ze dne 31. prosince 2008 bylo pro období od 1. ledna 2009 nájemné sjednáno částkou 250.000,- Kč měsíčně. Žalovaná nepodepsala dodatek č. 6 ze dne 26. září 2014 (dále též jen „dodatek č. 6“), zvyšující nájemné s účinností od 1. října 2014 na částku 300.000,- Kč měsíčně. Dne 6. října 2014 vystavil žalobce na jméno žalované fakturu na zaplacení nájemného v částce 600.000,- Kč za dobu od 1. října 2014 do 30. listopadu 2014 se splatností do 5. prosince 2014 a žalovaná dne 7. října 2014 uvedenou částku zcela vědomě na účet žalobce zaplatila. Dne 12. března 2015 žalobce prostřednictvím e-mailové zprávy žalované sdělil, že STK se zavře a dne 14. března 2015 byla bez vědomí žalované odpojena dosud plně funkční síť a veškeré počítačové vybavení bylo na jeho žádost demontováno a odvezeno. Od konce března 2015 pak žalovaná již Prostor neužívala. Dne 24. dubna 2015 převzal žalobce od žalované výpověď ze dne 9. dubna 2015 bez výpovědní doby odůvodněnou tím, že jako pronajímatel porušil smluvní povinnosti zvlášť závažným způsobem, nechal-li v sobotu 14. března 2015 z Prostor odvést veškeré počítačové vybavení, v důsledku čehož nemohla v pondělí 16. března 2015 započít s technickými prohlídkami. Dopisem ze dne 12. května 2015 vznesl žalobce proti výpovědi námitky, avšak žalovaná přes to nevzala výpověď zpět. Shodně se soudem prvního stupně posuzoval uplatněný nárok podle ustanovení upravujících nájem prostor sloužících podnikání (§2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. z.“) ve spojení s obecnými ustanoveními o nájmu (§2201 a násl o. z. a §2302 odst. 1 věta druhá o. z.). Na straně jedné sice dovodil, že žalovaná měla možnost nájem vypovědět bez výpovědní doby podle §2232 o. z., avšak na druhé straně zdůraznil, že oprávněnost výpovědi lze přezkoumávat pouze v řízení podle §2314 odst. 3 o. z. V této souvislosti konstatoval, že nevzala-li žalovaná po doručení námitek výpověď zpět a žalobce nepodal žalobu na přezkoumání její oprávněnosti, nelze v řízení o zaplacení dlužného nájemného zkoumat naplněnost uplatněných výpovědních důvodů. Jelikož výpověď neshledal ani neplatnou či zdánlivou, uzavřel, že nájem skončil 24. dubna 2015, tj. dnem doručení výpovědi žalobci. Následná dohoda o ukončení nájemní smlouvy ze dne 4. června 2015 je pak bez právního významu, neboť řešila ukončení již neexistujícího nájemního vztahu. Protože žalovaná Prostor neužívala již od konce března 2015, má žalobce nárok na zaplacení nájemného do ukončení nájemního vztahu, tedy do 24. dubna 2015. Na rozdíl od soudu prvního stupně pak dovodil, že v tomto období činilo nájemné 300.000,- Kč měsíčně. Ačkoliv Nájemní smlouva mohla být měněna pouze v písemné formě (čl. X. 1. Smlouvy) a žalovaná nepodepsala dodatek č. 6, podle něhož mělo být nájemné zvýšeno na částku 300.000,- Kč měsíčně od 1. října 2014, s nájemným v této výši se v konečném důsledku ztotožnila, zaplatila-li vědomě fakturu vystavenou žalobcem 6. října 2014 již 7. října 2014 v požadované částce 600.000,- Kč jako nájemné za měsíce říjen a listopad 2014. V této souvislosti odkázal na výpověď R. C., který ve své svědecké výpovědi uvedl, že nájemné v této výši zaplatil na pokyn žalované. Tím se vada v podobě nedostatku ujednané (písemné) formy zhojila a na takto zhojenou vadu nemůže mít vliv ani následné negativní sdělení žalované k jednostrannému zvýšení nájemného ze dne 23. října 2014. S přihlédnutím k uvedenému zaplatila žalovaná nájemné za měsíce říjen a listopad 2014 a leden a únor 2015 v plné výši (částkou 300.000,- Kč měsíčně). Jestliže za prosinec 2014 zaplatila pouze 156.250,- Kč, zbývá za tento měsíc doplatit 143.750,- Kč; spolu s nájemným za březen 2015 ve výši 300.000,- Kč a s poměrnou částí nájemného za období od 1. do 24. dubna 2015 ve výši 240.000,- Kč jde o částku 683.750,- Kč. Považoval-li žalovanou uplatněnou námitku započtení za neurčitou a vzal-li žalobce žalobu ohledně částky 275.679,- Kč zpět, zbývá k úhradě částka 408.071,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení.
Dovolání žalované (dovolatelky) proti měnícímu výroku I. písm. a/ rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil) není z posléze uvedených příčin přípustné podle §237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“).
Soudní praxe se ustálila v názoru, že za účelem zjištění skutkového stavu věci může odvolací soud provést důkazy, které již byly provedeny za řízení před soudem prvního stupně (zopakovat dokazování), nebo provést důkazy, které sice byly před soudem prvního stupně označeny, ale dosud nebyly provedeny (jde-li o důkazy z pohledu §205a o.s.ř. a §211a o.s.ř. přípustné). Postup odvolacího soudu při zopakování dokazování se liší podle toho, zda jde o důkaz, z něhož soud prvního stupně vycházel, nebo zda z provedeného důkazu neučinil pro rozhodnutí ve věci žádná skutková zjištění. V prvním případě odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; povinnost odvolacího soudu dosud provedené důkazy zopakovat je však dána vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (§213 odst. 2 o.s.ř.). V případě druhém, kdy důkaz byl soudem prvního stupně proveden, ale nestal se podkladem pro jeho skutková zjištění, zákon stanoví povinnost zopakovat soudem prvního stupně pominuté důkazy (§213 odst. 3 o.s.ř.), jestliže ohledně zjišťované skutečnosti soud prvního stupně vycházel v rozporu s §132 o.s.ř. jen z některých provedených důkazů, aniž by se jakkoliv vypořádal s důkazy ostatními, z nichž by se mohlo podávat zjištění odlišné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 627/2014 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 24. listopadu 2015, sp. zn. III. ÚS 1924/15/, z 11. ledna 2016, sp. zn. 32 Cdo 137/2014, či z 26. června 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).
V posuzovaném případě, jde-li o otázku výše nájemného od 1. října 2014, odvolací soud dovodil, že právní jednání – změna Nájemní smlouvy spočívající ve zvýšení nájemného z dosavadních 250.000,- Kč měsíčně na 300.000,- Kč měsíčně od 1. října 2014 – nebylo sice učiněno v ujednané (písemné) formě, avšak tato jeho vada byla dodatečně zhojena plněním žalované ze dne 7. října 2014, které žalobce přijal. Přitom vyšel ze zjištění, že Nájemní smlouva mohla být měněna pouze v písemné formě a že žalovaná nepodepsala dodatek č. 6, podle něhož mělo být nájemné zvýšeno na 300.000,- Kč měsíčně od 1. října 2014, avšak s nájemným v této výši se v konečném důsledku ztotožnila, zaplatila-li vědomě fakturu vystavenou žalobcem 6. října 2014 již 7. října 2014 v požadované částce 600.000,- Kč jako nájemné za měsíce říjen a listopad 2014; navíc nájemné v této výši zaplatila i za měsíce leden a únor 2015. Uvedená skutková zjištění vyplynula z dodatku č. 6, z vystavené faktury z 6. října 2014, z výdajového pokladního dokladu ze 7. října 2014 a z ústřižku poštovní složenky z téhož dne a dále z dokladů týkajících se zaplacení nájemného za měsíce leden a únor 2015. Tyto důkazy odvolací soud provedl při odvolacím jednání dne 27. listopadu 2018. Nepodávala-li se ohledně zjišťovaných okolností z ostatních důkazů odlišná skutková zjištění, nelze postup odvolacího soudu, který neopakoval důkaz výslechem svědka R. C., pokládat za rozporný s ustálenou soudní praxí.
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle §237 o.s.ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. 7. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu