ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1665.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1665/2018-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně D. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalovanému statutárnímu městu Brno, městské části Brno-střed , se sídlem v Brně, Dominikánská 2, IČO 44992785, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 50/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2017, č. j. 19 Co 254/2016-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 21. 6. 2017, č. j. 19 Co 254/2016-111, kterým změnil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 28. 6. 2016, č. j. 16 C 50/2015-85, tak, že zamítl žalobu „na určení neplatnosti a neoprávněnosti“ výpovědi z nájmu tam specifikovaného bytu ze dne 5. 12. 2014, doručené žalobkyni dne 29. 12. 2014, potvrdil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku, zda výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016).
Při úvaze, zda výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy, přihlédl odvolací soud k okolnostem jak na straně dovolatelky (nájemkyně), tak na straně žalovaného (pronajímatele), vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Nelze přehlédnout, že dovolatelka neplatí nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu již po dobu několika let, ačkoliv byt užívá, a i když je ze skutkových zjištění zřejmé, že před lety požádala žalovaného o slevu z nájemné a mezi účastníky je neshoda zda a v jaké výši by jí měla sleva náležet (žalovaný na její žádost o slevu řádně nereagoval), s ohledem na skutečnost, že byla opakovaně za předmětné období zavázána pravomocným rozhodnutím soudu k úhradě nájemného, zjevně nemůže obstát její tvrzení, že jí náleží sleva ve výši 100%.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 10. 4. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu